Proč je dobré mít ve světě umění dvě vysoké školy? Svěří se vám zpěvák Josef Vágner
Má dvě vysoké školy. Řekl si, že by bylo fajn v dnešní době nějaké to vzdělání a nějaká ta zadní vrátka mít. Takže si nabalil informatiku, statistiku, vysokou školu ekonomiky a řízení podniku, podnikové finance a takové věci. Ve své rozvětvené rodině, je tak trošku raritou. Úplně něco jiného než muzika. Ta se ale přesto nakonec dostala ke slovu.
Dnes si na nás udělal čas mladý sympatický muž, zpěvák Josef Vágner. A také moc gratuluji, protože shodou okolností má zrovna dnes narozeniny.
Je to tak, já jsem se to dozvěděl před dvaceti sedmi lety.
K narozeninám se vždy sluší nějaký dárek. Tak tady alespoň malá pozornost od Českého rozhlasu Hradec Králové.
Děkuji, není to opravdu jen tak hrané. Jakub mi předává červenou taštičku s bílými puntíky a co je uvnitř, to už je jenom mezi námi.
U vás se vůbec nedávno oslavovalo. Tvůj táta měl velké narozeniny, pětasedmdesát to bylo?
Je to tak, on je o nějaký ten kousek starší. My teď máme tak trošku jednu oslavu za druhou, ale ono to tak v té naší rodině je. My jsme všichni marozeni hrozně blízko u sebe, takže teď máme takové slavící období.
Vás je pět sourozenců nebo šest?
Mám pět sourozenců, já jsem ten šestý. Nebo respektive, narozen jsem někde uprostřed, ale celkem je nás šest.
Jaké to je mít za tátu Karla Vágnera? Byl na vás přísný? On vás vedl k tomu, aby z vás něco bylo. Abyste měli nějaké školy a potom teprve, když budete chtít, si dělejte muziku?
Já asi nemám v životě většího kritika. Když jsem teď připravoval úplně novou věc, tak jsem si dal za úkol, že bych to chtěl udělat úplně sám. Ne už ve spolupráci s tátou. Měli jsme nějaké diskuze ohledně toho, jak by to mělo znít a tak. A táta se tak trošku ješitně k tomu postavil a říkal, tak fajn, tak si to dělej s tím svým týmem. Já jsem za ním průběžně chodil a chtěl jsem mu ty věci pouštět, ale on říká, já to nechci slyšet, mě to nezajímá. Ty jsi říkal, že si to chceš dělat sám. Nicméně, když jsem mu to nakonec pustil, tak to vypadalo, že tam někde uvnitř měl radost. Ale když mám nějaký koncert, tak mě pochválí. Ale potom samozřejmě vytáhne něco, co člověka zabolí, ale zároveň to vlastně myslí dobře.
Ty jsi absolvoval, musíme říct, dvě vysoké školy.
Mám je, ale abych řekl pravdu, tak v té naší rodině, je to tak trošku spíš raritou takové vzdělání. Já jsem si řekl, že by to bylo fajn v dnešní době nějaké to vzdělání a nějaká ta zadní vrátka mít. Takže jsem si nabalil informatiku, statistiku, vysokou školu ekonomiku a řízení podniku, podnikové finance a takové věci. Takže úplně něco jiného než je ta muzika.
Nějak to moc nejde s tím uměleckým světem dohromady, ale zase postarat se o sebe po té stránce finanční, to je asi příjemné.
Je to příjemné. Také člověk někdy až možná moc často zjistí, jak si to dokáže sám ohlídat a kdyby tomu nerozuměl, jak je nachytán. Ale v dnešní době, když se prodává hudba hodně přes internet, tak mě se hodila právě ta informatika. Byl jsem schopný tu svoji hudbu vzít a dát ji těm internetovým prodejcům, zdigitalizovat tu nahrávku a tak. Takže jsem vlastně sám překvapený jak moc se to všechno hodí.
Je vlastně už 10 let, co ty si vlastně vyrazil na sólovou dráhu. Tedy ten nový Josef Vágner je také možná takovou oslavou těch deseti let?
Určitě. A doufám, že to je z toho tak trošku znát. Snažil jsem se, aby to opravdu bylo nějakým způsobem takové speciální a opravdu hezké. A aby na tom byl vidět nějaký vývoj. Že po těch deseti letech už je tady dospělý Josef Vágner a jde lidem ukázat něco, co by se jim mohlo líbit.
Takže možná i taková první vlaštovka tvého nového repertoáru?
Já jsem v tomto takový opatrný. Rozhodně tady nechci říkat, že je to předzvěst nějakého cédéčka, protože to strašně dlouho všechno trvá. Ale já jsem chtěl touhle novou písničkou tak trošku najít nový směr, kterým se chci dát. Najít nějaký zvuk, najít nějaký jazyk, který budu používat. Najít lidi, kteří mi pomohou to celé ztvárnit i videoklipem. Osobně z toho mám hroznou radost. A zatím tedy kdo to viděl, tak mi říká, že ji má také. Takže zatím pro mě dobrý. Až na základě toho jakou uvidíme reakci lidí na tuhle tu písničku, tak budu pokračovat dál nějakým tím směrem. Ale jelikož je ta reakce dobrá, tak si myslím, že ten směr je správný. Kdyby se mi do konce roku podařilo dát dohromady i vlastní kapelu, tak to by bylo pro mě úplně nejlepší.
Písnička je plná energie a elánu. Je taková svěží. Jak vznikla? Kdo ji složil a napsal slova?
Já jsem na gymnáziu, který také neměl nic společnýho s muzikou, chodil se spolužačkou, která se jmenuje Patricie. Má tedy i příjmení, ale profesně si říká jenom Patricie. A to je holka, která napsala Ewě Farné text, spolupracuje s Václavem Neckářem a začíná oslovovat další lidi. V ten moment, co udělala tu písničku s Ewou, tak jsem si říkal, to by mohla být ta správná osoba na kterou bych se obrátil abychom spolu začali nějaké věci tvořit. A ona se mi asi do měsíce ozvala sama. Jestli bychom něco neudělali. Tak jsem řekl, že hrozně rád. Začali jsme psát písničky. Napsala mi asi šest věcí. Zž jsme skoro měli termín ve studiu na jednu písničku a ona mi napsala, že má nějakou úplně novou. Že když hlídala děti, své sourozence, tak na takové dětské pianko naťukala melodii. A já jsem řekl, tohle je ono a vznikl Muž z planety Hollywood.
Ten videoklip se natáčel v Praze, tam se procházíš po asi možná oblíbených tvých místech. A je tam i dům ve kterém se natáčel film Jak utopit doktora Mráčka.
Ten videoklip mi udělal hroznou radost. Mám rád vodu, mám rád Prahu. Nejdřív jsme přemýšleli, že klip bude mít nějaký příběh. Ale já jsem řekl, pojďme to udělat takové lidské, žádné přehrávání. Začal jsem se procházet po Praze a zpíval jsem si tu písničku. A říkám si, proč mě u toho nikdo netočí, měli bychom hotový videoklip. Takže jsem se prošel v Praze po bezva místech a u toho mě natočili. A právě jsme šli i kolem domu, kde se točil film Jak utopit doktora Mráčka.
Zpěváci dnes hodně sázejí na to, kolik mají lajků na Youtube, sledovanost svých videoklipů. Dřív to bylo o anketách a dnes sbíráte lajky.
Je to hrozně důležité. Je to takový začarovaný kruh. Dokud nemáte spoustu těch lajků a spoustu těch shlédnutí, tak vás nikdo ani v nějaké té anketě prostě neukáže. Takže se to tak trošku obrátilo. Ale asi je to dobře. Je to docela zábava občas komunikovat s lidmi na Facebooku, Instagramu.
Co je kromě muziky a nové písničky u tebe teď ještě aktuálního? Muzikály se hrají během léta?
Muzikály se během léta nehrají nebo respektive ne ty, ve kterých působím já. Převážně působím v divadle Broadway a tam máme teď měsíční pauzu od zkoušení nového muzikálu, Zkoušíme nový muzikál Michala Davida Muž se železnou maskou, tentokrát ne z planety Hollywood. Od 1. srpna pokračují zkoušky a premiéru máme začátkem listopadu.
A co dovolená? Je léto a prázdniny. Chystáš se někam do světa? Jednou jsme si povídali o Norsku.
Jednou jsme si povídali o Norsku, ale tam jsem byl jen jednou v životě. Hrozně mě to láká, protože já mám rád přírodu, nejsem takový ten městský turista. Ani neprahnu po takových těch kulturních památkách. Ale jakákoliv příroda je skvělá. Do Norska se asi letos nedostanu, spíš to vidím na cestování po republice, ani není čas vyjet někam dál.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
