Hasičská olympiáda je jako krasobruslení. Vše má svá pravidla. A naši hasiči přivezli zlato
Hasiči z Královéhradeckého kraje mají za sebou velký úspěch. Jak ti profesionální, tak i dobrovolní. Na mezinárodních závodech v rakouském Villachu dokázali vybojovat desítky medailí, z toho 14 zlatých. Tato významná akce se koná každé čtyři roky a účastní se jí velké množství závodníků. V letošním roce to byly asi tři tisícovky sportovců z celé Evropy, ale například také z Ruska nebo Japonska. I z těchto důvodů je soutěž často nazývaná „Hasičskou olympiádou".
Vítáme dva profesionální hasiče a také členy vítězného družstva Královéhradeckého kraje, Petra Matějíčka a Pavla Sináka. Nejdříve velká gratulace k tomu ohromného úspěchu. Tak jaké to bylo v Rakousku?
Děkujeme. Villach je krásné horské město, okolo jsou vršky Alp a spousta jezer. Organizace je v Rakousku také perfektní, dokáží uspořádat velké soutěže. Bylo to opravdu na úrovni, takže se nám tam líbilo.
Jaké byly vaše pocity, když jste se dozvěděli, že jste zvítězili.
Tak to bylo fantastické. Euforie. U nás to je trošku jinak, jelikož startujeme v béčkové kategorii nad 30 let, tam se propočítávají ještě věkové body, takže se nedozvíme výsledek hned. Po soutěži to trvá třeba dvě hodiny. Takže to čekání bylo trošku těžší.
Představte nám tu soutěž. Říká se jí vlastně hasičská olympiáda. Co je to za soutěž?
Já bych to představil takhle, jde o soutěž CTIF, to je francouzská zkratka, volný překlad je mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů. Je to organizace, která sestává z 36 států evropských, Česká republika tam je od roku 2004. A účastníci jsou hasiči a všichni, kteří se věnují nějaké hasičské tématice.
Takže tam je prakticky celý svět.
Je tam víceméně Evropa, samozřejmě svět také. Pro nás to obnáší sportovní soutěže, které sestávají z požárního sportu a z klasických disciplín. My v současné době soutěžíme v těch klasických disciplínách, jsou to jen dvě disciplíny.
Tak si je pojďme představit. Co bylo vaším úkolem?
Udělal bych rozdíl mezi tím požárním sportem, který vznikl v Rusku a od České republiky je spíš na východ. A ty tradiční disciplíny, co děláme, to má vznik ve Francii. A tradici to má spíš od Čech na západ.
V čem jste byli tak dobří, že jste získali zlaté medaile?
Naše disciplína sestává ze štafety a útoku. Ten požární útok je kompletní sestavení sacího dopravního a útočného vedení. To jsou hadice a má to určitá pravidla. Nesmí se u toho mluvit, musíme přesně podle pravidel, veškeré kroky, úchopy, všechno to má svá pravidla. Je tam asi šest, sedm rozhodčích, kteří vás kontrolují. Je to něco jako krasobruslení, je to pro nás dost těžké.
Mě zaujalo, že u toho nesmíte mluvit.
Nesmíme říct ani pojď nebo se nějak povzbudit. Jakmile promluvíme, tak za to máme třeba 10 trestných sekund. A to už odpadáte někam kolem osmého, devátého místa třeba. Součet časů z toho útoku a ze štafety se sčítá. Pak se přičítají ty věkové body v naší kategorii. A mezi profesionálními hasiči jsme vyhráli.
Kolik vás bylo? Celá ta výprava, to byla spousta lidí.
Byla to velká výprava, myslím, že česká tam byla jedna z největších. Česká republika měla opravdu velké zastoupení, protože tam se začíná od dětí, přes ženy, muže, různé věkové kategorie. Opravdu ta výprava byla veliká.
A ta atmosféra byla jako olympijská?
Já vám to řeknu slovy jednoho kolegy, který tam s námi byl poprvé, my už jsme to zažili dvakrát, u olympiády 2009 v Ostravě a ještě jsme byli v Mulhouse ve Francii. Takže my už to v tomto směru známe. Ale on to viděl poprvé a říkal, že nevěřil, že se na hasiče přijde podívat 20 tisíc lidí. Takže to byla opravdu olympijská atmosféra. Narvaný stadion.
Kolik vás je celkem v tom soutěžním družstvu? Abychom představili také vaše ostatní kolegy.
Je nás devět. Muži nad 30 let.
Česká výprava byla hodně úspěšná. Protože těch medailí bylo 38, z toho 14 zlatých.
Ano. 14 zlatých medailí. Z našeho kraje byla úspěšná Barbora Šubrtová z Lázní Velichovky. Měla taky zlato a nějakých snad šest medailí. Ještě jeden kolega ode mě ze směny, ten také přivezl šest medailí. Ten byl do 23 let, požární sport.
Co pro vás vůbec znamená být hasičem a dělat tuhle těžkou, náročnou a tvrdou práci, pánové?
Děláme to víceméně celý život. Od nějakejch 21 let jsem hasičem a dělám to rád. I dnes, když se malých kluků zeptáte, co by chtěli dělat, tak odpovídají, že by rádi byli hasičem. Slýcháme to na Dnech otevřených dveří hodně. Takže spousta dětí se o to zajímá. Rádi si prolezou naši techniku a vidí ty prostory, které tam máme.
Takže možná ta technika a tenhle svět je přitahuje.
Určitě. Samozřejmě to přitahuje ty malé kluky.
A proč vlastně hasiči takto soutěží?
Je to fyzická příprava pro to naše povolání. Takže je to součástí té fyzické přípravy. My máme ten trénink trošku problematický, protože naše družstvo není jen z Hradce Králové, ale jsou tam kolegové z Broumova, z Vrchlabí, z Trutnova. My oba jsme každý z jiné hradecké stanice. Takže trošku to scházení musíme naplánovat na celý rok. A scházíme se ve Dvoře Králové na hasičské stanici, kde máme své zázemí a tam trénujeme.
Jaké zatím bylo to letošní léto z pohledu vaší práce? K jakým zásahům nejčastěji jezdíte?
Těch požárů je čím dál míň. Většina naší práce se skládá z technických zásahů, toho je dnes většina. Dopravní nehody, otvírání bytů pro policii nebo pro záchranku. Povodně se nám teď zatím trošku naštěstí vyhýbají. V zimě je pak samozřejmě těch nehod nejvíc.
Je to náročná těžká práce. Najde se i nějaká událost, při které se třeba i vy pobavíte a zasmějete?
Nemusíme chodit daleko. Zrovna včera jsme doplňovali stanici Nový Bydžov a měli zásah. Původně to bylo hlášeno jako hořící transformátor. A zjistili jsme, že je tam nějaký popálený pták. Honili jsme jej po poli a schovali do krabice a čekali jsme na ornitologa, aby si pro něj přijel. Občas se sundávají nějaké kočky, leguána jsme sundávali z parapetu.
Člověk musí před vámi smeknout, protože vy vlastně jdete tam, odkud všichni ostatní utíkají pryč, aby se zachránili. To asi musí mít člověk nějak v sobě, takovou povahu.
Jsme k tomu trénovaní a školení, máme na to vybavení. Nejdeme si tam jen tak, že bychom šli na procházku a bez výbavy. Výbava a trénink nám dodávají nějakou jistotu a víme, co tam máme dělat. Takže automaticky už prostě jdete.
V létě jsme viděli požár londýnského mrakodrapu, to je asi taková černá můra hasičů.
Ano, výškové budovy a ten styl, jakým se zateplují. Myslím si, že to není úplně ideální stav. Nějaká bezpečnost se podcenila, takže ty zásahy jsou hodně komplikované. Ano, pro nás to je černá můra taková práce.
A co na té své práci máte nejraději? Jaký pocit vás zahřeje ? Protože vy to děláte srdcem.
Hlavně mě baví, že je to různorodé. Člověk nedělá pořád jen to samé. Ta práce je různorodá a mohu lidem pomoci. A vidíte ten výsledek. Je to rychlá pomoc.
Děkujeme vám a ještě jednou blahopřejeme k tomu vítězství na hasičské olympiádě v Rakousku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
