U roztroušené sklerózy je hlavní si to srovnat v hlavě. Chorobu přijmout a mít pozitivní myšlení

13. červen 2017

Představíme vám organizaci Roska z Hradce Králové. Možná na první pohled to může vypadat jako nějaká společnost třeba na ochranu životního prostředí, ale tak to není. I když pomáhá taky a velmi. Komu? To už nám poví jeden z jejích členů Václav Paták.

Komu tedy občanské sdružení Roska vlastně pomáhá?
Roska, to je organizace, která se zabývá pomoci pacientům s roztroušenou sklerózou. My ty pacienty sdružujeme a děláme pro ně různý akce. Abychom se zapojili do normálního života, i s touto chorobou. Týká se to samozřejmě i jejich rodin a vlastně širokého okolí.

Vy to onemocnění dobře znáte z vlastní zkušenosti.
Toto onemocnění mám 20 let.

Tedy pro člověka, kterého potkají nějaké zdravotní komplikace, tak to v žádném případě nemusí znamenat, že je se vším konec, možná právě naopak. Václav Paták a jeho přátelé jsou toho důkazem. Než jste se dozvěděl o svém onemocnění, byl jste hodně aktivní člověk?
By jsem hodně aktivní. Dělal jsem kulturistiku, asi 7 let, takže jsem zvedal velké váhy. Pak mě ta choroba srazila k zemi. Sport byl velkou součástí mého života.

A už i zůstal. Každý se s takovou novou situací určitě vyrovnává jinak. Jak to bylo u vás?
Trvalo mně to asi den, než jsem to překonal. Ale u této nemoci je hlavní si to srovnat v hlavě. Chorobu přijmout jako součást sebe a nehroutit se z toho. Protože předpokladem úspěchu léčby této choroby je, mít dobré myšlení.

Což se vám výborně daří. Čemu všemu se věnujete teď?
Díky organizaci GoMango v Malšovicích v Hradci Králové, chodíme cvičit každý týden ve středu pilates a jógu, to jsou cvičení kvůli stabilitě. A tady s mou kolegyní Janou Lidlovou jsme se zúčastnili Pražského maratonu. Na co jsme neměli ani pomyšlení, tak jsme zažili atmosféru celého maratonu. Jeli jsme na speciálně upravených vozících. Asi 17 lidí nás tlačilo. My jsme to neběželi, jen nás bolelo pozadí, ale zažili jsme tu atmosféru. Je to něco úžasného.

Václav Paták a Jana Lidlová, členové organizace Roska Hradec Králové, ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové s Janou Kudyvejsovou

Co na to říkají lékaři? Doporučují a podporují?
Určitě ten pohyb je u této choroby velice důležitý. Protože když lidé zůstanou na vozíku, nebo mají potíže s chozením a přestanou se hýbat, tak je to daleko horší, než když se aktivně zapojují a cvičí.

Když jste se vy dozvěděl o tom onemocnění, tak jste začal jezdit na kole a vrhnul se do toho opravdu naplno.
V roce 2005, kdy mně byla diagnostikovaná oficiálně roztroušená skleróza, dostal jsem kortikosteroidy a pořídil jsem si kolo a začal jsem jezdit na kole. Moje záliba v tom byla už i taková, že jsem za rok ujel asi 2 600 kilometrů. To jsem ještě chodil do práce. Takže já jsem dejme tomu ve 4 ráno vstával, jel jsem 10 kilometrů na kole, pak jsem šel do práce, přišel jsem z práce a znovu jsem jel asi 10 kilometrů na kole.

Vy jste absolvovali Pražský maraton. Jaké byly ty pocity?
Něco tak úžasného, to mě ani ve snu nenapadlo, že bych tohle mohl zažít. Když startujete, tak vybíhá asi 10 tisíc lidí, hraje od Smetany Vltava a oni říkají, že to je jeden z nekrásnějších maratonů na světě. Protože to je historickou částí Prahy. Takže já jsem se kochal z vozíku. Já nevím, jak tedy ti běžci za mnou.

Jana Lidlová, členové organizace Roska Hradec Králové, ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A jaké máte další zážitky? Vy jezdíte raftem, nebo jste si i jen tak skočil padákem.
Skočil jsem asi před 3 lety padákem ze 4 kilometrů. Něco tak úžasného, to se snad ani nedá popsat, prostě to se musí zažít. Jezdím s kamarády na raftu, jeli jsme Sázavu, bylo to úžasné.

To jsou tedy zážitky. Takže veselá nálada, dobrá nálada a sport vyplavuje hormony štěstí.
To je základ úspěchu.

autor: kud
Spustit audio