Vladimír Burjánek: Houbaření

29. srpen 2016

Nedělní káva

Letošní houbařské léto bylo přímo úměrné výkyvům počasí, jinými slovy téměř bláznivé. Ještě v červnu jsme jeli jen tak naslepo do lesa a vzal jsem pro jistotu největší koše, jaké máme. Podle staré pravdy, že váha je nepřítel, moje žena hudrala, proč se budeme vláčet s takovou zátěží. První půlhodina v lese jí dávala plně za pravdu, ale potom to přišlo. Koše byly za chvíli plné hříbků, někde jim říkají slaďáci, jinde sameťáci , odborně a mykologicky přesně řečeno, jsou to prostě hřiby hnědé, které obvykle rostou až s podzimem.

Nasbírali jsme jich tolik, že jsem se vrátil do auta pro tašku s oběma plnými koši, zatímco žena dál shromažďovala další nadílku a já z auta donesl tašky. Nakonec jsme měli krásných hnědohlaváků dvě zeleninové přepravky. Podělili jsme sousedy, příbuzné a známé a těšili se na opakování. Za týden nebylo na tom samém místě nic a to se opakovalo celý červenec i srpen. Na některých místech se během léta houby našly, jinde zase ne, jak už to bývá. Přitom časté deštivé počasí by svádělo k přesvědčení, že pro houby byl ideální čas a podmínky. Jak kde. Tak věřme, že podzim bude plošněji hojnější na houbařské zážitky a nabídne nám opravdové opojení.

autor: Vladimír Burjánek