Vladimír Burjánek: Zelené vzpomínky

11. červen 2017

Každým rokem jezdíme do Litoměřic na jarní, nebo podzimní zahrádkářskou výstavu.Také nedávno jsem ochotně absolvoval tenhle zájezd, abych si oživil padesát let staré vzpomínky na roční pobyt v zeleném rovnošatě v kasárnách, která jsou hned vedle výstaviště. Z bývalé vinařské školy, kam jsme se z oken naší roty dívali na děvčata, je dnes ředitelství Zahrady Čech.

Ale kasárna jsou v zuboženém stavu a každým rokem chátrají víc a víc. To by se někdejší semínkový generál Šejna, který byl poslancem za tenhle obdvod, divil, jak dnes areál vypadá. Zažil jsem jednu jeho návštěvu, kdy se oklepávalo listí stromů, bílily se obrubníky a malém barvila v prosinci tráva na zeleno. Možná to dával k dobru potom někde v Americe, kam na konci šedesátých let utekl.

Je to zvláštní, že litoměřický obrázek je pokaždé stejný. Zatímco manželky chlapů rejdí po výstavišti, řada chlapů na čas zmizí. Procházíme dnes téměř pusté prostory našich Jiříkových kasáren, potkáváme se s dalšími spolubojovníky a vzpomínáme. Tady byla arma, prodejna, tady jsme nastupovali do služby, tam kuchyně, támhle klub, vzadu autopark a domeček našeho praporu. Prázdná je budova školy, poštovny i velitelská rota. Znějí jména tehdejších lampasáků, kdo jaký byl.

Terezín - dělostřelecká kasárna

Ženy přicházejí, spokojeně nakoupily, chlapi se loučí, nasedají na bývalém hřišti zvaném buzerplac do aut. Mé paní ještě nezapomenu ukázat okno našeho pokoje absíků, kde jsem celý rok spal a jedeme domů. Kousek za městem ještě pohled na pracoviště v polích, kam nás vozily vejtřiesky. Jako tehdy, i dnes je do tohoto spojařského místa vjezd i vstup zakázán.

Žádná změna - a přeci jen. Antény na odposlech jsou obráceně. Za nás směřovaly k západu, teď jsou otočené na východ.

Spustit audio