Vladimír Burjánek: Nadváha

22. srpen 2016

Mám kamaráda, který je, jak se říká pořádný chlap. Všechny rady svého lékaře ke zhubnutí řeší vlastní filozofií, že než se trápit hlady, je lepší se dobře najíst. Pokusil se sice bezúspěšně o několik dietních cyklů a dokonce si pořídil i novou digitální váhu, leč marnost nad marnost a vše jest marnost. Ta váha mi je k ničemu, postěžoval si mi hned na začátku, šmejd to je, vždyť to pořád ukazuje error. Tak jsme ho poučili, že nemůže ukazovat, protože informace o hmotnosti podává takový přístroj pouze do 150 kilogramů. S velkou slávou přišel nedávno mezi nás s novinou, že už mu váha váží. Dostal pracně svá těžce naskládaná kila pod onu hranici, aby se mu konečně objevila na číselníku první suma. Pro člověka jako je ona je zhubnout nesmírně trnitá cesta.

Nepamatuji se, že by mu něco nechutnalo. Jí s ohromnou chutí a všechno je buď delikatesní, skvělé, nebo výborné. Nic nepřejde pochvalou, natož že by o nějakém jídle prohlásil, že to bylo nedobré nebo blaf. Má za sebou i několik sázek a soutěží ze svého pracoviště, třeba o pojedení největšího množství šunky, porcí knedlo vepřo zélo a další. Nedávno jsme mu radili, aby zajel letos na klání v pojídání švestkových knedlíků a to jsme poprvé narazili. Odmítl, jídlo ovšem nepohanil, jen lakonicky poznamenal, že to by neabsolvoval, to je pro dietáře, jemu že se po švestkových knedlících zbytečně práší od úst.

Spustit audio