Vladimír Burjánek: Pracovitost

Pomáhal jsem třeba dědečkovi, brousit řeznické nože. Pískovcový kotouč upevněný na železný podstavec a uprostřed klika., kterou jsem otáčel. Dole pekáček s vodou na namáčení pískovce. Děda přinesl nože a začalo se. Ještě dnes slyším nesnesitelný zvuk oceli přiložené k rotujícímu pískovci. A jde mi mráz po zádech.

Další doménou byly domácí práce

Motání vlny do klubíček byla příšerná činnost. Ruce v předpažení, na nich navlečené snad kilometry vlny a naproti tomu babička nebo maminka namotávající klubíčka potřebná k pletení.Už nemůžu, slyším se dodnes. Tak si odpočiň. Svěsil jsem ruce, opatrně, aby vlna nespadla, oddechl si a za chvíli se jelo dál. Nebo zpracovávání těsta na vánočky.

Osolíme, přidáme kmín, polohrubou mouku a vejce a vytvoříme těsto, které by mělo mít podobnou konzistenci jako těsto na bramboráky|foto: Patrik Rozehnal

Pojď, mi pomáhat, volá babička

Ve speciální nádobě bylo vykynuté těsto s rozinkami, musel jsem vzít velikou vařečku a tahat těsto, podebírat, vytáhnout nahoru a zase dolů. Čas neutíkal a práce to byla nekonečná. Vytahování prostěradel a ložního prádla před mandlováním, další domácí činnost jako za trest. Držet prostěradlo naproti mamince a tahat nejdříve protilehlé rohy křížem, potom cukat a nabírat látku prsty do role a zase roztahovat. Také zážitek. S věkem rostla síla a moje pomoc byla vyhledávanější. Jen do kuchyně jsem nemusel, díky prozřetelnosti mého dědečka. Tam se nehrň, mohl bys tam taky uváznout, radil dobře, perspektivně pro život.