Vladimír Burjánek: Jakoby
Naše mateřština zažívá mnoho proměn. Jde s dobou, modernizuje se, obohacuje a někdy i ochuzuje. Jestliže český jazyk v psané podobě má svá přesná pravidla, o to víc se řádí v mluvené řeči. Přestáli jsme vlivy německé i ruské a v současné době zažíváme éru anglického působení. Zajímavá je i móda některých českých slov, které zrovna nemusí mít cizí původ.
Naprosto jsem souhlasil s hercem Miroslavem Etzlerem, když v jednom rozhovoru označil za odstrašující plevel naší řeči slovo super. Supruje se ovšem už dlouho. Ba co víc, tuhle univerzální hrůzu běžně slyší posluchač z řady rozhlasů i televizí. Proč přeci říkat a hledat slova pěkné, krásné, nádherné úspěšné, znamenité a tucet dalších výrazů, když to spraví jeden super.
Ještě dva výrazy bych z poslední doby přidal - také bujný plevel naší řeči. Jako a jakoby.
V televizním ránu byl onehdy profesor z moravské herecké akademie a téměř co věta, to jako, nebo jakoby. Milovníci podobného vyjadřování možná zapomínají, že zbytečným vsunutím jednoho ze dvou výrazů, může dostat jejich sdělení i zcela jiný smysl. Je přeci rozdíl v tom, když řeknu: učíme je osobitému projevu, nebo učíme je jakoby osobitému projevu. Aniž tedy chceme ,výrazy jako a jakoby to vlastně zpochybňují.
Tak „jakoby" pozor na to. Cítíte ten nesmysl?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
