Tancem k trvalé aktivitě. T-BASS učí děti už 20 let vnímat život formou pohybu i komunikace
Taneční skupina T-BASS učí děti a mládež vnímat tanec jako způsob kvalitně stráveného volného času formou pohybu, fyzického vyžití a muzikálního vnímání. Zárukou je při tom dobré zázemí, kvalifikovaní a zkušení lektoři s mnohaletou praxí a výbornými výsledky. Taneční skupina T-BASS je tedy místem, kde se smysluplně a naplno věnují výchově mládeže.
Skupinu založil v roce 1997 Zdeněk Zolman. T-BASS se od počátku zabývá technikami street dance a reaguje na nejmodernější taneční trendy. Z původních dvanácti členů se postupem času rozrostla v početnou a prestižní taneční školu, která si vybudovala silné zázemí a kvalitní systém výuky a výchovy dětí.
No letí to strašně, ale bylo to krásných 20 let.
Vzpomenete si Zdeňku na ty první začátky? To bylo v roce 1997. Jaké to bylo, proč jste se dali dohromady?
Víceméně ta kultura sem přišla po revoluci z Ameriky. První, co mě oslovilo, tak byl Michael Jackson, na kterého jsme tenkrát tancovali různě po diskotékách. Tenkrát ty diskotéky byly hlavně o hudbě, protože nebyl Internet, nebylo nic. My jsme rádi chodili na diskotéky, hlavně si poslechnout, co je nového v hudbě. To nás bavilo úplně nejvíc. To nás oslovilo a začal jsem na to tancovat. A chtěl jsem pro to nadchnout víc lidí. A stalo se, že taneční skupinou T-BASS, letos jsme to počítali, prošlo skoro 6 tisíc lidí za těch 20 let.
A kolik vás bylo tenkrát na začátku?
12. 6 kluků a 6 holek.
Měli jste před tím nějakou taneční průpravu? Jak jste všichni začínali?
Ne. Bylo to opravdu tak, že člověk poslouchal tu hudbu a tak nějak ho napadlo, co na to dělat. Potom samozřejmě byla televizní hudební stanice MTV. Tak jsme se snažili něco podobného dělat.
Chtěli jste od začátku prorazit do světa?
Ne. Mě to jenom strašně bavilo. A chtěl jsem partu lidí, které to bude bavit také. A chtěl jsem, abychom se scházeli. Neměl jsem žádné cíle, žádné sny. Chtěl jsem jen tancovat.
Takže ten úspěch potom přišel nějak sám od sebe?
My jsme si tenkrát řekli, že by bylo dobré, kdyby nás bylo víc. A začalo to lidi chytat a stalo se nám, že přišlo i 200 lidí najednou na zápisy. A my jsme ani pomalu nevěděli, co s tím.
Kde jste tenkrát trénovali? Protože to je také důležité, mít nějaké pořádné zázemí.
My jsme tenkrát měli na pedagogické fakultě nějakou tělocvičnu. Ale před nějakou soutěží, když jsme chtěli hodně pracovat, tak jsme třeba trénovali i na parkovištích.
To se asi s tím dneškem nedá vůbec srovnat.
No, ta cesta byla krásná. Samozřejmě potom byl sen, abychom mohli mít klíč a kdykoliv do té tělocvičny jít a makat a trénovat a pustit si tu hudbu. Ten sen byl tak silný, že teď opravdu máme krásné studio. Kam mohou děcka kdykoliv přijít. Mme zázemí, máme nahrávací studio, máme prostě super prostor, kde máme i jeviště. Je to tady v Hradci Králové ta bývalá Severka, teď už Studio Strop. Jsme tam dva roky a je to prostě naprostá pecka.
Kdy přišel takový ten první velký úspěch? Vy jste se několikrát stali i skupinou roku, naposledy to bylo také v tomto roce.
Musím říct, že my jsme vlastně jedna ze tří vůbec tanečních skupin v České republice. A jsme jediná, která takto dlouho funguje. Začali jsme dělat hip-hop, nebo street dance. A v té době to tady nikdo nedělal. My jsme s tím vlastně hned ten první rok měli obroský úspěch. Protože to byl boom. A lidé vstávali ze sedaček, když nás viděli. Hned od první choreografie, která se jmenovala Stap, jsme měli docela velký úspěch. Ne, že bychom vyhráli nějaké mistrovství republiky, to jsme byli no name mezi těmi ostatními, ale měli jsme už tenkrát choreografii, která je nezapomenutelná. Takovou choreografii, na kterou dnes i lidé, který byli v porotě, rádi vzpomínají.
My jsme říkali, že vás začínalo 12. A dnes, kolik vás chodí pravidelně tančit?
My učíme děti už od 2,5 let, vlastně malinké děti. Ty chodí v doprovodě rodičů. A máme dnes i složku seniorů, máme i přes 50 roků rodiče, kteří jezdí i na soutěže a je to úžasné. Je to třeba velký hit i na západě. Tato kategorie je nejvíc obsazená a ti lidé se opravdu rádi baví tím tancem. Takže my tam máme třeba 100 lidí, kterým je opravdu nad 30 let a chodí k nám tancovat street dance. Takže teď je nás něco kolem 500 až 600 členů.
A ty malé dětičky?
Ty jdou na vystoupení, ale od 4 let už chodí také na soutěže taky. Je to neuvěřitelné. Ale oni mají tréninky jednou týdně hodinku, je to taková jako průprava. Ale je to krásné.
Za chvilku začne nový školní rok, tak můžeme pozvat na nějaké zápisy, nebo nábory a konkurzy?
Konkurzy ne, protože vždycky se říká, co je lepší, jestli píle nebo talent. A to nikdy nevíte. Někdy se tou pílí dostanete tak vysoko, že určitě nevybíráme děcka podle nějakých talentových zkoušek. Zkusit si to může opravdu každý. Ty zápisy probíhají tak, že se k nám mohou přijít podívat do studia. A od 16 do 18 hodin tam každý den máme recepci a mohou se podívat, zapsat, informovat se a tak dále.
Jakou muziku posloucháte? Jmenoval jste Michaela Jacksona, na kterém jste vyrostli. Diana Ross asi také.
My jako T-BASS reagujeme vždycky na to nové. Vždycky to tak bylo. To je velká výhoda toho, co děláme, protože nás stále něco překvapuje. Reagujeme na ty nejnovější trendy. Jak v tanci, tak v hudbě. Naplňuje mne stále hledat nové interprety a stále hledat i nový styl hudby. Mě to prostě baví. Já si samozřejmě strašně rád poslechnu klasiku, ale musím říct, že kolikrát už toho mám naposloucháno dost. Ale strašně mě baví pořád hledat a objevovat nové věci.
Vy už jste také nejen v Hradci Králové, ale i v Pardubicích.
Ano. Jelikož k nám začala jezdit spousta tanečníků z Pardubic a samozřejmě to dojíždění bylo složité, tak nás ukecali. A tenkrát tam přišlo strašných lidí do Pardubic. Takže nám tam funguje i studio a jsou tam i vychovaní choreografové v Pardubicích.
Tancovali jste i teď o prázdninách?
Ne. Měli jsme jen týdenní soustředění. Ale to je naprosto skvělá věc. Já jsem miloval tábory, takže do toho vnáším i legraci. A protože ta děcka jsou dnes zahlcena technologiemi, tak já jsem strašně rád, když začnou mezi sebou komunikovat. Když po dvou dnech vypnout mobily a začnou komunikovat. A začnou tak trošku jako zlobit a začnou být divocí. Já se o to snažím, A myslím si, že se mi to daří. Blbé pak je, když se vracejí do reality a zase ty mobily zapínají. Já se snažím skrz to tancování ty děti i vychovávat k tomu, aby uměly mezi sebou komunikovat. Jde nám o tu partu. To je naprostý základ. Záleží na tom, aby nám to tam fungovalo jako parta. Ti starší, odrostlejší, se starají o ty mladší. Přesně to nám funguje.
Jak oslavíte těch svých 20 let tance?
Tancem samozřejmě. Já bych chtěl všechny pozvat 23. září od 15 hodin. Na střeše Futura máme Street manii, což je obrovská taneční show. Ale budeme tam mít i spoustu překvapení. Uvádí nám to Jakub Kotek, což je tanečník našich legendárních Křečkových mužů, plus s Davidem Gránským. Budeme mít tuhle hvězdnou moderátorskou dvojici. Zajímavou, vtipnou, úžasnou. Plus tam budou i hosté. To teď nechci prozrazovat, ale bude to velké. Spousta narozeninových překvapení.
Street mania to je také váš velký, už několikaletý projekt.
Ano. My jsme chtěli tancovat nějakým způsobem na ulici. Chtěli jsme ten tanec ukázat lidem na ulici. A nám se stalo hned první ročník, že nás obklopil dav lidí a my jsme udělali asi hodinu a půl show, vůbec to nechápu do dneška, jak se to podařilo. Ale držíme tu tradici. Chodí nám na tu Street manii zhruba 3 tisíce lidí a je to úžasné.
Vy prostě kromě toho vzpomínání hrozně rád koukáte do budoucnosti.
Mě to pořád baví. Hledat a objevovat nové věci. Pořádáme i spoustu soutěží, děláme i nejprestižnější Batle dance foor a tak mne ve street dance baví i ty organizátorské věci kolem toho tancování. Teď se chceme pustit do nějakého divadelního tanečního muzikálového projektu. Určitě jsou ty plány s těmi dětmi u nás velké.
Máte nějaké své osobní přání?
Ne. Já jsem právě chtěl říct, že to není hlavně moje zásluha. Je tam strašně moc šikovných lidí, kteří jsou se mnou od začátku. A těm patří určitě veliký dík. T-BASS není jen o mé osobě.
Takže můžeme popřát minimálně dalších 20 let?
Já bych to viděl ještě těch 20 let a pak si to vezme někdo jiný.
My moc fandíme a přejeme co nejvíc zapálených a neúnavných tanečníků. Ať je tam pořád ta správná parta.
Jak říkáte, to zapálení je důležité. Aby se ta děcka opravdu do toho zapálila, něco dělala a nekoukala do těch blbých telefonů.
Tak se na vás moc těšíme, protože vy vlastně odstartujete náš Den s Habadějem v sobotu 2. září hned po 10. hodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
