Začal skutečně od píky. Od pikenýra přes mušketýra až k hejtmanovi Regimentu zemské hotovosti
Regiment zemské hotovosti je uskupení osmi šermířských skupin, které si dává za cíl co nejpřesnější a nejvěrohodnější rekonstrukci pěšího regimentu fungujícího v době první poloviny 17. století. Novodobý Regiment čítá přes šedesát členů. Složen je z prostých vojáků (pikenýrů a mušketýrů) a jejich poddůstojníků, důstojníků a bubeníků.
Součástí Regimentu je též trén, tedy ženy, děti a nebojující muži, kteří vytvářejí zázemí jednotky ve funkčním polním táboře. A samozřejmě také hejtman, který tomu všemu velí.
Dnes jsme se sešli s mušketýrem, který pracuje jako historik v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. A ve volném čase vede žoldnéřské vojsko ze 17. století do bitev a jezdí s regimentem mušketýrů po celé Evropě. Hejtman Regimentu zemské hotovosti Jiří Louda.
Vy jste si asi hodně četl v knížkách o mušketýrech, když jste byl malý, ne?
Určitě, mě to od dětství zajímalo.
Kolik vám bylo, když jste začal opravdu poprvé šermovat s kordem, nebo s nějakou šavlí?
Opravdu šermovat jsem začal ve 14 letech. Ale když nepočítám takové to dětské šermování. Akorát jsem k tomu směřoval už rozhodně od dětství. Možná proto, že náš školník ve škole se aktivně věnoval historickému šermu. A tak jsem čekal, až dorostu do toho správného věku, abych se mohl přihlásit do skupiny.
Co to je tedy ten Regiment zemské hotovosti toho dnešního 21. století?
V podstatě by se dalo říct, že to je sdružení několika skupin historického šermu, které se dohromady snaží představovat typickou pěší jednotku z první poloviny 17. století. Protože přece jen na platformě jedné skupiny historického šermu se těžko předvádí vojenská jednotka. To je málo.
Kolik vás tedy je, když se všichni sejdete. Těch všech 8 skupin historického šermu?
Když se sejdeme, tak nás nejvíc na jednom bitevním poli bylo kolem 65. Jinak, když vezmeme seznam těch členů jednotlivých skupin, tak je nás hodně přes 100 členů.
A jste jen samí chlapi, nebo i ženy?
Ne, máme tam spoustu žen. Někdy to jsou manželky, někdy to jsou ženy nezadané, různě.
Takže možná taková ženská hotovost, ne?
No samozřejmě, že někteří nás takto přezdívají. Ano.
Proč právě to 17. století? A proč právě třicetiletá válka? Proč vás to období tak zajímá?
Na to asi by každý odpověděl trošičku jinak. Ale v každém případě to má dvě vazby. Jednak tu historickou, protože 17. století, třicetiletá válka, bitva na Bílé hoře a podobně, to je jedno z takových klíčových období našich dějin. Také často zpracovávané literárně. A druhý důvod je ten, že je tady výrazná stopa Dumasových Tří mušketýrů. Tohle období je velmi romantické, oblíbené, odrazilo se to i na českém historickém šermu. Kdy takovými temi nejfrekventovanějšími obdobími byla gotika, i když to je velmi široké období, a pak právě ta doba Tří mušketýrů. Takže to se v tom odráží všechno.
Ale Tři mušketýři měli hlavně ty kordy, ne?
To je právě ono. To jsou ti filmoví, nebo literární mušketýři, kteří jezdí na koních, mají vysoké boty a šermují kordem. Ale skutečný mušketýr chodil pěšky a jeho hlavní zbraní byla, jak už napovídá, mušketa.
Mušketa je taková dlouhá palná zbraň.
Správně. Ale vy jste nás uvedl, že jsme Regiment mušketýrů. Ale to je pravda jenom z poloviny. Protože typickou jednotku pěchoty z doby třicetileté války tvořili mušketýři a zhruba stejným dílem pikenýři, kteří bojují dlouhým, více než čtyřmetrovým kopím.
Takže mušketýři a pikenýři bojovali dohromady. Jaká byla jejich role přímo v tom boji?
Když to hodně zjednoduším, tak můžeme říct, že mušketa byla zbraň ofenzivní, kdeždo píka zbraň defenzivní. Aspoň toto platí tedy pro to 17. století. Takže v podstatě ti pikenýři chránili mušketýry při boji z blízka, zejména proti útokům jízdy. Ale píka se dala použít samozřejmě i k útoku, podobně jako makedonská falanga ve starověku.
Píka, to je kopí, dlouhé minimálně 4 metry.
Vy jste asi ten mušketýr, když se opravdu na vás podívám, tak podle těch vousů, vy budete mušketýr, ne?
Ne, já jsem začal skutečně od píky. Já jsem se k hejtmanovi propracoval od píky.
Tak proto se říká od píky?
Ano, přesně tak.
To je krásné. Tedy ten skutečný mušketýr se od toho románového Alexandra Dumase hodně lišil.
Hodně se liší, ano.
Ale od té píky jste se dnes už stal mušketýrem, ne?
Ano, samozřejmě. Nakonec jsem si tu mušketu pořídil taky. A dokonce se mi podařilo vyhrát i jedny střelecké závody. Což samozřejmě tedy byl vrchol, když pikenýr vyhrál střeleckou soutěž.
Jak často, pane Loudo, vyrážíte do bitev?
Je toho poměrně hodně. Nakonec to nastoupalo. V sezoně 2017 to je víc než 10 akcí pro veřejnost, ale i takové ty akce vnitřní. Pořádáme ples a podobně. Tak je to pak zhruba 15 akcí ročně.
Byli jste letos i někde ve světě? Protože vy jezdíte hodně do světa.
Ano, dá se říct. Já jsem to právě počítal před dnešním vysíláním a vychází nám to skutečně půl na půl. Doma a svět.
Kde jste všude byli tedy letos?
Jednou jsme byli v Holandsku a chystáme se tam znovu v říjnu. Dvakrát jsme byli v Polsku, v Itálii, někteří z náš byli v Maďarsku.
Musíte se třeba nějak dopředu secvičovat? Říkal jste, že to je třeba 60 lidí. Musíte se nějak nacvičit, abyste věděli, co máte dělat?
Ano, je to potřeba. Každý bojovník, každý voják, je vycvičen ve své vlastní domovské skupině. Tedy v zacházení se zbraní. A společně se potom secvičíme na začátku sezony o jednom víkendu, kterému říkáme secvičná. A tam si vyzkoušíme, jak to funguje v tom větším tvaru. Ale většina z nás už jsou veteráni, už to známe. Takže nám stačí jenom taková oprašovačka.
Pak při té bitvě nebo nějaké historické ukázce, je určitě daný nějaký scénář. Jakože, kdy máte padnout a tak dále. Ale to možná záleží na vás.
Záleží to hodně na nás. Ale záleží to především na pořadateli. Většinou ten, kdo s tím nemá velké zkušenosti, tak udělá velmi podrobný scénář, který nakonec nedopadne úplně přesně. A vše dopadne úplně jinak. Kdo už s tím zkušenost nějakou má, tak udělá v podstatě rámcový scénář, vysvětlí, někdy i jen velitelům, jak by to mělo vypadat. A ti už to v základní kostře předestřou svým vojákům. A pak už se to nechá na nich.
Dobře. Takže, kdy máte padnout? Vy to nějak poznáte, že vás třeba hodně píchnou?
Ano, také záleží na tom, jakou roli hrajete. Ten obyčejný voják si může dovolit padnout. Jenže, pokud bych já, jako velitel, padnul hnedka na začátku, tak pak je najednou to mužstvo téměř bezradné. Ale většinou to skutečně voják pozná. Dopředu dostane instrukci, ví, jestli s tou svou jednotkou má vyhrát nebo prohrát. A pak už se bojuje. A když prostě utrží dostatečné množství, dostatečně razantních ran, tak už ví, že by si teda opravdu asi měl lehnout.
A když nelehne?
Když nelehne, tak oni mu to ti ostatní vysvětlí a na tu zem ho dostanou.
Vy jste tedy ten hejtman. Ten nejvyšší. To znamená, vy dáváte rozkazy?
Já jsem nejvyšší nad tou mojí vlastní jednotkou. Tu a tam se někdy stane, protože jsme poměrně velká jednotka, když přijedeme na akci, že po nás ten pořadatel chce, abych převzal velení nad celou válečnou stranou. Ale jinak hlavně velím té své vlastní jednotce. Takže dávám rozkazy.
Takže vás musí všichni poslouchat.
No, musí. Ale v podstatě já se musím hodně snažit, aby mě poslouchali. Protože to je právě ten rozdíl mezi skutečnou armádou tehdy a tou dnešní. Protože já nemám v podstatě žádné donucovací prostředky. Tedy mimo bitevní pole je musím přeargumentovat a všechno vysvětlit. A v bitevním poli musím spoléhat na jejich zodpovědnost a na to, že když zařvu, tak, že mě poslechnou.
A kde sháníte ty vaše zbraně? Vy jste jednu přinesl ukázat.
Ano, to je kolečková pistole. Ale zbraně sháníme různě. Většinou už si je necháváme vyrábět od specializovaných výrobců, kteří to umějí. Aby ta zbraň pěkně vypadala, pokud možno historicky, věrohodně, aby byla funkční. Takže u zbraní už je to většinou takhle. Co se týká kostýmů, tak tam si troufám říct, že nejmíň polovinu kostýmů si vyrábíme sami.
Takže manželky se zapojují.
No, víte, že byste se divil. Já bych řekl, že možná šije víc mužů než žen.
Ale tak to asi bylo v té době. Když vojska vyrazila do boje, tak se tam taky chlapi museli obstarat všechno sami.
Ano. Každý si asi byl schopen trošku nějak zdrátovat to oblečení. Ale nepředpokládám, že by si, stejně jako my, šili celý kabátec komplet a jiné věci.
Bude vás ještě letos možnost někde vidět tady u nás?
Chystáme na Bílou horu. To je taková jedna z nejznámějších bitev. Je to víkend 23. až 24. září. V Praze pochopitelně. Přímo na Bílé hoře.
A už víte třeba podle scénáře, jestli budete ti vítězní anebo poražení?
Většinou se to dozvíme až přímo na akci, na nějaké poradě před ní. Nemáme s tím zásadní problém. Některé jednotky se vysloveně profilují, že jsou třeba švédští nebo císařští. Ale nám to až tak velký problém nedělá. Pravidelně na Bílé hoře bojujeme na císařské straně. I když je to trošku paradoxní, protože zemská hotovost na začátku třicetiletéleté války patřila spíš na stranu stavovskou. Ale pořadatelům to tak vychází. Předpokládám, že to letos bude podobné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
