Vladimír Burjánek: Školák

Že už je za námi roztomile úžasné období dětského poznávání, pojmenovávání a hledání. Třeba když dámské obsluze u lyžařského vleku říkal paní výtažnice, nebo když obdivoval vyřezbáváné sochy a také když ho napadlo, že si uděláme hudebnici a on bude kytarovat a já kapelovat. Když jeho sestra čekala miminko, měli jsme rozhovor na toto téma a já ho nakonec zakončil s tím , že až bude velký, bude mít jednou také děti. Což hošíček uzavřel konstatováním, že on ale nic nečeká. Ještě loni v létě jsme se na rybách dostali do výměny názorů na způsob lovu. Nadechl se a v rozrušení mi řekl: zatoč si nohou! Jak jsem se dovtípil, mělo to správně znít trhni si nohou. Tak teď doufáme, že na podobné věci před vstupem do školy zapomene.