Vladimír Burjánek: Trubači
Jako žák základní školy, tehdy ještě pouze chlapecké, jsem byl členem úžasného trubačského kroužku. Ten vedl pan učitel Nejedlo, fyzik, ale především muzikant tělem i duší, ovládající snad všechny hudební nástroje, ale také houslista, který založil několikrát i žákovský houslový a později smíšený orchestr. Trubačský kroužek byl jeho dalším nápadem.
Někteří nadšenci si pořídili trumpety "fanfárky" dokonce z vlastních peněz, další nakoupila škola. Byli jsme vyhledávanou ozdobou všemožných slavností a "švancparád" a co dodnes nechápu, naše oblečení. V době červených šátků byly doplňkem bílé košile červené kravaty. Byli jsme vyhledávaní, zvaní, vítáni a obdivováni - až na nezapomenutelné vystoupení, vlastně poslední, před ukončením školy. Předprázdninový zájezd do zoologické zahrady. Už ve vlaku jsme doplňovali pískot lokomotivy před tunely děsivým troubením. A což teprve v zoo samotné. Rozutekli jsme se po kopcích zahrady - deset trubačů na různé strany a mezi výběhy a pavilóny zahájili neplánovaný koncert. Zebry, jeleni a další zvěř ohrad, vyděšená troubením, pádila pryč, ale vtom se ozval ryk trubek ze strany druhé. Když situace dospěla ke kritickému bodu, ozval se naléhavě zahradní rozhlas :žádáme všechny žáky turnovské chlapecké školy, aby okamžitě opustili zoologickou zahradu. Což varovně zaznělo několikrát. Pan učitel Nejedlo, jindy tak hrdý na své trubače, nás nemohl uchránit od všeobecného hněvu a když nás sehnal dohromady, čekali jsme nejhorší. On však jen zklamaně zaúpěl: kluci, chudáci zvířata, proč jste troubili tak falešně?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
