Vladimír Burjánek: Paměť

Na policích je bible i dámské kalhotkyFoto: Gregor Martin Papucsek

Mezi mnoha novoročními pozdravy a přáním všeho druhu jsem ocenil to, kterého si nejvíc považoval jeden můj kamarád. Aby to nebylo horší než loni. S přibývajícím věkem stále častěji něco hledá, zapomene založí, splete. Vytvořil si vlastní teorii návratu. Nic nehledat, přijde to samo. Ztratí klíče od domu, nehledá je, ale jako zázrakem se v garáží objeví půl roku postrádané brýle.

Ignoruje absenci peněženky a zjeví se nečekaně náhradní klíče od auta. Tato řada ztrát a nálezů se matematicky s postupujícím časem zvyšuje. Loni na podzim, kdy si jel Jaroslav spravit mizernou rybářskou sezónu chytáním na soukromém jihočeském rybníku, nic neztratil. Jeho malér byl ovšem o to horší. V pauze mezi chytáním zašel na občerstvení ke kiosku majitele, kde byla mezinárodní společnost. Poněkud se zdržel, něco vypil a už za my se vracel k prutům. Posadil se, ani nepřehazoval a čekal. „Pak ti přišel nějakej dotěrnej Němec a pořád mi něco vysvětloval a vandroval do mne, prostě byl neodbytnej. Když už jsem toho měl dost, vynadal jsem mu česky a zavolal Pepíka, , aby mu v jeho jazyce vysvětlil, že má vypadnout." To neměl dělat. Od zoufalého germána Pepa zjistil, proč tak vyvádí, že mu totiž Jaroušek sedím u jeho prutů. „Tak jsem se rychle zvedl, zabalil ty svoje, co byly o kus dál a ráno rychle odjel domů. Takovej malér je horší, než ztratit peněženku," prozradil mi.