Dagmar Ruščáková: Červená knihovna

ČetbaFoto: Jana Werner, Stock Exchange

Ležím v úkrytu pod kuchyňským stolem své lipnické prababičky a nevnímám své okolí. Nemůžu, protože čtu. Je mi dvanáct a objevila jsem kouzlo světa ukrytého v malých knížkách vázaných v červeném plátně. Ano, čtu Červenou knihovnu.

Moje prababička měla těch knih asi tucet a nikdy jsem ji nepřistihla, že by je četla. Byla to osůbka laskavá, činorodá, se smyslem pro humor. Obvykle se kolem ní hromadila klubka vlny na pletení a bavlnek na jemné háčkování. Knížky byly uložené v košíku mezi těmi klubky a já jsem měla pocit, že čekají jen na mě.
V té době jsem doma v Praze chodila do knihovny a nosila si sedm knih týdně. Převážně knížky dobrodružné, cestopisy a naučné knihy o přírodě. Proti spletitým milostným příběhům jsem tedy neměla vypěstovanou žádnou imunitu a rychle jsem jim propadla. Lidi, jak já se nasmála!
Prababička asi měla vkus, protože děj těch svazků, které odpočívaly mezi klubky, nebyl - většinou - úplně pitomý. Ale ten jazyk! Ve spojitosti a naivitou, afektovaností a pózami hlavních hrdinů vytvářel kouzlo nechtěného a některé situace nebo dokonce citáty si pamatuju dodnes.
Například popis hlavního hrdiny - nosil kostkované sako, pumpky, měl ostře řezané rysy a placatá vlněná kostkovaná čepice dodávala jeho hlavě charakteristického rázu. Doteď si pamatuju, jak jsem málem škytala smíchy, když jsem si onoho hrdinu představila. Charakteristický ráz! To věřím!
Možná tam jsem si poprvé uvědomila, že záporný hrdina může být mnohem zajímavější než ten kladný. Ne proto, že páchá nějaké zlo, ale proto, že autorům tohoto typu románů obvykle vyšel živější a důvěryhodnější, než kolikrát pitomě předobří klaďasové. Nezapomenu na krásnou, osudem nespravedlivě vláčenou Marii, zvanou panna královna. Jak si ta holka dokázala komplikovat život!
Doteď si ochraňuju tři rozdrbané svazky v památečním koutku jedné z našich knihoven. Občas je otevřu a pár stránek si přečtu. Už se nesměju, jen usmívám. Ne kvůli ději nebo jazyku, ale pro tu vzpomínku na chvilky mezi klubky pod prababiččiným stolem.
 

Dagmar RuščákováFoto: Dagmar Ruščáková

Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Náš Zvířetník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové, připravuje každý všední den v 18:20 krátké "Podvečerní zamyšlení".