Z Trutnova na Colorado River. Štěstím mi tekly slzy, byl to můj splněný vodácký sen
Zkušenosti a nezbytné vodácké srdce. To jsou předpoklady k cestě na divokou řeku Colorado v USA. Její peřeje jsou zběsilé a nebezpečné. Zdolání řeky Colorado je nejen fyzicky, ale i psychicky velmi náročné. „Když jsme dojeli do cíle, tekly mi slzy a byl jsem šťastný. Byl to splněný vodácký sen, můj životní zážitek," září štěstím trutnovský dobrodruh Jiří Jůzl.
Z deníku expedice vyšla letos na podzim kniha Z Trutnova na Colorado River doplněná úžasnými fotografiemi.
Naším hostem je trutnovský světoběžník, cestovatel, vodák, tramp, muzikant, ale hlavně velký dobrodruh Jiří Jůzl. Řekněte nám, kde všude jste byl ve světě? Jaký kus světa jste procestoval a viděl? Asi to hodně souvisí s vodou a vodáctvím.
Hodně to souvisí s vodou. Hlavně ty mé porevoluční začátky byly výjezdy po vodáckých akcích. Několikrát expedice do Norska, Austrálie. Alpské řeky, vlastně po celé Evropě, se dá říct.
Vzpomenete si na svoji úplně první řeku, kterou jste sjel?
Samozřejmě. První řeka byla v roce 1974 Lužnice na klasických dřevěných pramicích, což byl tenkrát neskutečný zážitek. Řeku jsme z poloviny prošli celou pěšky, protože nebylo tolik vody, takže komáři nám dávali hodně zabrat. Ale byl to takový stěžejní moment, kdy mě ta voda uchvátila. Lužnice to zažehla.
Pak jste asi jezdili pravidelně na takové ty dovolenkové řeky tady u nás, protože vyjet tenkrát do světa asi moc nešlo.
To byl docela problém. První zahraniční voda, to bylo Rumunsko. Asi 10 řek v krásných horách. Byl to vodácký zájezd autobusem. Pořádal to kamarád, který mě pak k divoké vodě přivedl, Slávek Sláma, předseda vodáckého oddílu v Přerově.
Vy jste zmínil tu Austrálii. To jste spojil tenkrát i s Novým Zélandem?
Ne, ne. Ten Nový Zéland, to byla záležitost pozdější. Austrálie, to byla zase parta kamarádů z vody, Brňáků z raft klubu, kteří dělali prvosjezd na Zambezi v Africe. A rok poté jsme byli v Norsku. A ještě tentýž rok mě oslovili, jestli bych s nimi jel jako gajda s raftem do Queenslandu v severovýchodní části Austrálie.
Mně už se líbí, jak používáte ten vodácký slang. Gajda, to je kormidelník?
To je kormidelník, ano.
A ten Nový Zéland? Protože odkud také vyšla vaše první cestovatelská knížka?
To byla první cestopisná kniha. Nebyla to vodácká záležitost. I když na Zélandu jsem měl potom u kamaráda prima zázemí. Je to vodák, který celý život pracoval v Gumotexu, kde se vyrábějí raftové čluny. Pak se odstěhoval na Nový Zéland, kde se oženil. Jednu řeku, Rangitikei, jsme tam spolu sjeli v krásném vápencovém hlubokém kaňonu.
A pojďme do Ameriky. Řeka Colorado. Kdy jste se tam vlastně dostal?
Bylo to na jaře, březen a duben. 21 dní v Grand Canyonu. Bylo to o jednom kaňonu, protože to je záležitost opravdu jedinečná, kudy protéká řeka Colorado. Je to v Arizoně a ten kaňon je nádherný. V té době už tam kvetou kaktusy, spousta druhů krásné vegetace. Boční kaňony, když byl čas, tak jsme je prolezli trekově. Prostě ta řeka je tam úžasná.
Řeka Colorado ve Spojených státech amerických. Čím je ta řeka pro vodáky tak přitažlivá?
Je to pro každého vodáka kultovní řeka. V mém životě, už když jsem byl v takovém největším vodáckém laufu, se dá říct, v 80. letech, tak to byl velký sen. Ale nebyla absolutně šance se tam dostat. Od revoluce v roce 1989 se potom snažili čeští vodáci se tam nějakým způsobem prezentovat. Co já vím, tak minimálně 4 výpravy tam od té doby byly.
Tam se jen tak někdo na raftu nedostane?
Na raftu jen tak se tam může dostat někdo, když si zaplatí komerční trip. Protože tam existuje firma, která se zabývá sjížděním řeky Colorado. To znamená, že zaplatíte velké peníze, říká se až 10 tisíc dolarů za trip. A z té firmy vás svezou na raftu a starají se o vás, včetně zásobování, vaření. Takže vy se jen vezete.
Ale to není to pravé vodáctví.
Samozřejmě že ne.
Vy jste byl vybrán do té šestnáctičlenné expedice v březnu na poslední chvíli.
Bylo to úplně těsně. Pořádal jsem jako tradičně každý rok už 36. ročník Krakonošova šmajdu v Jizerských horách. Měl jsem rok dopředu zamluvenou chatu Pešákovnu. Je to akce na běžkách, byl tam krásný sníh, sešlo se nás asi 50 kamarádů. A mezi nimi byl jeden vodák a ten byl na Coloradu před 3 lety s cestovní kanceláří, pro kterou jezdil jako gajda a jako průvodce. Jeli v 16 lidech taky tu řeku. Takže to je jedna expedice, o které bezpečně vím. A pak byly ještě další dvě. A on mi říkal, že by byla šance. Že kamarádi připravují vodní trip a že zrovna někdo si zlomil nějakou kostičku. Že by možná byla šance se tam dostat. Tak jsem hned zavětřil a nakonec to dopadlo.
Jaké to bylo? Je to opravdu tak zběsilá a nebezpečná voda, jak se říká?
Tak, jsou samozřejmě daleko ještě těžší úseky, těžší peřeje na světě. Ale to už jsou opravdu extrémy. Ale na ty rafty je ta voda úplně adekvátní a maximální možná hranice.
Došlo tam také na nějaké nehody nebo problémy, které byste měli?
Tak nehody a problémy velkého rázu ne. Ale samozřejmě k takové vodě patří, že si občas někdo zaplave. Což v našem případě bylo samozřejmě také. Sem tam se nějaký raft převrátí, dokonce se nám převrátil i nákladní raft, se vším, s veškerou bagáží, potravinami. Ten i s dvěma vodiči váží 1,5 tuny. Tak to chvilku trvá, třeba kilometr si zaplave, než se to podaří zase dát zpátky, jak se říká na nohy.
Vy jste si také zaplaval?
Já jsem si zaplaval také. Jako úplně poslední. Z celé výpravy, když to shrnu, tak nezaplavali 3 lidé. Shodou okolností z mého raftu. A já jsem plaval, už když bylo všechno vlastně za námi. Ty nejtěžší peřeje byly pryč, ale tam se nedá podceňovat nic. Ty peřeje jsou hodně vodnaté a velké válce, velké vlny. Tam protéká 700 kubíků za vteřinu. Což je jak dnes v Praze třeba 13 Vltav. A když se to pak sejde někde do 60, 70 metrů v peřejích. Tak to jsou pořádné vlny.
Vy jste to všechno opět sepsal do deníku. Je to vlastně takový deník.
Je to psáno jako deník. Samozřejmě každý den jsem psal, někdy jsem dopisoval, že jsem vynechal, ale dělal jsem si poznámky. Jako jsem to dělal s předcházející knihou o Novém Zélandu, tak přesně stejným způsobem jsem to dělal i teď.
Kniha se jmenuje Z Trutnova na Colorado River, splněný vodácký sen. Máte ještě nějaký další sen, pane Jůzle?
Tady to byl opravdu velký sen. A nějaký takový sen už asi nemám. Samozřejmě budu rád, když mi bude sloužit zdraví a když se někam ještě podívám. Příští rok se chceme s kamarády podívat na celosvětový potlach trampů, který se koná v Texasu. Tak na to se těším.
Děkujeme za návštěvu a zase někdy u možná dalšího dobrodružství, nejen vodáckého, na shledanou.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
