Vladimír Burjánek: Rusko

30. srpen 2015

Neraď, nebyl jsi v Rusku, říkalo se kdysi žertem a svým způsobem to odráželo mocnost velkého bratra. Země, kde zítra mělo znamenat včera, ale skutečnost byla v mnohém, opačná. Aniž bych si dělal nárok na to, že podle onoho rčení mohu radit, v Rusku jsem byl dvakrát a stačilo to. Mé zážitky byly shodné s ostatními. Například po ubytování v moskevském hotelu Turist, už druhý den věděla pokojská, co má kdo v kufru a zejména od žen chtěla něco koupit či vyměnit.

Fascinovala nás fronta na jejich specialitu kvas, prodavačka ve známém Gumu v hlavním městě nám ani přes žádosti neprodala mátový likér před stanoveným časem k prodeji. Nejkompletnější byl můj zážitek z ruských železnic. Rezervovaná místa v lůžkovém vlaku, kterým jsme se přes noc měli dopravit do Moskvy, samozřejmě nebyla. Vedoucí nás vodila po celém, vlaku a rozmísťovala do volných lůžek, ačkoliv jsme měli mít celý vagón. Tento pochod odhalil tři kategorie ruského cestování. Normální kupé se čtyřmi palandovými postelemi, společné spaní v otevřeném vagónu na sedadlech a třetí, převážně pro vojsko, kde se spalo na na bednách, nebo na zemi. Když se konečně našla poslední dvě místa pro nás s kolegou, nebylo už povlečení a navíc našemu spolunocležníkovi tak moc táhlo z noh, že jsme museli otevřít okno. Zmrzlí jsme časně k ránu vyšli raději na chodbičku, kde pokuřoval statný Rus. Když jsme se blížili k Moskvě a objevily se televizní antény, povídám mu: U nás v Československu už má dnes téměř každý televizi. On se jen tak zvysoka po rusku podíval a bez mrknutí oka odpověděl: U nás každý. A já si jen vybavil místa, kde jsme byli a kde neměli ještě ani elektřinu.

Spustit audio