Dagmar Ruščáková: O víře nevíře

Ano, je pravda, že mnoho lidí u nás do kostela nechodí, a z těch, kteří je navštěvují, jen málokdo se - řekněme veřejně - modlí. Podle údajů z posledního sčítání obyvatel je takových lidí něco málo přes pět procent. Dá se však z toho usuzovat, že jsou Češi ateisté?
Já bych to viděla jinak. Víra je věc hluboce soukromá. Málokdo je ochoten o ní mluvit s jinými lidmi a po historických zkušenostech se už lidé obvykle nemají chuť k ní jakýmkoliv způsobem „úředně" hlásit. Dalším kamenem úrazu je odpor mnohých k institucím všeho druhu, vzniklý jako následek povinné organizovanosti čtyřiceti totalitních let.
Podle zaplněnosti kostelů a počtu členů různých církví tedy nepoznáme skutečný počet věřících lidí. Ať už nám někdo jako národu ateismus vyčítá nebo nás za něj chválí, měl by si uvědomit, že pracuje jen s domněnkou. Lidé se naučili svoji duši chránit.
Nemyslím si tedy, že bychom jako národ byli bez víry, spíš nenásledujeme cestu vytyčenou církvemi. A to je podle mně rozdíl, který by bylo vhodné vzít na vědomí.