Dagmar Ruščáková: Platební mariáš

Kreditní kartyFoto:  Comstock Images

Sedím u stolu v bance a jednám s příslušnou úřednicí. Paní je ochotná a právě upřeně cosi studuje na monitoru svého počítače, když do pobočky vstoupí muž. Kráčí rovnou k přepážce a osloví úřednici: Chtěl jsem si vybrat sto tisíc, ale asi tam máte nastavenej nějakej limit. Tak jsem vám ji radši přinesl.

Nastalo ticho a muž se smějícíma se očima čekal, až nám to dojde. „Panebože," vyhrkla najednou úřednice a mírně se třesoucí rukou sáhla po tom, co jí podával. „Já ji tam nechala a vy jste ji našel. Já bych to zjistila až odpoledne v obchodě..." Zasmála se a v očích se jí zrcadlila úleva. Ta věc, co jí neznámý muž podal, byla její platební karta.
Myslím, že každý z nás zná ten bezdechý okamžik, kdy zjistí, že se stal průšvih. Malér. Pak je tu chvilička naděje, že se člověk spletl, že je to jen omyl. Někdy máme kliku a naděje není planá. Najde se kapsa, kterou člověk v prvním návalu paniky přehlédl, hlubiny kabelky vydají předmět až po důkladnějším přenorování, na zděšený telefonát přijde uklidňující odpověď - jasně, je tady na stole, tak neblbni.
Někdy se ale panika pod tíhou důkazů přetaví v jistotu, s kterou nám ztuhnou záda, a poleje nás studený pot. Platební karta v peněžence ani jinde opravdu není, peněženka či mobil definitivně chybí, auto opravdu stálo na tomto parkovišti a teď tu není. A člověk se tomu musí postavit - stejně jako svým výčitkám a sebelítosti.
A pak tu jsou nečekané dobré konce. Nezapomenu na jeden obzvlášť vydařený. Bylo to v Norsku a zjistila jsem, že nemám platební kartu. Následoval výše popsaný děj a zoufalá rekapitulace dne mě přivedla k tomu, že karta musela zůstat v Centře - blízkém supermarketu.
Jela jsem tam a zkoušela se domluvit s pokladní. Poslala mě za manažerem. Ten se jen chápavě usmál, otevřel šuplík a čáry máry fuk, držel v ruce vějíř složený z různobarevných platebních karet a dal mi vybrat. Zasmála jsem se a lízla si tu svoji. Prokázala jsem, že já jsem opravdu já a odvznášela se domů. Jak sladký je klid, když pomine strach!
 

Dagmar RuščákováFoto: Dagmar Ruščáková

Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Náš Zvířetník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové, připravuje každý všední den v 18:20 krátké "Podvečerní zamyšlení".