Odmala se pokouším přizabít na všem, co jede. Směje se monolyžař a srdcerváč Pavel Dvořák
Pavel je kluk ošlehaný horami, takže když se do něčeho pustí, dotáhne to většinou stylově až na vrchol. V životě si hýčká to, co si zamiloval v dětství. Odmalička se pohyboval na sjezdovkách a kopcích. Takže když byla příležitost začít trénovat na monoski, vůbec neváhal. A podobně to má i v plavání. Pravidelné posilování, hodiny ve vodě a soustředění na ledovcích vedlo ke třem titulům mistra republiky a k dalším medailím na svahu i v bazénu.
Pavel Dvořák má artrogrypózu. To je vrozená nemoc charakteristická zejména ztuhlostí kloubů a vazivovatěním (fibrózou) svalů. Její příčina není známá.
Zahazuje berle kde se dá a vrhá se do dalších sportů. Na škole to byl florbal, teď je to jízda na handbiku a golf. Dostal ho i paragliding a nádechové potápění. Jednoduše ho to baví. Utahuje si i z toho, že den má 24 hodin. Stíhá totiž být ještě účetní, kulturní fajnšmekr, poznávat nové lidi a sedět hodiny za volantem při přejíždění mezi Prahou a Svobodou nad Úpou.
Určitě jste už také slyšeli o Srdcerváčích. Jde o projekt Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání lidí se zdravotním handicapem, který ukazuje, že i zdravotně postižení lidé chtějí a mohou pracovat. A mnohdy to jsou velcí hrdinové a bojovníci, kteří se umí s životem pořádně porvat a plní si své sny. Jedním takovým srdcerváčem je i vrcholový sportovec a lyžař ze Svobody nad Úpou Pavel Dvořák, který když se do něčeho pustí, tak to vždy dotáhne až do konce, je to tak?
Snažím se, snažím se. Nevím, jestli se to vždy povede, ale snažím se, aby to tak bylo.
A do čeho všeho se pouštíte? Co se týče toho sportu.
Jsem ošlehaný horami, tak se věnuji lyžování na monolyži, což je lyžování vozíčkářů. Aby si to posluchači představili, je to taková skořepina v klasické lyži, v klasickém vázání, taková konstrukce. A místo berlí mám v rukou stabilizátory, což jsou vlastně takové berle s lyžičkami. A díky tomu mohu sjíždět kopce.
Ale není to zdaleka jen to lyžování. Věnujete se také plavání, nádechovému potápění, také auta vás zajímají.
Asi jako každého kluka. Odmalička jsem se zajímal o auta, zajímám se pořád. Ještě k tomu nádechovému potápění. Já jsem dřív plaval závodně normálně klasicky. A když jsem doplaval, tak jsem se vydýchával a bavilo mě nechat hlavu prostě pod vodou. A kamarád ze Svobody nad Úpou, pan Bavor, mi říkal, hele, já dělám nádechové potápění, nechceš si to přijít vyzkoušet? Říkám tak jo, přijdu. A s přestávkami občas mezi lyžováním se k tomu vracím a baví mě to.
Takže jste po všech stránkách sportovně nadaný. Také jste už spoustu titulů a medailí za to lyžování přivezl. Ale vy to vše zvládáte s takzvanou artrogrypózou, jestli to říkám správně?
Artrogrypózou, ano. Je to onemocnění, při kterém se úplně nevyvinou klouby v dolních končetinách.
A kdy se na to přišlo, že máte tohle onemocnění?
Já to mám od narození.
Dá se to nějak léčit?
Dá se cvičit a pak operativně. Prodělal jsem dřív hodně operací, kde mi prostě narovnávali a protahovali kosti. Rovnali vlastně celou nohu.
A s postupujícím věkem, protože všichni stárneme, vyvíjí se ta nemoc nějakým způsobem?
No, zkracují se trošku, ale není to asi úplně nějak zásadně.
Bylo těžké, Pavle, najít si práci? Protože vy pracujete v Praze jako účetní v jedné firmě.
Tahle práce, kterou teď vykonávám, tak úplně přes Srdcerváče nebyla, to bylo přes jednu známou paní. Ale třeba je teoretická šance přes ty Srdcerváče tu práci změnit, že bych dělal něco, co by mě bavilo víc. Něco, co by se týkalo aut a třeba i nějaké ježdění.
Vás odmalička ta auta zajímají. Protože jste s rodiči také jezdil hodně na rallye, na okruhy.
Táta jezdil, když jsem byl malý, závody tělesně postižených. Dokonce i v cizině byl a medaile a věnce přivezl. A zajímají mne kamiony, technicky. A to, že je řidič svým pánem.
Zastavme se u vašeho sportování a u těch lyží. Je to vlastně jedna lyže pod vámi.
Jedna klasická lyže. Potom je to v klasickém vázání taková konstrukce s tlumičem, který mi nahradí kolena. A potom je tam prostě sedačka, ve které já sedím. A v rukou stabilizátory, jakoby berličky s nožičkama.
Kdy jste si to tomhle speciální sportovní nářadí, když to tak řeknu, vyzkoušel poprvé? Protože monoski není u nás asi dlouho, ne?
Není. Vyzkoušel jsem si to, když mi bylo nějakých 14, 15 let, takže to už je vlastně 21 let. V Jánských Lázních jsem začal, kde paní Dušková, která dělala vychovatelku, říkala, Pavle, pojď si vyzkoušet nový sport. A já říkám, tak jo. Protože já jsem se odmalička motal na vleku u nás ve Svobodě nad Úpou, mamka byla členka oddílu.
Aby ne, když máte kopce za chalupou.
A všichni kamarádi lyžovali, já tam tak pekáčoval, nebo byl na sáňkách. A když potom přišla možnost jezdit s ostatními, tak jsem se toho hned chytil. Po třech letech jsem začal závodit a drží mě to pořád.
Máte raději slalom, obří slalom nebo sjezd? Protože tam se samozřejmě jezdí všechny disciplíny.
Jezdí se všechny. Já mám asi nejraději obří slalom. To je takový kompromis mezi slalomem a těmi rychlejšími disciplínami.
Vaše úspěchy jsou neuvěřitelné, nejlepší dosavadní umístění v uplynulých sezonách jezdeckých, závodních. Čeho si nejvíc ceníte a vážíte?
Největší můj úspěch bylo páté místo a celkově dvanácté v hodnocení Evropského poháru. Zúčastňoval jsem se závodů Evropského a Světového poháru. První místo ve slalomu na mistrovství Itálie v roce 2012. V roce 2014 druhé místo ve slalomu na mistrovství Švýcarska. Třetí místo na mistrovství Rakouska také v superobřím slalomu.
A baví vás ještě něco jiného kromě toho sportu? Co ještě jiného vás naplňuje, zajímá a baví?
Ještě pomáhám kolem paraglidingu. Létám tedy jen na tandemu, ale jsem členem Spolku českých letců, který se stará o létání na Černé hoře. Takže tam chodím pomáhat a to taky taky hodně baví.
Jinak možná také rád zajdete do kina na filmy.
Do kina, divadla, koncerty, to já navštěvuji velmi často.
A je tedy vůbec něco, co vás nebaví, co nemáte rád? My chlapi občas utíkáme a prcháme třeba před nějakými domácími pracemi.
Toho by se určitě našlo spousta.
Když se vrátíme na závěr zpátky k tomu sportu, máte nějaký svůj sen, co byste chtěl ještě ve sportu dokázat?
Já bych ještě chtěl zabodovat na nějakých větších závodech. I když paralympiáda, to je prostě už asi všechno vzdálené.
To je za dva roky.
Ano, ale ta kritéria tam jsou prostě přísná. Musí se to vyjíždět a plnit dlouho dopředu, což mně se úplně nedařilo.
Co řidičák na kamion? To je možná také váš sen, ne?
To je. Nebo na něco většího, Ano, to je také můj sen.
Říká neuvěřitelný člověk a obrovský bojovník Pavel Dvořák, který nám dokázal, že i přes nějaké zdravotní limity a omezení se dají dělat neuvěřitelné a velké věci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
