Dagmar Ruščáková: Prázdné hnízdo

Inu, je to tak. Mláďata vyletěla z hnízda a Dům, který vždy tak tak stačil, najednou jako by zprostorněl. A ztichl. Napadlo mě, že jsem fakt trochu pomalá, když mi to došlo až tři měsíce poté, co se mladší synek odjel vzdělávat na barcelonskou polytechniku! Nedělám něco špatně?
Zpětně jsem si promítla minulého půl roku a zjistila jsem, že jsem nejspíš nevědomky dala na rady zkušenějších a pořádně hrábla do svého zaběhaného životního rytmu. Nechala jsem se přesvědčit, abych zkusila kandidovat do zastupitelstva naší vísky. Začala jsem vydávat Dedeník, své vlastní internetové noviny.
Vymyslela jsem a uskutečnila kurs kreativního psaní, který si našel své nadšené zájemce a příští týden bude autorské čtení jejich výtvorů. Začala jsem s několika sousedy hrát ochotnické divadlo podle vlastní hry, a věřte nebo ne, takovou legraci jsem ještě nezažila:))
Výsledkem je stav, kdy mám jen tolik volného času, abych si ho dokázala užít, ale už nestihla vzdychat.Navíc jsem při všech svých aktivitách potkala spoustu prima lidí.
Jenže teď se blíží Vánoce a to člověk přece jen občas propadá jisté nostalgii. Proč jsou jen všichni tak strašně rozběhaní? Jenže pak mě napadne, kolikrát denně mi zazvoní mobil nebo na počítači skype. Denně se všichni slyšíme, denně sdílíme drobnosti svých všedních životů, o těch významnějších událostech nemluvíc.
Ach ano, mám teď nějak prázdný Dům, ale pořád ještě mámsrdceplnélásky. Však nájezdníci zase přijedou a obrátí Dům vzhůru nohama. A tak vám, milí posluchači, při dnešní adventní nedělipřeju, aby vaše srdce nikdy nebyla hladová, a vždy jste se měli na koho těšit.