Vladimír Burjánek: Hasiči

1. srpen 2016

Nedělní káva

Nedávno u nás slavili hasiči nějaké výročí a předváděli při okrskové soutěži svoji připravenost. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na svá mladá hasičská léta. Ve zbrojnici, kde stála ještě pumpovací stříkačka, byl náš ráj. Nábor dětí k hasičům nemusel nikdo ani dělat. Učarovala nám modrá pracovní uniforma s lodičkou na hlavu.

Bavilo nás nacvičování útoku na hřišti bez vody a u řeky s vodou. Po skončení výcviku jsme vylezli ve zbrojnici na půdu, kde byli ještě nádherné nablýskané slavnostní helmy, signální trubka, která hlásila hoří a jiné poklady. Na šťastlivce, kteří se dostali k výcviku volali závistivci: Hasič, zasyč! A už jsme se prali. Na každou soutěž se všechna družstva pečlivě připravovala a do omrzení se nacvičoval jeden útok za druhým. Asi proto si vybavuji slova našeho klukovského velitele: Motorová stříkačka, vodní zdroj, cíl terče, rozdělovač dvě B, první proud dvě C, druhý proud dvě C, třetí proud dvě C - k útoku poplachově vpřed! A buď strojník, nebo já jako číslo 4 jsme museli křiknout: tři savice. Což jsou silné hadice na vodu nasávanou ke stříkačce na jejichž konci je sací koš. To byla moje práce jako čtyřky, Zapojit nasávací systém společně s ostatními, na konec dát koš a ponořit celé vedení do vody. Na krajskou soutěž jsme byli tenkrát namakaní a měli jsme šanci vyhrát. Kdybych nezapomněl k sacímu koši nacvaknout karabinu s lanem, mohlo to klapnout. Kluci mi vynadali a já u hasičů skončil. Přesto na ně nedám dopustit.

autor: Vladimír Burjánek