Vladimír Burjánek: Písmo
Také vás přímo pohladí a nadchne, když dostanete pohlednici od někoho ze starší generace a poznáte na první pohled, že je to od toho, kdo se ve škole ještě učil krasopis? Už jen pohled na krásně vykroužená písmena dává slovům úplně jinou náplň. A člověk se musí té nádheře obdivovat tím víc, protože vlastně vznikala v těžkých podmínkách, kdy se psalo kovovým perem na násadce a namáčelo do inkoustu v kalamáři či lahvičce.
To pamatuje ještě generace dnešních sedmdesátníků, kdy kaňka v sešitě nebyla ničím ojedinělým a růžový piják byl nepostradatelným pomocníkem při psaní. Mohlo by se zdát, že se zdokonalováním psací techniky se nabízel prostor k lepšímu psaní, ale pravda je opakem. Ani moje generace už takové kvality úhledného písma našich rodičů i prarodičů nedosáhla.
S nástupem psacích strojů a později počítačů se úhlednost písma obecně snížila a dnešní naše děti a vnoučata láká spíš cvakání na klávesnici, než napsat nějaký text ručně perem či propiskou.
Stačí se podívat třeba jen na podpis. Naši předkové si dávali moc záležet jak na úhlednosti písma, tak i čitelnosti podpisu. K té nám už paní učitelka v obecné škole v padesátých letech říkala, když jsme se špatně podepisovali. Kdo si neváží svého jména a příjmení, ten si je nezaslouží. Tak pozor na podpis.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
