Marek Dobrodinský: Kamna

Odjel jsem na dva dni kvůli něčemu do Prahy a manželka zůstala doma. Jednak měla zrovna chřipku a také se někdo musel starat o naše zvířectvo.
Jak byla celá zima mírná, tak zrovna tehdy na pár dnů udeřily ty největší mrazy.
„ Jen jeď, já to zvládnu, topit přece umím!" pronesla manželka, když jsem zapochyboval, jestli ji tam mám v téhle situaci nechat samotnou.
Vyřídil jsem co bylo potřeba a večer seděl u rodičů, pili jsme víno a vyprávěli, protože jsme se od Vánoc neviděli. V tom zazvonil mamince telefon. Chvilku poslouchala a pak mi ho předala se slovy: „ To je pro tebe, to je Veronika!"
Ihned jsem vytušil, že se asi něco děje: A opravdu dělo.
Plačící manželka mi vyprávěla, že najednou se začal z kamen valit všemi možnými otvory černý kouř a tak zavolala souseda, který ji pomohl z rozzuřených kamen vytahat polena a potom se podíval do komína.
„ Tak takhle ucpanej komín jsem ještě nikdy neviděl," pronesl. „S tímhle si asi ani kominík neporadí!"
Začal jsem zoufale hledat v mobilu číslo na kominíka, který před pár lety ta kamna zapojoval. V tom zmatku jsem si samozřejmě nemohl vůbec vzpomenout, jak se jmenoval.
Když jsem si konečně vzpomněl, zavolal jsem mu a okamžitě začal líčit náš problém. „ Hele, Marku, já tě sice rád slyším, ale já jsem nakladatel, já komíny nedělám!" odpověděl.
Nakonec jsem si na kominíka vzpomněl, jmenoval se stejně, ale ne Jindra ale Jirka. Jenže rozeznejte to, když máte v telefonu J. Kraus a jinde Kraus J.
Ještěže, jsem si na ten komín nevolal Honzu Krause, toho tam taky někde mám.
Kominíka jsem nakonec sehnal, druhý den se přijel podívat, také konstatoval, že takovýhle komín nikdy neviděl, ale slíbil, že to druhý den přijede udělat, že má na to nějaký speciální přístroj z Německa za 35 tisíc a že tím to snad půjde.
Po krátkém boji se mu opravdu podařilo komín zprovoznit.
„Víš co?" poprosil jsem ho, „když tu máš tenhle zázrak, podívej se mi, jestli není taky zacpaná ta roura u kamen."
Byla. Vyčistil ji, dal si kafe a dostali jsme dlouhou přednášku o pravidelné kontrole komína, o topení mokrým dřevem a také dost odborný výklad o tahu, výkonu a výšce komína. „Jo a vyčisti si taky kamna, ty budou taky zanešený. Kup si na to Kominíčka, to je takovej pytlík, ten tam zapálíš, ty saze se odlepí a shoří ti v kamnech," a odjel.
Pytlík jsem si koupil, jenže v návodu bylo napsáno, že se má hodit do roztopených kamen. Začal jsem roztápět a zanedlouho se vyvalil ven bílý kouř. Ze všech možných otvorů. Hned jsem si uvědomil, co se stalo. Vždyť všechno to svinstvo z roury muselo napadat přímo do kamen!
Zoufale jsem volal kominíkovi, co mám dělat.
Vysvětlil mi, že v tom případě už je jediné řešení a to, že nechá někde vyrobit jakousi manžetu, která se nasadí na rouru a tou se to snad podaří vyčistit.
„Ale bude to asi pár dnů trvat, to se dělá z nerezu v Německu na zakázku."
Ihned jsem si představil, kolik to asi bude stát a v duchu se loučil s letní dovolenou u moře.
„ Moment," ozvalo se z telefonu," manželka mi říká, že ona to čistí zevnitř kusem tvrdýho drátu. Tak to zkus a zavolej mi, jak to dopadlo!"
Kominíkova manželka měla pravdu. Po sice dvouhodinové práci, kdy jsem se rýpal drátem v různých otvorech se najednou všechno svinstvo vyvalilo a já jsem všechno vyčistil. Zatopil jsem a ono to hořelo! Co hořelo, v kamnech hučelo jak v lokomotivě a za chvilku jsme měli v místnosti čtyřiadvacet.
Volal jsem kominíkovi, že to pomohlo.
"To jsem rád, to víš, já dělám komíny, ale ty kamna vždycky jenom manželka. Těm já moc nerozumím."
No vidíte, ono se říká, že kovářova kobyla chodí bosa. Ale že to platí i pro kominíky, to jsem netušil.
Tady by můj příběh měl končit, ale kdo ví? Jak už jsem říkal na začátku, topná sezóna nám teprve začíná.