Vladimír Burjánek: Vávra

14. září 2014

Téměř jedním dechem jsem nedávno přečetl pěknou knížku. Pozoruhodné dílo o filmovém režisérovi Otakaru Vávrovi pod názvem Paměti aneb Moje filmové 100 letí. Kdo chce jeho očima nahlédnout do historie naší kinematografie, ale i společenských a politických událostí, mnohdy často vtipně glosovaných, od první republiky až po posametové období, nebude zklamán. Neuvěřitelně rozsáhlá tvorba, téměř šedesát filmů, ale i bohatý společenský a kulturní přehled v politických změnách, dávají vrchovatě zajímavý a pestrý obraz tvorby i života této osobnosti naší kinematografie.

Jak sám říká, jeho život byl velmi pestrý. Zažil dvě světové války a osm převratů.Vávrovy osobní vzpomínky na práci i stoletý život jsou nejen zajímavé, někdy dokonce velmi detailní a přesné. Třeba ta o odměňování. U filmu měl tehdy, za první republiky zvukový mistr deset tisíc měsíčně, asistent režie tisíc pět set týdně. Střihač stejně - šest tisíc za měsíc. Pět tisíc měl tehdy poslanec a šest tisíc vysokoškolský profesor a ministr. Zaujatost, nasazení, píle a cílevědomost člověka uhranutého filmem jsou pro Otakara Vávru příznačné. Jako profesor FAMU vychoval i několik výrazných režisérských osobností s čele s Věrou Chytilovou a Jiřím Menzelem. Jak napsal jeden filmový historik, že když se někde Vávra objevil, to přišel NĚKDO.

Spustit audio