V Římě, New Yorku, i u pramenů Amazonky. Tam všude uvidíte dílo kovolijce Jindřicha Janečka
Kovolijec je člověk, který lije umělecký předměty, sochy, pamětní desky, plastiky malé i velké. Z kovu. O tomto starém a krásném řemesle, si budeme povídat s Jindřichem Janečkem z Merklovic u Vamberka, který je kovolijcem celý svůj život. Řemeslo se mu stalo celoživotní vášní.
Jak jste se k tomu řemeslu dostal? Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Já jsem už jako kluk četl nějakou knížku, teď nevím, jestli to bylo o Michelangelovi, a někde tam to lití bylo. A mě to už jako kluka zajímalo. Takže jsem si vlastně splnil takový klukovský sen.
Takže pak jste šel někam do učení.
Vyučil jsem se v Týništi nad Orlicí v tehdejším ZTS průmyslovým slévačem. To jsem dělal do vojny, po vojně mi bylo nabídnuto místo v učňovském středisku v závodě. A tam se lil jenom hliník, to byly věci z hliníku. A jednou tam přijel akademický sochař Zdeněk Kolářský s tím, že by potřeboval odlít tříkorunu pro mincovnu do Kremnice. Když se řekne medaile nebo tak, tak lidé většinou představují, že to je něco, co se tady připne, nebo nosí na krku. Ale to vzniká tak, že se dělá třeba průměr 20 centimetrů plaketa. Je to větší. Potřebují kovový model, protože to dávají do strojů, kde se to zmenšuje a sádra nebo plast by to prostě nevydržel. Takže se lilo. V Týništi jsem odléval první kus tříkoruny pro pana Kolářského. Takže tříkoruna za to tak trošičku může.
A to už tedy začala vlastně potom vaše umělecká dráha. Když jste se setkal se Zdeňkem Kolářským, tak to byla pro vás i velká životní, možná osudová, inspirace, ne?
Byla. Já jsem si postavil doma malou pícku. A pro Zdeňka Kolářského jsem postupně začal dělat nejdřív ten hliník, potom bronz. A tam už se dělaly věci. Kolářský mi zajistil praxi v uměleckých řemeslech v Praze u mistra Šebečka, kde jsem se to snažil okoukat. Protože ono to je velký rozdíl dělat třeba plastiku, bustu nebo jen nějakou řemenici.
Můžeme říct, že dnes jsou vaše díla nejen samozřejmě tady u nás, ale jsou také hodně daleko za hranicemi naší vlasti. Jsou dokonce v New Yorku v Českém domě, v Římě a dokonce až v Peru?
Ano, v Peru u pramenů Amazonky.
Jak tedy vypadá ta vaše práce? Takže nejdřív je nějaký ten výtvarný záměr.
Potom musí sochař pro mě vyrobit model. A já podle toho modelu potom dělám formu. A pak se do toho naleje bronz. Je tam skoro 1 400 stupňů. Záleží podle toho, co se leje, jak to musí zabíhat, desky se dělejí slabé, takže to musí být rozpálené pořádně. Pěkně se u té práce zapotíme. Mám několik popálenin, dokonce i třetí stupeň jsem měl.
Pojďme do toho Říma, protože tam je hned několik bronzových vašich reliéfů. Potká se s tím tam běžný návštěvník?
Je to v Nepomucenu, to je kolej, kde bydlí naši kněží. A je to zakladatel toho Nepomucena, biskup Zapletal. A druhá deska je pan kardinál Beran. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem dělal s akademickým malířem Lumírem Šindelářem dvě velké věci na Vyšehrad. No a Vyšehradská kapitula, já nevím, jestli to říkám přesně, ale myslím si tenkrát, že nespadala pod naši církevní správu, ale přímo pod Řím, pod Vatikán. A oni tam chtěli z Vyšehradu něco dát na to Nepomucenum. Tak se udělaly desky, navrhoval je akademický sochař Jan Bartoš z Prahy. A já jsem je odlil a osazoval v Římě, v tom Nepomucenu. Všechny cesty vedou do Říma.
A pak tady do toho Peru. Co je, prosím vás, tam u toho pramene Amazonky?
Prameny Amazonky zmapoval a objevil a první prakticky mapu udělal misionář Samuel Fritz z Trutnova. A toto objevil cestovatel Vladimír Šimek, kterého to zajímalo. A navrhnul panu starostovi do Trutnova Ivanu Adamcovi, že by se udělaly dvě desky. Jedna by byla u pramenů Amazonky a druhá že by byla v Trutnově. A já jsem to zrealizoval od modelu až po odlití.
Z toho musíte mít obrovskou radost, že tak daleko se vaše dílo dostalo. Měl jste radost, pane Janečku, i z ocenění Zlatý kolovrat, které jste dostal před pár dny od hejtmana Královéhradeckého kraje?
Měl jsem radost. I když nejsem člověk, který by byl rád slavný, nebo tak, ale potěšilo mě to. Ž si někdo všimnul, že jsem něco za ten život udělal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
