Extrémní závod Adventure Race se nevzdává. Uvědomíte si, že k životu toho až tolik nepotřebujete
Je to člověk, který už se v životě hodně naběhal, když to tak řekneme. Jde z extrému do extrému. Původně vysokoškolský učitel, od roku 2013 pak ředitel organizace SPORTVISIO, která pořádá nejrůznější sportovní akce, závody a dětské tábory. A která chystá i na říjen další běžecký závod. I pro veřejnost.
O tom všem si budeme povídat s Romanem Šinkovským. Co pro vás v životě znamená sport jako takový? Protože vy patříte dlouhodobě mezi naše nejlepší extrémní závodníky.
To je pravda. Sport mě v podstatě provází dennodenně. Je to kromě pracovního vytížení a pracovního záběru i snaha pořád se udržovat v kondici. A připravovat se na ty dlouhé závody.
V jaké disciplíně to vlastně je? Kdybychom to měli nějak pojmenovat.
Ta disciplína má samozřejmě svůj název, je to Adventure Race. V České republice není tak známý, protože se jedná o propojení více sportů, běh, jízda na kole, plavání, jízda na kajaku. Jsou tam různé adrenalinové disciplíny, lezení, lanové aktivity. Ale ve světě je to velmi populární a stává se to opravdu i zájmem médií číslo jedna.
Říkal jste, že to je na dlouhé vzdálenosti. Kolik kilometrů takový jeden extrémní závod třeba trvá?
Když řeknu 600, 700 kilometrů, tak to bude znít šíleně. Ale v podstatě ty závody jsou několik dnů nonstop. Je to týmová soutěž. Tedy čtyři členové jednoho týmu, kde je vždycky jedna žena, závodí několik dnů. Kdy spí, je čistě na nich. Mnohdy to jsou tři noci beze spánku. Teď například poslední mistrovství světa v Americe bylo na 600 mílí, takže něco přes 750 kilometrů.
Ale to je už skoro boj o přežití, ne?
Je. Ty závody vycházejí původně ze survivalu, které jsou trošku kratší. Ale pořadatelé i tyto závody staví podle tohoto charakteru. Aávají je do pouští, do pralesů, do vysokých hor. Takže vytrvalost a kondice není tou nejdůležitější částí. Ale je tam důležitá další spousta věcí jako orientace v mapě, strategie, taktika, schopnost se přizpůsobit podmínkám.
Kde všude už jste takto byl? Teď jste mluvil o Americe.
Poslední mistrovství světa bylo ve Wyomingu, takže takový ten klasický americký západ. V loňském roce bylo mistrovství světa v Austrálii. Závodí se v Brazílii, Kostarice, Ekvádoru. Jsou to opravdu místa, kam normálně nejedete na klasickou dovolenou. A ještě ty podmínky, do kterých vás pořadatel pustí, jsou opravdu na hraně.
Někde jsem četl, že jste při závodě dokonce pádlovali mezi krokodýly?
To vůbec nikdo neřeší. Divoká zvěř, jedovatí hadi, jakákoliv jiná nebezpečí prostě k tomu patří. A tím počítá organizátor i závodník. S tím se do toho jde.
Také jste někde v kopcovitém terénu musel jít několik kilometrů pozadu, protože se vám prostě neohýbalo koleno.
Ty závody se nevzdávají. Tam pokud opravdu nejde vyloženě o život ohrožující situace, tak ten tým to nevzdává. I kdyby to mělo znamenat zpomalení tempa z různých zdravotních důvodů, nebo nějakých jiných indispozicí. Tak se zpomalí, ale ten závod se nevzdává.
Takže se nevdáváte ani v životě?
Hrozně mi to pomáhá. Zjišťuji, že závody, které mám za sebou a které jsem absolvoval v tom poměrně náročném tempu, tak mě drží nad vodou.
Sáhl jste si už někdy na opravdové dno?
Hodně. Vypadá to tak, že máte halucinace, moc nevnímáte realitu. Ale vždy jsou to takové chvilkové stavy. Že se vám zdá, že vidíte úplně abstraktní věci. Nevíte moc, kde jste. Ale v podstatě i ten tým vás dokáže podržet a ty stavy jsou chvilkové.
Nebude takový extrém příští týden v neděli také tady v Hradci Králové?
Ne, rozhodně ne. Příští týden nás čeká vrchol sportovní sezóny. Pořádáme v neděli 8. října několik akcí. Je to OlfinCar, hradecký půlmaraton, ČSOB maraton Hradec Králové a Kingspan běh proti rakovině. Což jsou největší sportovní akce v našem kraji a jedny z největších vůbec v republice. Na to se moc těšíme. A zároveň jsme právě v tuto chvíli v tom největším pořadatelském šrumci.
Tedy příští neděli to nebude až o těch extrémech. Bude to možná spíš o takové i příjemné procházce, protože tu trasu si může projít vlastně každý tak, jak uzná za vhodné?
Určitě. My jsme během těch pěti ročníků dospěli k tomu, že nechceme nabízet pouze trasy nebo závody pro špičkové sportovce, což je maraton na 42,5 a půlmaraton na 21 kilometrů. Ale také 5 kilometrů, kdy jsme loni začali s charitativní akcí běh proti rakovině, která byla velmi úspěšná, letos v tom pokračujeme. Tímto bych chtěl pozvat všechny posluchače, jedná se o běh, procházku s rodinou s dětmi, jakkoliv zvládnete 5 kilometrů, ale pomůžete dobré věci. Je to pětikilometrová trasa v centru města se startem na Malém náměstí.
A bude to pěkná procházka?
Rozhodně. Startuje se ve 12 hodin 35 minut hned po tom, co odstartují špičkový běžci na půlmaraton. A máte na to neomezený čas.
Musíme zdůraznit ten charitativní podtext celé akce.
Je to tak. Vytvořili jsme charitativní projekt, který loni vynesl 319 400 korun. Všechny tyto peníze šly na hradeckou onkologii, použily se na nadstandardní léčbu rakoviny děložního čípku. Letos každý závodník na trase 5 kilometrů dává 300 korun. A celá ta částka jde rovnou na onkologii. A náš partner přidává za každého závodníka tu stejnou částku. Je to motivace. Naším společným záměrem je motivovat veřejnost k tomu, aby neseděla doma. I když to nejsou třeba běžci, tak ať přijdou, pokud o tu problematiku mají zájem. Motto té akce zní: Pomoz sobě, pomáhej ostatním. Takže doufáme, že tu rekordní částku z loňského roku a rekordní účast, letos překonáme. Loni bylo přes 400 účastníků. A letos počítáme, že všechny ty peníze půjdou na podporu léčby rakoviny prsu.
My o tom mluvíme záměrně s takovým předstihem, Romane, protože jde o to, aby se co nejvíc lidí přihlásilo.
Přesně tak. Já vyzývám posluchače, aby vlastně donutili našeho partnera zaplatit za vás další peníze. A přispět onkologii. Čím víc se vás přihlásí do závodu, tím víc vybereme i díky našemu partnerovi.
A registrovat se mohou zájemci na vašich webových stránkách.
Všechno je na našich stránkách www.sportvisio.cz. Najděte si závod, který vás zajímá. A pojďte do toho. 8. října si pojďte v Hradci Králové trochu zaběhat, udělat něco pro své zdraví.
Jaké jsou pocity závodníka, když po tom extrémním závodě v náročných podmínkách po 700 kilometrech doběhne do cíle?
Je to úžasná věc. Protože vy se pohybujete několik dnů mimo realitu a mimo civilizaci. A cokoliv standardního je pro vás nadstandard. Takže hotdog, sendvič, teď vzpomínám na Ameriku třeba na pivo, které vám dají v cíli. To jsou takové neskutečně labužnické věci. Za to byste dali opravdu skoro i život. A tam si najednou uvědomíte, že k tomu životu nepotřebujete až tolik.
A asi také obrovská euforie z toho, že to člověk zvládl a dokázal.
Samozřejmě. Ty extrémy jsou tam opravdu na hraně. A když to člověk zvládne ještě v nějakém slušném výsledku, který ale není úplně nejdůležitější, tak potom je ta euforie obrovská.
Zažije každý účastník něco podobného alespoň trošku také tu příští neděli? Asi ano.
Já když stojím v cíli a vítám běžce na trati půlmaratonu i maratonu, tak ta euforie v nich je úplně stejná jako u mě u toho extrému. Každý ten extrém máme položený někde jinde.
My vám tedy přejeme, ať se ten závod povede a ať se do něj také přihlásí co nejvíc lidí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
