Čas neběží všude stejně rychle aneb Jak žijí naši krajané v rumunském Banátu v 21. století?

5. září 2015

Rozdíl oproti standardu, na který jsme zvyklí my ve střední Evropě, je samozřejmý. Navíc se tu ale udržely zvyky, které byste u nás už sotva pohledali. A k tomu se váže i stále tradiční rozdělení rolí mužů a žen. Ženy se starají o domácnost a děti, muži pracují a popíjejí. Ale čím se dá vlastně v Banátu uživit? Jiřina Mužíková si s Anežkou Pražákovu bude povídat v pořadu Návštěva v sobotu 5. září 2015 po 18. hodině o krajině, kde se jakoby zastavil čas.

Unikátní komunita rumunských Čechů je na vymření. Co by je mohlo zachránit a zabránit tomu, aby mladí lidé odcházeli houfně za prací a komfortem?

Češky a Češi, kteří nikdy nežili na našem území. Historie rumunského Banátu a osudy zdejších krajanů se odvíjely úplně jinak než u nás, o to víc jsou jejich příběhy zajímavější a mnohdy i dramatičtější. Jak prožívali první a druhou světovou válku, dobu socialismu a první léta porevoluční svobody?

Čtěte také

Impuls k první vlně českého osídlení v rumunském Banátu dal jistý Magyarly, podnikatel se dřevem, pocházející z Oravice. Ten do této oblasti svými sliby nalákal několik desítek českých rodin. Roku 1823 tak byla založena první česká vesnice Sv. Alžběta (Elisabethfeld), která později kvůli nedostatku vody zanikla. Další vesnice, Sv. Helena, byla s největší pravděpodobností založena v letech 1824-1825. Obě vesnice údajně dostaly svá jména podle Magyarlyho dcer. Magyarly však své sliby nesplnil a čeští osadníci v nouzi požádali o přijetí do svazku vojenských pohraničníků.

Chcete poznat rumunský Banát s početnou etnickou skupinou našich krajanů? Jiřina Mužíková je navštívila a fotografovla

Druhá vlna českých kolonistů, přicházející v letech 1827 - 1828, již byla organizována vojenskými úřady, které si tímto způsobem zajišťovaly pohraničníky do neobydleného území.

Chcete poznat rumunský Banát s početnou etnickou skupinou našich krajanů? Jiřina Mužíková je navštívila a fotografovla

V létě roku osmnáctistého dvacátého osmého se vypravili dva průzkumníci z řad těch, kteří se chystali odejít za lepším z Čech až do rumunského Banátu, na namáhavou pouť směrem na jih. Podle kronik se jmenovali Martin Mareš a Michal Glazer. Když se vrátili, vyprávěli, že byli přátelsky přijati, že tato země je krásná, velmi úrodná, že tam roste krásná pšenice, ovoce a víno. Povzbuzeni jejich zprávami vydali se vystěhovalci na pochod za novou nadějí. Na výstrahy sousedů pak odpovídali slovy věštby: "Země Česká bude příští válkou rozdrobena a pohlcena. Potom my, osídlenci z Banátu, se vrátíme, zemi znovu zřídíme a zaplníme ji novým a lepším národemZ krajanské kroniky

V této době byly založeny, již podle vojenských strategických plánů, další české vesnice: Bigăr (Bígr), Eibenthal, Ravensca (Rovensko), Şumiţa (Šumice) a největší česká vesnice Gârnic (Gernik) a také vesnice Frauenwiese (Frauvízn, Poiana Muierii), která v 60. letech 19. století zanikla.

Čeští kolonisté pocházeli z různých oblastí Čech: Pardubicka, Královéhradecka, Chrudimska, Jaroměřska, Domažlicka, Plzeňska, Klatovska, dále z okolí Prahy, Berounska, Hořovicka, Slánska, Českobrodska, Kouřimska a Příbramska, ale také z Kolínska, Kutnohorska a dalších oblastí Čech.

Kromě uvedených vesnic v jižním Banátu se menší české komunity usadily, většinou ve druhé polovině 19.století, i v několika dalších obcích na západě Rumunska a další vznikly sekundární migrací v některých menších městech jako je Orşova nebo Moldova Nouă, ale i např. v Aradu nebo Timišoaře.

Při posledním sčítání lidu (v r.1992) se k české národnosti v celém Rumunsku přihlásilo 5800 osob.

Spustit audio