Pavel Rejtar z Hronova pije ze studánky imaginace. Nefotografuje, tvoří.

Ve svých vzpomínkách se jubilant, na prahu léta totiž oslavil sedmdesátku, vrátí do časů svého dětství. Do kraje, kde Vysočina … řečeno s básníkem … nabírá dech a pole skládají slib chudoby. Do kraje požehnaného pro malíře, jejichž ateliéry Pavla Rejtara vždycky tolik přitahovaly. Vůní terpentýnu, tvůrčí neklidem, čímsi nevysloveným a nevyslovitelným, co ale bylo hmatatelně přítomno. V tom jsou si ateliéry malířů a temné komory fotografů podobné. I v nich se dějí podivuhodné věci, v červeném světle se na bílém papíře rodí obraz.

Fotografie Pavla Rejtara|foto: Pavel Rejtar

Ve dvanácti letech si Pavel Rejtar našetřil na svůj první foťáček a svým způsobem ho vlastně nedal z ruky dodnes. Jenom obraz se změnil. Dospělý muž opustil realitu a dal křídla svým snům. „Já tu realitu přetavuju“, říká o sobě. Vynikající polský teoretik fotografie profesor Jerzy Olek ho charakterizuje jako člověka, který nefotografuje, ale tvoří. Pije ze studánky imaginace a tyká si se surrealismem.

Díla Pavla Rejtara vystavovaly galerie ve Španělsku, Německu, Polsku, Francii, Japonsku. Důkazem toho, že i doma, kde málokdo bývá prorokem, se o jeho práci ví, je dopis, který mu ke kulatým narozeninám adresoval ministr kultury Daniel Herman. Ocenil v něm nejen tvorbu sedmdesátníka Pavla Rejtara, člena oblastního sdružení Unie výtvarných umělců v Hradci Králové, ale také jeho práci lektora a organizátora. Byl totiž dlouhé roky předsedou fotoklubu v Hronově, který je jeho domovem.

Také o tom vyprávě v pořadu, který jsme uvedli v neděli 14. září krátce po 18. hodině.

Hezký poslech vám přeje Eva Zálešáková!