Líbí se mi švýcarská ústava, která říká, že síla národa se měří blahobytem těch nejslabších
Hlavním cílem Ceny Královéhradeckého kraje za přínos v sociálních službách je vyzdvihnout náročnou a záslužnou práci pracovníků v sociální oblasti, která si zaslouží společenské uznání. A také ocenit kroky obecních samospráv, které vedou ke zlepšování situace lidí ohrožených sociálním vyloučením s ohledem na věk, zdravotní stav, prostředí ve kterém vyrůstali, případně z důvodů různých sociálních událostí.
Vladimír Derner, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje za sociální oblast nás zve na hradecké Pivovarské náměstí ve čtvrtek 21. září, kdy se zde bude konat Den seniorů, nebo oslava Svátku seniorů.
Ano, bude to Svátek seniorů, při kterém zároveň provedeme také vyhodnocení a vyhlášení výsledků Ceny Královéhradeckého kraje za přínos v sociálních službách v roce 2017.
Kraj předává tyto ceny pravidelně každý rok. Tak co to je za ceny?
Sociální služby jsou oblast, kde velmi důležitou roli hrají lidé. A to jak ti, kteří ty služby vykonávají, tak ti, kterým je služba poskytována. A mnohem důležitější než jakýkoliv výkon a podobně, je tady otázka určitého vztahu přínosu, který vytváří nějakou atmosféru ve společnosti. A právě i vztah k těm, kteří mají problém, ať už se sociálním začleněním, anebo už se stávají třeba z důvodu věku a zdravotního stavu závislí na další pomoci. Cenou sociálních služeb my ve třech kategoriích chceme vyzvednout přínos ať už jednotlivců nebo organizací nebo měst a obcí, které jsou zaměřeny právě do sociálních služeb a něco dobrého, nového a podnětného tam přinášejí.
Můžeme říci něco konkrétnějšího o těch nominovaných? Protože v těch sociálních službách a oblastech je to práce, která se asi dělá hodně srdcem.
Sociální služby v Královéhradeckém kraji mají poměrně velký rozsah. Pracuje v nich přes 200 organizací, poskytováno je skoro 300 druhů služeb a samozřejmě že to je takový rozsah, kdy už je možnost poměrně značného porovnání, jak se ta či ona organizace, ten či onen člověk v těch sociálních službách projevuje. A ti, kteří to dělají skutečně srdcem, tak jsou tak vnímáni a i klienti by rádi jejich práci ocenili. Z toho důvodu vyhlašujeme Cenu sociálních služeb za přínos v sociálních službách a sbíráme nominace.
Takže je vlastně nominovali ti, o které se starají?
Nominace byla z různých odvětví, jak ze strany úřadu, tak ze strany poskytovatelů, tak ze strany i pochopitelně klientů sociálních služeb.
My bychom možná mohli ty nejběžnější sociální služby představit.
Ano. Sociální služby v podstatě zajišťují jak oblast prevence, tak poradenství, tak i péče. A tady pochopitelně je důležité, že ti lidé, kteří v tom pracují, tak skutečně do toho vnáší ten lidský rozměr. Mně se velmi líbí preambule švýcarské ústavy, která říká, že síla národa se měří blahobytem těch nejslabších. Prostě jsou takoví, kteří nemají to štěstí, že by se narodili zdraví, do prostředí, které je třeba dobře vede, kteří by měli patřičný talent i nadání a podobně, a ti potřebují pomoc. A právě síla národa, úroveň společnosti, se pozná podle toho, jak se těmto lidem dokážeme věnovat.
Ve čtvrtek na Pivovarském náměstí chcete odměnit ty nejlepší pracovníky a organizace za přínos v sociálních službách. Podívejme se do programu. Já tam vidím i slavné osobnosti, známá jména.
Program je samozřejmě velmi pestrý. Jsou tam jednak známá jména, jako například Václav Faltus nebo Stanislav Hložek. Zároveň se ale do tohoto programu zapojí i senioři. Je tam například Klub důchodců při Harmonii, který bude pořádat námořnický bál, dále tam bude skautská dechovka, seniorská country skupina Staré vesty a podobně.
Člověk přemýšlí, čemu se bude jednou on v tom seniorském věku věnovat, jestli na to bude mít síly. Tak vy jste ještě mladík, ale také někdy přemýšlíte o důchodu?
Tak doufám, že se ho dožiji, to je první věc, v tu doufáme všichni, kteří v něm ještě nejsme. Každopádně bych chtěl říct, že Svátek seniorů slavíme proto, jako každý jiný svátek, že chceme připomenout význam něčeho, co je pro nás důležité. Já bych chtěl říct, že senioři jsou v naší společnosti, v našem životě, nesmírně důležití. Jsou to lidé, kteří odpracovali celý aktivní život, kteří skutečně vybudovali to, z čeho my dnes žijeme a máme si čeho vážit. A jsou to lidé, kteří si také zaslouží naší pozornost a podporu. A co je důležité, i dnes nám mají co dát a mají co říct. A to jsou věci, které právě tímto svátkem chceme podtrhnout.
Budeme se mít někdy jako senioři a důchodci třeba v Německu, v Rakousku, kteří také celý život samozřejmě pracovali a teď si užívají. Opravdu jezdí na drahé dovolené drahé. Což se o těch našich seniorech asi moct říci nedá, až na některé výjimky samozřejmě.
Je fakt, že naši senioři na tom nejsou jako senioři v Německu. Ani naši zaměstnanci na tom nejsou jako zaměstnanci v Německu. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že skutečně patříme do té šťastnější části světa, že nás nepotkala válka, že máme co jíst, máme kde spát. Takže toho je třeba si vážit. A samozřejmě je zapotřebí usilovat o to, aby se věci zlepšovaly.
Jak se podle vás budeme mít my jednou v seniorském věku? Bude to horší, anebo lepší v porovnání s dnešními lidmi důchodového věku?
Já si myslím, že i dnes máme ty nejlepší předpoklady na to, aby vše dobře fungovalo. Aby si nikdo nemusel stěžovat. Protože v podstatě ten rozvoj techniky přináší schopnost vytvářet v podstatě neuvěřitelné množství materiálních hodnot. Takže on je pouze jeden problém - dobře to zorganizovat a správně přerozdělit.
Oslava Svátku seniorů na hradeckém Pivovarském náměstí přímo před budovou krajského úřadu bude ve čtvrtek celý den?
Bude to od 11 do 17 hodin. V 11 bude ono vyhlášení výsledků Ceny Královéhradeckého kraje za přínos v sociálních službách v roce 2017, pak to bude pokračovat od 12 skautskou dechovkou, ve 13 hodin následuje romantický klavír Petr Hubáček, Bohunka Bisová a Josef Bis, Staré vesty, seniorská country skupina, ve 14:30 Václav Faltus, 15:15 Stanislav Hložek a v 16 hodin námořnický bál.
A určitě to pozvání platí samozřejmě nejen pro seniory samotné, ale i pro nás ostatní. Protože člověk by si měl určitě udělat čas a měl by být co nejčastěji se svou babičkou, dědečkem, mámou, tátou. A pak určitě na takové společné chvíle s láskou a rád vzpomínat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
