Homer Pound a jeho vzpomínky na dětství ve Wisconsinu

Homer Pound se narodil v roce 1856 jako jediný syn Thaddeuse Colemana Pounda a Sarah Angevine Loomisové. Jeho otec byl významnou postavou v historii státu Wisconsin ve druhé polovině 19. století. Byl nejen politikem, který se vypracoval až do Kongresu Spojených států amerických, ale také podnikatelem a obchodníkem. Prosadil zavedení železnice do Chippewa Falls, obchodoval se dřevem a řídil společnost Union Lumber Company. Později ale jeho podnikání skončilo naprostým krachem, stejně jako jeho první i druhé manželství. V očích svého syna však Thaddeus vyrostl v až mytickou postavu odvážného průkopníka a lidového tribuna.

Homer se oženil s Isabel Westonovu z vážené newyorské rodiny a v roce 1875 se jim v Hailey ve státě Idaho narodil syn Ezra. Po krátkém pobytu v Idahu se rodina vrátila do pensylvánského Wyncote (dnes předměstí Filadelfie). Homer se po krátkém a marném pokusu stát se vojákem v akademii West Point vrátil do rodného hnízda. Na přímluvu svého otce získal ve Filadelfii místo ve státní mincovně. Nebyl tam pouhým bezvýznamným úředníkem, ale zastával úřad „assayera“ – „prubíře“, znalce, který přesně odhaduje poměr stříbra ve slitině, z níž se pak razí mince. I jedna z nejvýraznějších dětských vzpomínek jeho syna Ezry je spojena s touto otcovou prací a někteří Poundovi životopisci se dokonce domnívají, že zde vznikla Poundova celoživotní obsese problematikou peněz a monetární politiky.

Logo|foto:Český rozhlas

Oba rodiče velkoryse syna podporovali nejen v jeho začátcích a na studiích, ale prakticky po celý život, protože Ezrův příjem tvořily pouze občasné nevelké honoráře za články v novinách. Poté, co Homer ukončil své zaměstnání v mincovně a odešel do penze, mu jeho syn nabídl, aby se přestěhoval do italského městečka Rapallo nedaleko Janova, kde v té době existovala nevelká komunita „expatriotů“, Američanů a Angličanů, v jejímž středu byl Ezra Pound nejvýraznější osobností. V roce 1928 se tak Poundovi rodiče po dlouhé době opět setkali se synem a usadili se v Rapallu. Jak vzpomínají lidé, kteří Poundova otce poznali osobně, byl člověkem velmi laskavým, srdečným a velkorysým, mužem, který ctil tradice a odkaz svých předků.

Po vstupu Spojených států do druhé světové války se Ezra Pound pokoušel vrátit i s rodiči do Ameriky. Homer Pound však utrpěl v té době vážný úraz a nebyl schopen podniknout dlouhou a strastiplnou cestu. Zemřel nedlouho poté, uprostřed války a je pohřben na rapallském hřbitově.

V Itálii začal Homer psát vzpomínky na své dětství ve Wisconsinu. Původně je posílal do časopisu Globe, ale nebyly v něm nikdy otištěny. Po Homerově smrti byly, jak říká Poundova dcera Mary de Rachewiltz, „nadlouho uloženy ke spánku do dědečkova kufru“. Spolu s dalšími rodinnými papíry a dokumenty nakonec doputovaly na zámek Brunnenburg nad Meranem, na němž paní de Rachewiltz se svojí rodinou žije od roku 1947.

Rukopisu Homerových vzpomínek se na její přání ujal kritik Alec Marsh a vydal je na začátku našeho tisíciletí pod názvem „Little Boy“ v Poundově rodišti , idažském Hailey. Přestože Homer Pound psal své vzpomínky bez jakýchkoli literárních ambicí, několikrát v textu odkazuje na známé spisovatele, např. na Ernesta Hemingwaye, Jamese Joyce, Sinclaira Lewise či Marka Twaina (většinou ve smyslu „ti by to popsali mnohem lépe než já“), a zejména na populární americkou spisovatelku Ednu Ferberovou (1885 – 1968) a její knihu Loď komediantů, která je jakýmsi mnohem objemnějším a barvitějším pendantem k Homerovým vzpomínkám, zejména k té jejich části, která popisuje rušný život na Mississippi.

V jedné z kapitol se Homer Pound s nádechem skepse zamýšlí nad tím, zda je možné pravdivě popsat a předat dalším lidem události svého života. Není pochyb o tom, že jemu se to podařilo. Je tak nejen synem slavného otce a otcem ještě slavnějšího syna, ale i mužem, který nám zanechal útlou knížku, v níž barvitě ožívá minulost průkopnické doby, tak jak ji viděl.