Zvonařina není těžká, je krásná. Lidové tradice jsou naše národní bohatství. Je důležité o ně nepřijít

Říká se, že každý zvon má svůj příběh. Že zvony byly odjakživa důležitou součástí života lidí. Jakou úlohu tedy zvony v našem životě měly a mají?
Zvony se u nás dělaly už před 12. stoletím, ale odlévané zvony známe od konce 12. století či od počátku 13. století. Vždycky to bylo zařízení, které muselo vydávat nějaký zvuk, aby vrchnost mohla svolat svoje poddané, když jim chtěla něco sdělit, nebo se blížil nepřítel a bylo potřeba utéct z venice na hradisko. Nebo někomu hořela stodola. Když se ale potom začaly zvony odlévat, tak v tu dobu se pomaličku začínalo pracovat se zvony i jako s hudením nástrojem. Pracovat s tónem, ladit zvony.

Mám radost z toho, že si někdo uvědomuje, že je potřeba udržovat a podporovat lidovou tradici, která je u nás v řemeslech úžasně bohatá. A važme si toho, protože lidová tvořivost v takové míře, která u nás je, je jedním z dílů našeho národního bohatství.Jan Šeda starší, mistr zvonař

Vy jste se letos rozhodli odlít symbolických 13 zvonů pro dobrou věc. Můžete nám o tom říct něco víc?
Byl jsem osloven děvčaty a dočetl jsem se o akci Na kole dětem. Je to akce, kterou zaštiťuje Josef Zimovčák, desetinásobný mistr světa v jízdě na kostitřasu. Je to benefiční akce, kdy peníze, které se na té akci vydělají, jdou dětem postiženým onkologickým onemocněním. Já jsem si říkal, že bychom mohli pomoci, to je akce, která má smysl. Počítal jsem si etapy, je deset dojezdových měst, plus je tam nějaký sponzor, je tam Josef Zimovčák, jako persona a jeden zvon jako putovní. Tak jsme dospěli k počtu 13. Magický číslo 13 zvonů. Rozhodl jsem se, že odlijeme 13 zvonů jako symbol. Ty zvony do akce darujeme. Přejezd republiky má 10 etap, dlouhých 1200 kilometrů. V každém dojezdovém městě zůstane jeden z těch zvonů a ten třináctý bude po té poslední etapě vydražen. Přidejte se také, na jednu z etap či jen některou část trasy v termínu od 31.května do 10.června, a podpořte tuto akci i aktivně. Celkem tři z deseti etap budou patřit právě Orlickým horám a Podorlicku. Pojďte objevit tento krásný kraj naší země!

13 magických zvonů pro dobrou věc Na kole dětem ulili mistři zvonaři Jan Šeda starší a Jan Šeda mladší

Ty zvony odléváte ve své dílně. A diváci mohou přihlížet. Co lidi nejvíc zajímá při odlévání zvonů? Na co se ptají?
Samozřejmě se ptají kolik stupňů má ta roztavená tekutina, kterou lejeme do formy. Těch otázek je spoustu, protože moc lidí tohle řemeslo nezná, většinou ho vidí poprvé.

Otázka na Jana seniora. Kdy jste se svému řemeslu naučil, jak jste s k němu dostal?
Dostal jsem s k němu náhodou díky svému tchánovi, který byl umělecký zámečník. Vyráběl modely parních strojů a potřeboval na jeden někdy v roce 1986 zvonek. Nikdo je nedělal, nikdo je nevyráběl. Děda věděl, že chci něco dělat, tak říkal, dělej zvonky.

Máme tu také Jana juniora. Vy jste to řemeslo po tatínkovi nějakým způsobem zdědil nebo přebral? Já se vás zeptám, jestli jste chtěl být zvonařem, nebo jste měl nějaký jiný sen?
Nebylo to tak, že když jsem se v 15 letech rozhodoval co dál dělat, zvonařina pro mě byla jasná volba. Já jsem tak úplně nevěděl co dělat a tak nějak to vyplynulo z rodinné situace. Ale já jsem hrozně rád, že to tak je.

Jakou představu o zvonařské práci máte? Máte stejnou jako tatínek a nebo jedete trochu jiným směrem?
Já zatím jedu stejným směrem, což mě tedy táta tak nějak trošku vyčítá a chce mě pošoupnout někam jinam. Ale já věřím tomu, že k tomu dospěji. Ale teď momentálně toho mám tolik, že jsem rád, že udržuji laťku, kterou on nastavil. Není to sranda.

Mistři zvonaři Jan Šeda starší a Jan Šeda mladší z Deštného v Orlických horách ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

A co vás na zvonařině vlastně nejvíc baví?
Baví mě ta svoboda asi. I když pravidla to svoje má určitě, ale je tam spoustu možností.

Když bych se vás obou zeptala, co je na zvonařství nejtěžší? Nejnáročnější?
Já myslím, že zvonařina není vůbec těžká. Zvonařina je krásná. Ale na kilogramy, to je samozřejmě těžké.

Jaký největší zvon jste u vás v dílně odlévali?
Největší zvon má 40 centimetrů průměr, asi 50 centimetrů výšku a váží 40 kilo.

Jak dlouho trvá práce na jednom takovém běžném zvonu? Od prvopočátku až samotné odlití.
Úplně od prvopočátku do finále je to asi tři týdny. Jak kdy. Záleží na zdobení toho zvonu, co si zákazník vymyslí.

Mohli byste teď stručně popsat proces samotného vzniku zvonu?
Proces je to úžasný. My děláme veřejné odlévání zvonů. A vždycky říkám lidem, přijďte se podívat na výrobu formy. U toho si můžeme dlouho povídat, to je to podstatné. Jaká je forma, takový je potom zvon. To samotné odlití je sice efektní, tekoucí kov, ale je to už jen taková ta tečka za tou prací. Děláme formy z několika druhů písku. To zní pro posluchače možná tajemně, jak můžeme dělat z písku formy. On ten písek obsahuje určité množství jílu a dalších příměsí, ale říká se tomu slévárenský písek. A pěchováním podle modelů vznikají formy. Do těch forem potom vytlačujeme reliéfy, ornamenty, podle toho, jestli je to zvon na dům, na loď nebo někam na kostelíček.

Čtěte také

Vy kromě zvonů umíte vytvořit i zvonkohru. To je už takový zvonařský majstrištik. Je to pravda?
My jsme naši poslední zvonkohru instalovali v Náchodě na Karlově náměstí. Je to tam úžasné. Sám jsem z toho nadšený a nebojím se chválit svou vlastní práci. S kamarádem Luďkem Bernardem, který vytvořil design a mechaniku a všechny ty věci okolo, jsme tam udělali ty zvony a ta zvonkohra je krásná.

Vy jste za vaši práci letos dostal i jedno krásné ocenění. A to Zlatý kolovrat. Cenu, kterou uděluje kraj za práci při udržování starých lidových tradic. Jaké pocity máte z toho ocenění?
Mám radost z toho, že si někdo z těch lidí uvědomuje, že je potřeba udržovat a podporovat lidovou tradici, která je u nás v řemeslech úžasně bohatá. A važme si toho, protože lidová tvořivost v takové míře, která u nás je, je jedním z dílů našeho národního bohatství. A nepřijít o ni, o ten díl toho bohatství, je strašně důležité.