Fejetony Vladimíra Burjánka

Vladimír Burjánek

Udělejte si pohodlí a přečtěte si příjemné fejetony Vladimíra Burjánka. Vztahují se k ŠARMU a také k soutěži ZHUBNĚTE s Českým rozhlasem Hradec Králové, které byl Vladimír Burjánek aktivním účastníkem. Fejetony můžete slyšet vždy v neděli dopoledne v 9:15 hodin.

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 59 (7.3.2010)
Tržní ekonomika řádí v Čechách jak sedmidenní vichřice. Už jsme si zvykli, že v jedné lékárně doplatíme na medicínu padesát, v jiné osmdesát korun, tu stojí chléb o pět korun méně než o kousek dál, některá srovnání cen nám přímo vyrážejí dech, ovšem volnou tvorbu cítíme všude. Národ žije rovněž hyper i super akcemi. Volnost houpá nejen potravinovým košem, ale vším vůkol. Spravedlivě plošná privatizace postihla tu více či méně služby, obchod, všetečně i zdravotnictví, dopravu. Někdy nás její výsledky ohromí, což se mi stalo minulý týden. Po delší době jsem využil vlakovou dopravu a v hale hradeckého nádraží chtěl před cestou použít sociálního zařízení. Po otevření dveří a při pohledu na ceník mne neprobral ani příjemný úsměv výběrčí WC dámy. Osm korun českých bez rozdílu malého či velkého přání - cena jak v hotelu Ozón. Ihned si mi vybavila situace z onoho léty aktualizovaného vtipu. Jak stojí dědeček u veřejných záchodků. V ruce přehazuje pět korunu a mumlá si: za první republiky bylo prý za tohle i dvacet housek, za protektorátu nic, v mém dětství jsem dostal za pětikačku až deset housek, v dospělosti časem už jen pět a teď mi chybějí tři koruny, abych se nepodělal. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 58 (28.2.2010)
Můj kamarád, občasný konzument pivních, vinných i tvrdých pochutin má malér. A stihl ho zasloužený trest. Svoji prekérní situaci nazývá "hausarestem", tedy domácí vězení. Jak říká, je v tom nevině, ovšem souhlasí proti tomu. Nic jiného mu nezbývá, ale doma je v zimě vlastně víc než venku každý. Jak přišel přítel ke svému zaslouženému trestu? Ve stáčírně vín připíjeli s partou penzistů do pozdního odpoledne na ochabnutí mrazů, sněhu a příchod oblevy. Ťukali důkladně, aby se nečas už nevracel. Když se vydal na cestu domů, přesvědčen o kvalitě dostatečného zalévání problému, jak tvrdí, neotevřel se mu padák. Do rodného hnízda vstoupil značně poznamenán venkovním marastem. Na dotaz ženy, co dělal, chtěl zachránit situaci a odpověděl, že je mu hrozně slabo a dokonce před domem i upadl. Rodinné zděšení vyvrcholilo deportací s podezřením na infarkt. Zatímco se doma rodina třásla o jeho zdravotní stav, známá sestra ho ve špitále předběžně diagnostikovala.. Když manželce zazvonil mobil s číslem spolupracovnice, jak se říká, krve by se v ní nedořezal. Co je? Vyhrkla. Nic mu není, odhaduji jeden a půl promile, tak se příště lépe se dívat a větřit. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 57 (21.2.2010)
Máte dobrého souseda? Pokud ano, je to lepší, než vyhrát ve sportce, nebo na dostizích. My nemáme, přesněji řečeno máme několik dobrých sousedů, ale jednoho, který není dobrým sousedem pro nikoho kolem sebe. Obecní úřad obtěžuje věčnými stížnostmi, před svůj dům si dá velké kameny, aby jeho návštěvy parkovaly před sousedy, nechce pochopit, že z hrobu se musí platit, naprášil obecní úřad za skládku větví za vsí, kde se pálí každoročně o čarodějnicích vatra. Nafotografoval ji a poslal na životní prostředí. Sám, ač zeleně a ekologicky uvědomělý topí jako jeden z mála laciným uhlím, topit neumí, škrtí kotel a otravuje celé okolí dusivým čoudem. Kolem svého domu vysázel houštinu stromů, dřevin a keřů, jejichž větve stíní na všechny strany. Jednomu ze sousedů povolil při stavebním řízením úpravy, ke kterým se podle zákona jako soused vyjadřuje, aby v době, kdy on už měl přivedený plyn a elektřinu na dovolenou stranu domu, řekl, že s tím nesouhlasí a nešťastník to musel předělat. Znepříjemňuje život všem kolem, což je zřejmě jeho životní cíl. Chudák neví, že nejhorší je, když je člověk sám ve svém vlastním nitru. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 56 (14.2.2010)
Jsme opět v zajetí sportu. Pět zimních olympijských kruhů nás vtahuje do vzrušujících okamžiků branek, vteřin bodů, grandiózních vítězství a bolestivých zklamání těch, kdož pro dychtivé davy naplńují odvěkou spojitost lidskou - chléb a hry. V čem to vězí, že i těm neotrlejším profesionálům, pro které je sport povoláním, přináší olympijská přítomnost zvláštní, honosně nehonorovaný pocit radosti a při zvuku hymny jim stoupající vlajka svého státu vhání netušenou vláhu na řasy? Nestačíme se divit, že v naší tak malé zemi se po odchodu jednoho světově proslulého jména vynoří z českých lesů nečekaně další. Třeba ne hned, chvíli to trvá, ale Kateřinu Neumannovou hned tak neseženeš. Ovšem najednou je tu rychlobruslařka Martina Sáblíková a s ní i nová naděje. Také stálice, vytrvalý běžec Lukáš Bauer, Šárka Záhrobská, skokani, hokejisté a další členové tentokrát rekordní české skupiny olympioniků., Věřme, že nám připraví krásné zážitky, možná i překvapení. Vždyť všichni na vlastní kůži dokázali neničit svůj talent zahálkou. Ale pozor velké štěstí, bývá v pravou chvíli někdy důležitější než velký talent. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 55 (7.2.2010)
Dávno víme, že pokrok se nedá zastavit a letí kupředu rychlostí závratnou. Ani my, kteří jsme jako gymnazisté zažili Gagarinův start do vesmíru jsme nemohli například po celý život postačit s klapáním psacího stroje a za vydatné pomoci svých vnuků jsme museli proniknout do tajů počítačů, stát se součástí "elektrických lidí". Někdo snadno, jiný prošel cestou trnitou v této univerzitě třetího věku. Když ráno otevřu svůj počítač a nahlédnu, kolik emailů tam přes noc naskočilo, někdy mám co dělat, abych to za dopoledne zvládl. Stejně jako vy, mám své počítačové přátele rozdělené do několika skupin. Už vím, koho nevíce zajímají vtipy slovní, kdo dává přednost obrazovým skládačkám z ciziny, koho pobav jenc humor, kam mohu poslat pouze pánské emaily. Vím přesně, kdo takto s rozmyslem třídí svoji elektronickou poštu a kdo je "přeposílač". Mnohdy ani email neotevře a celou várku transportuje okamžitě dál. Zvláštní kategorií je řetězová pošta. Pošli 5, 10lidem, dnes, ihned, nepřerušuj, pokračuj. Moc se mi líbil email, který nedávno na tohle téma někdo vypustil: už jsem mohl být loni 500x zamilovaný, 290x nešťastný, 320x šťastný, 183x bohatý, 99 mrtvý a 30x mi virus zničil počítač. Když tohle do 10 sekund nepošleš 7 000 lidí, zítra v půl druhé přijde dinosaurus a takovou ti jebne, že tě nenajde ani Google. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 54 (31.1.2010)
Každou zimu přerovnávám knihovnu, ačkoliv vím, že jsem sám proti sobě a způsobím si komplikace. Nevím jak vy, ale já si pamatuji své knihy podle barvy jejich hřbetů. Když se pokaždé podívám na stěnu svých literárních pokladů, na první pohled je zřejmé, že převládá v ošacení barva bílá s černými nápisy a barevné spektrum je pochopitelně poplatné době vydání díla, stejně jako obliba formátů knížek. Pokud se někdy pustíte do přerovnávání své knihovny, doporučuji počítat s časovou délkou dvou i tří dnů. Vezmete totiž jednu do ruky, začtete se, vyndáte Plickovu Prahu ve fotografii a prohlížíte, u třetí vás zaujmou ilustrace, u další krásné věnování nebo dokonce ex libris. Dopředu nikdy nevím, kdy skončím. S jistotou ovšem vím, že sotva stačím zažít systém, kterým jsem minule knihy srovnal, někdo potřebuje zrovna ten či onen titul. Hledám usilovně, ale rád v novém knižním labyrintu. Pokud jste jako já milovníky knížek, dobře víte, že kniha může něco dát i tehdy, že nám něco vezme. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 53 (24.1.2010)
Snahy o zvelebení rodné mluvy, její oživení, nebo naopak úsilí o zánik jsou stejně staré jako řeč sama. Současná doba dotykových zázraků a počítačových dětí není převratnému vývoji jazyka příliš nakloněna. Obsahy knih, místo jejich čtení, najdou školáci lehce na internetu a někteří podnikavci z řad dospělých dovršili díky zázrakům techniky svá vysokoškolská studia a ozdobili se umně poskládanými texty tituly, aniž by k tomu přiložili polínko vlastní námahy. Snahy o zjednodušení češtiny, především její gramatické stránky, pořád ztroskotávají, ale v mluvě jsme svědky obohacení mateřštiny každou nastupující generací. Vývoj lze pozorovat třeba kolem sebe, v rodině, u svých dětí, vnuků, pravnuků. Některá děcka mají přímo kouzelnou schopnost přizpůsobovat si řeč sobě a vynalézat slova nová. Pamatuji si nádhernou větu naší tehdy malé dcery o významu slovanský "zvěrozvěstů" Cyrila a Metoděje. Při upozornění se hájila, že o nějaké chybě nemá žádné "svědomí" - místo vědomí. Přesně v jejím věku začal nyní kultivovat jazyk po svém i její syn. Tlumočníka na televizní obrazovce nazval "tlumičem" a paní, která obsluhovala při večerním lyžování výtah zase "výtažnicí". 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 52 (17.1.2010)
Moje zvídavá žena si někde přečetla, že podle prvních 12 dnů roku se dá určit počasí v jednotlivých měsících. Poslechněte si nyní mé amatérské klimaticko - věštecké závěry. První den mlha, déšť, tedy leden nic moc. Další by mohl být lepší, druhého mrzlo, popadával i sníh, ale uvidíme, jak se prognóza popere s pranostikou, že únor bílý pole sílí. Oprávněnost lezení za kamna naznačil třetí den roku, mrzlo fest a za kamny by nám bylo dobře i dubnu. Pátý den by měl korespondovat s poznatky předků - studený máj - v stodole ráj. Tříkrálový povedený den by nemusel v letošním červnu pokazit ani obávaný Medard a podle dne následujícího to slibuje i pěkný dovolenkový červenec. Osmý letošní den varovali rosničkáři od rána přívaly sněhu a tak se i stalo. V srpnu by mohlo tedy zle pršet a září by mělo být zmoklé stejně, říjen střídat sníh a déšť. Podle vývoje dalších dvou letošních dnů by náš čekala v listopadu i prosinci krásná zima. Přes všechna poznání, zůstává pro mne nejjistějším provázek, visící na třešni u domu. Signalizuje s jistotou všechno. Když je mokrý, prší, když suchý, neprší, když se houpe, určitě fouká vítr. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 51 (10.1.2010)
Rozhodl jsem se, že výroční den svého narození oslavím každoročně kondičním pochodem. Tak jsem se tedy letos vydal na tříkrálovou párkilometrovou trasu. Cestou jsem vzpomínal, jak jsme kdysi s kluky navlékli vždycky 6. ledna bílé noční košile, na hlavu nasadili papírové kornouty, na které se černou pastelkou udělal kříž a královské koruny byly hotové. Výtěžek nešel na účet charity, ale jen nám. Obvykle pečené vánoční cukroví, čokoládová figurky ze stromku, někdy i vánočka. Když andělským zvukem cinkla výjimečně i kovová korunka, byli jsme přešťastní. V nejlepším rozjímání, když jsem pochodoval jednou vesnicí, vyšel z domu průvod. Muž s harmonikou a kvarteto malých králů. Se zpívanou písní mi tenhle počet nějak nesouhlasil.Po návratu domů jsem náhodou zaslechl v rozhlasových zprávách, že tahle obec v Českém ráji bojuje s nedostatkem dětí ve škole, kde jsou pouze čtyři a setkání mělo vysvětlení. Pan učitel a ředitel zároveń, to byl onen harmonikář a místo tří králů museli být čtyři. Přeci by nenechal jedno ze svých školních dítek doma. A vůbec- králů není nikdy dost! 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 50 (31.12.2009)
K poslednímu dnu v roce rozhodně nepatří smutek. Radujme se, jestli jsme počet předepsaných dílků dojedeného bochníku ročního života s devítkou na konci prožili ve zdraví a šťastně. Oddechněme si, že je to za námi, pokud jsme nebyli nadšeni s běžícími dny a nepovedlo se všechno tak, jak jsme chtěli. Nevydařenou minulost špatného roku nelze za sebou vláčet jako železnou kouli stejně tak, jako se nesmíme nechat spoutat strachem o budoucnost. Jsme zase o pár stovek dnů starší, možná moudřejší a zkušenější. Vyprovoďme dnes vousatého pána s nímž jsme trávili společnost od rozbřesku až k usnutí a který nám dává dnes sbohem. Sklenkou svého milého nápoje uvítejme radostně holobrádka označeného desítkou na čistém dresu, ačkoliv nevíme, jaká tajemství v sobě skrývá. Možná se znovu přesvědčíme, že nikdo nám nic nedá zadarmo a i za nečekanou návštěvu štěstí velmi často zaplatíme. Dalším rokem, který už v této chvíli čeká za dveřmi, si každý přeje projít úspěšně po svém. Ať se vám to vyplní. Protože co může být lepšího, než od prvního nádechu prožít v životě jen to nejlepší. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 49 (27.12.2009)
Dlouho jsem nejel vlakem a nevím proč, na závěr roku jsem našel odvahu, služby železnice vyzkoušet. Nikdy jsem netrpěl náklonnosí k modré armádě, což mi spočítal jednou tehdejší odborový předák Dušek, když jsem v době jejich stávky napsal glosu, že se mi škytá, kdy podnapilý koloťuk diagnostikuje v mém rodném městě podvozek soupravy, kterou se vydám na cestu. Rozhořčený vůdce ajzboňáků tehdy křičel, že žádný koloťuk už není, jsou vozmistři a dráha je dál, než si myslím. Tak jsem to chtěl po létech zjistit. Rychlíková cesta do metropole východu klapla na čas, topilo se, vozy čisté, dveře samootevírací na knoflík, elektronický systém informace pro pasažéry s názvy stanic. Už jsem podlehl pokušení chvály dne před večerem. Zpáteční zkušenost byla odlišná. Tradiční situace, že na jednom konci republiky zaspí nádražák a řetězově z toho je o kus dál tříhodinová sekera. Rychlík byl na odjezdu opožděn o čtvrt hodiny, další minuty nabíral po trase. V řádící chřipkové epidemii zatopili pouze chvíli při odjezdu a další dvě hodiny šetřili - asi v rámci úspor. Moje neblahá zkušenost se službami ČD tedy přetrvává. A ani se nedivím spolužákovi, který tvrdí, že pořád tu platí s nepatrnými výjimkami rčení: Co děláš? Nic, jsem na dráze, dopoledne zvednu, odpoledne pustím. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 48 (24.12.2009)
Když jsem na počátku adventu několikrát četl a slyšel, že nás čekají dotykové Vánoce, byl jsem mile potěšen. Vždyť kdy jindy jsou si lidé přístupnější a bližší než právě v tomto čase. Kdy jindy se mohou dotýkat myšlenkami, zraky, naslouchat si víc, i hmatatelně vyjadřovat svůj obdiv, uznání náklonnost a lásku, než je právě teď a zejména dnes. Vzácný pocit něčeho mimořádně krásného zažívají jak ti, kteří uvidí světýlka na vánočních stromcích poprvé, tak i ti, kdož si už onu neklamnou vánoční vůni nesou životem hezkých pár let. Přes štědrodenní práh vstupují lidé už po staletí s rozechvěním do zázraku zrození a krajiny dětství. Odtud si nesou pro život ty největší lidské poklady a hodnoty, na nichž mohou stavět své pozemské bytí. Na Śtědrý den si tyhle skutečnosti uvědomujeme a prožíváme je mnohemvíc. Přicházejí dotykové Vánoce. Toto pojmenování mělo v čekání na letošní svátky jiný, asi čistě obchodní smysl. Nejnovější zázraky techniky, mobily, notebooky, pressovače i mluvící hrnce, které ovládáme jen dotykem prstu a jimiž překvapíme blízké jako s dárkem dárků. Dotyk lidský, pousmání, pohlazení a rodinná sounáležitost, jsou však právě dnes a stále zůstanou dárkem největším. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 47 (20.12.2009)
Letošní vároční dárky se už tetelí ve skříních a v tajných schovávačkách, aby je doslova za pár dnů spatřili dychtivé oči podarovaných na světle vánočního světa. Koupené, vyrobené, pracně sehnané a vytoužené radosti mají každoročně své kouzlo pečetěné radostí těch, na které myslíme. Dárky z dětství si pamatujeme nejvíc, protože nadšení z mládí je zářivější než ty nejkrásnější ozdoby smrčků, jedlí i borovic. Každý chce o Štědrém dnu udělat svým drahým radost. To, co mi vyprávěl můj slovenský kamarád, bylo na slzy i smích zároveň. Podvečerní cesta a štědrovečerní zapálení svíčky těm je tento den úctou těm, kteří už s námi ke slavnostnímu stolu nezasednou. Ve chvíli, kdy byli s rodinou na kysuckém hřbitůvku, viděli na nedalekém hrobě cikánské hemžení, odhazování nadílky sněhu a podivný ruch kolem. Když se pak u vrat hřbitova s odcházející početnou romskou rodinou sešli, protože se znali, popřáli si, jak slušní lidé dělají. I přitočila se stará cikánka ke kamarádovi a hrdě mu oznámila, že donesli "darček aj starému otcovi, flašu pálenky, on to, chuďatko, tak lubil." A ten ruch kolem hrobu? To když čistili zmrzlý prostor a potom tekutý vánoční dárek lili v tichu podvečera dědečkovi do hrobu. Ještě, že jejich Fero zachoval pietu, u hrobu nekouřil a neposlal staříkovi za sebe navíc i "půlčika" hoříci cigarety - řekl s úlevou můj slovenský kamarád. To bysme zažili i ohňostroj. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 46 (13.12.2009)
Můj kamarád má tříletého vnoučka, jehož rodiče jsou tak říkajíc ve vatě. Rozhodně tedy netrpí tím ,že by museli přemýšlet, jestli půjdou na večeři do restaurace jednou, nebo pětkrát za týden. Dědeček, tedy můj kamarád mi vždycky po týdnu setkání líčí příhody, které s malým "zločesem" zažije a vnouček se opravdu činí. Tu vezme mamince paličku na maso a rozbije drahé vodovodní baterie, dokonce popracoval i na sprchovém koutu, který museli pak vyměnit. Potom zase sebral klíče, schoval je a neprozradil kam, jindy na sešlosti stejně zámožných přátel rodičů posbíral klíčky od aut a hodil do strouhy vedoucí k mlýnu v místě, kde byla železná mříž. Museli povolat odborníka s rozbruškou, aby mohli klíčky vyndat a odjet. Před týdnem jel rošťák s maminkou nakupovat a ona mu jen tak, z ničeho nic koupila motorku na baterii. Když dojeli domů vytáhla drahou hračku z auta, kluk naskočil, řekl svojí ještě málo srozumitelnou mluvou HOJ, ona zaměstnaná odpověděla také ahoj a nosila nákup domů. Když se vrátila, hošík nikde, vyběhla na ulici, také ne. Běžela vyděšená silnicí dolů až ho zahlédla. Ujel na novém stroji téměř půl kilometru a dostal pořádný nářez. Co já mu mám koupit na Vánoce, kdy mu tu motorku dali už teď? Ptal se mně nedávno nešťastný dědeček. Myslím si, že nejužitečnější by bylo, kdybys mu předplatil u jeho rodičů týden intenzívní rodičovské péče. Zlobí možná proto, že mu věnují málo času a i s nejdražší hračkou si nepopovídá. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 45 (6.12.2009)
Dnes je Mikuláše, ale dárky od něho už děti mají od včerejšího večera. To samé se pokaždé děje při Barborce a vždycky jsem si lámal hlavu, proč? Ve spoustě rodin dělají to, že k svátkům i narozeninám přejí oslavujícím také v předvečer a Barborka i Mikuláš mají důvod mnohem širší. Vždyť dělají radost tolika dětem, tak proč otálet a nenadílet dřív. Štědřejší den pak už nejen děti i dospělé čeká o pár dnů později - čtyřiadvacátého. V mém dětství nebylo možné, aby vesnice nebo města zaplavila hejna mikulášských smeček, jak je to často dnes. Mikuláš paní Novotné měl svoji vážnost, noblesu a důstojnost, dva obrovští čerti zase vypouštěli hrůzu, strach a na správných místech nešetřili ani ohleduplným ručním nášupem. Na to všechno dohlížel smířlivě překrásný anděl paní učitelky. Kráse těchto chvil rozhodně neprospělo, že dospělí jejich režii mnohde přenechali výrostkům, kteří si z nich udělali výdělečný podnik. Motorizované čet obrážejí podle harmonogramu zájemce a devalvují tenhle čistý dětský mikulášský zážitek na honičky provázené mnohdy alkoholickým odérem. Proto se někteří rodiče vrátili k punčoše za okny a čekají i věří v návrat. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 44 (29.11.2009)
To by se divili všichni ti řemeslníci a živnostnící z naší vsi, kdyby měli možnost nahlédnout do současnosti a možná by nevěřícně kroutili hlavami, kam za šedesát let zmizelo všechno to, čím oni žili. Když jsme se jako kluci proháněli po sedláckých stodolách, hráli na četníky a zloděje, v polích válčili jako Němci a partyzáni, vypadala vesnice úplně jinak. Dvě smíšené prodejny a jeden konzum navíc, dvě řeznictví a pekařství , stejný počet hospod, cukrárna, holič, mlékárna, tři zahradnictví, jedno sadařství, švec, dva brašnáři a proslulý výrobce rybářských potřeb, především navijáků pan Vlček. Vedle něho bydlící malíř pokojů stejného jména, konkurující si s dalším. Také soukromá slévárna, domácí brusiči, dva krejčí a jeden oční optik. Mlýn a textilní továrna, kde našla práci polovina maminek. To všechno ve vesnici se 700 obyvateli o které se mohlo říci, že tam tlučou poledne pytlem o rybník, kdyby u nás nějaký byl. Poledne hlásil a už zase hlásí zvon skvostného gotického kostela, vypínající se nad splavem Jizery. Dnes zůstaly z té bohaté nabídky dva obchůdky a jedna hospoda. Jen potvrzení toho, že všechno neodnese pouze čas, dost toho odstraní lidé. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 43 (22.11.2009)
Jedním z našich klukovských rájů bylo smetiště. Těch pokladů, co jsme nanosili domů a potvrzovali tak onu známou teorii, že každá věc má svého zájemce i své upotřebení. Jedni přivezli na vozíku zbytečné věci, druzí pohotově nastoupili a odnášeli to. Co jsme se napátrali a nahledali něčeho, co jsme nedokázali pojmenovat. Hnáni touhou a přesvědčením, že na smetišti určitě najdeme nějaký poklad či vzácnost. Popravdě řečeno, někteří lidé nám naši touhu po nečekaném usnadńovali, to když vyházeli vzácnosti, které nám připadaly pohádkové. Fotografie, pohledy, všemožné přístroje, šicí stroje, kočárky, zajímavé plechovky hračky, kamna, ve kterých jsme za humny mohli topit, součátky starých kol. Bylo toho málo, co zůstalo před námi bez povšimnutí ležet. Smetiště se tvořila kolem vsi zrovna tam, kde bylo zapotřebí srovnat rokli či nerovnost. Za nimi jsme putovali i my a s každým novým teritoriem doufali, že teď přijde ten pravý objev. Nepřišel nikdy. Na naši touhu vzpomenu pokaždé, když v přírodě míjím odložené pneumatiky, televize, poházené pytle s odpadem, křesla i nedoručené letáky. Ta vesnická smetiště našeho mládí měla přeci jen své kouzlo, ale hlavně platnost, možná díky své bezplatnosti. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 42 (15.11.2009)
Můj dědeček byl kdysi u nás mysliveckým hospodářem. To v době, kdy hlas koroptví bylo slyšet z každého remízku, brambor či lánu krmné řepy. Početná hejna přelétala z jednoho pole na druhé a o tyhle krásné tvory nebyla vůbec nouze. Bylo jich víc nežli bažantů. O senoseči, když náhodou zůstala bažantí kuřátka sama, bez mámy, přinesl dědeček rodinu malých ptáků domů a já musel pravidelně chodit na mravenčí vajíčka, kterých tihle tvorečkové spořádali obrovské množství. Když dorostli, přes den byli bažanti ještě u nás na zahradě, ale na noc už létali na olše k Jizeře. Až je jednoho krásného dne pohltila matka příroda úplně a osamostatnili se. Pokaždé, když jsme vychovávali bažanty, chodil jsem s dědou nerad na podzimní hony, neboť jsem se obával, že mezi ulovenou zvěří budou i ti naši. To, co dnešní myslivci ,alespoň u nás, už neznají, byly lovy na koroptve. V teplákách tehdejšího tureckého střihu, které byly namočené u prvního pole, jsme vláčeli řemínky s ulovenou zvěří. Náš povinný plašící pokřik zvedal jedno koroptví hejno za druhým a vyděšeně čiřikající tvorové přistávaly po kanonádě ran početně značně prořídlí. Na výřadu bývalo při každém honu přes dvě stovky dnes už v našem kraji vzácných a neviditelných koroptví. Říkáme tomu vymizelý druh, ale to samé platí o tehdejších lovcích. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 41 (8.11.2009)
Rád prohlížím skvosty výtvarného umění a čas od času si nenechám v metropoli ujít zajímavé výstavy velikých malířů, našich i světových. Při jedné návštěvě jsem si ovšem své potěšení značně zkomplikoval. Rozsáhlá výstava francouzského umění ten den zrovna moc návštěvníků do Národní galerie nepřilákala a před večerním divadlem jsem měl tři hodiny času, abych v klidu zažil díla těch největších Mistrů. Při pohledu na jednu Renoirovu malbu jsem měl dojem, že před plátnem je sklo a na něm nějaké smetí, tak jsem impulsivně prstem sáhl po nečistotě. Za malou chvíli bylo kolem mne rušno k nevíře. Roj ochránců s vysílačkami se zvětšoval, kmitali sálem a vzrušeně komunikovali svými přístroji. Když jsem zaslechl - třetí patro zablokováno, věděl jsem, že je zle. Nepřehlédnutelný kamerový systém mi to nepochybně zavaří. Už jsem se viděl, jak jsem vlečen k vzteklému Knížákovi, ale pořád jsem ještě dělal, že já nic, já muzikant. Hlídači se shromáždili u obrazu, důkladně ho prohlédli, nezjistili nic závadného a po chvíli odvolali poplach. Šel jsem k jedné dámě z ostrahy a přiznal se, že jsem to asi způsobil já. Přeměřila mne zničujícím pohledem a na moji naivní otázku, jestli se jim takový šupec nestane častěji, odpověděla: výjimečně, jen když tu jsou děti, udělala krátkou dramatickou pauzu - nebo důchodci. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 40 (1.11.2009)
Skončili jsme - jasná zpráva. Naše téměř roční úsilí, zbavit se přebytečné hmotnosti i za pomoci rozhlasu, dospělo včera do finále. V něm ti úplně nejlepší, které sledoval po celou dobu pátravý zrak odbornice Lenky Jebouskové, převzali zasloužené ocenění v hradeckém Aldisu - za potlesku účastníků Dne zdraví. Od konce ledna až do října urazil peloton s podporou rozhlasových vln pořádný kus trnité a strastiplné cesty. V tomto závodu s vlastními kilogramy byl každý sólistou, chvíli v úniku, překonával kopce odříkání a vezl se občas v poklidné rovině spokojenosti. Vzato kol a kolem, skončené klání nemělo poražených, neboť už rozhodnutí, umocněné navíc třeba jen třemi či pěti kilogramy v cíli, je osobním vítězstvím. A nemusí to být zrovna čtyřicetikilogramový úspěch redaktora Martina Pařízka, který bere dech. Když ne nic jiného, tak absolventi šaramantního hubnutí jsou bohatší o zkušenosti z jídelníčku, pohybu, kázně a trpělivosti i odvahy. Neboť už Seneca říkal: O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 39 (25.10.2009)
Když jsem před pár lety konečně dospěl k rozhodnutí, že normální je nekouřit, byly tehdy populární k odvykání elektrické proudy, které nositele nešvaru odnaučí návykům a přibrzdí jeho chuť na kouření. Za pouhých pět stovek jsme se rozhodli, že zázrak techniky vyzkoušíme.Řekl bych, že ti, kdož už delší čas si byli s čuděním protivní, měli veliký náskok. Pravdou ovšem je, že tehdy v naší novinové redakci se končit s návykem dýmu rozhodlo asi osm lidí a většině vydržel tenhle krok ke zdraví dodnes. Jediným nepříjemným průvodním jevem konce kouření je fakt, že téměř každý přibere na váze. V mém případě to bylo rovných patnáct kilogramů, čímž jsem se lehce vyhoupl do kategorie značně obézní populace. Pořád jsem si říkal, že když jsem dokázal přestat kouřit, dokážu i zhubnout, ale marně. Obnovené chuťové buńky mne hnaly ke konzumaci skvělých pochutin a povoloval jsem řemen na kalhotách čím dál víc, pokud jsem nepořizoval kalhoty větší. To všechno mi letělo hlavou, když jsem nedávno kupoval nové džíny a propaloval další dírky na řemenu, aby mi nepadal oděv. Díky šaramantnímu rozhlasovému hubnutí s hradeckým rádiem jsem totiž smazal svůj dluh a od února shodil už přes dvacet kilogramů. Konečně! 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 38 (18.10.2009)
Díky našim vnukům vím, co nemám řešit, co hodit do klidu, co je hustý a co pekelnej nářez. V době mého dospívání to bylo nelámat si hlavu, nenervovat se, něco pokládat za zvláštní a další za mimořádné. Ano, každá generace má své vrtochy, oblečení, slovník i životní styl. Jak už bylo někým řečeno, kdyby totiž každá generace nastupovala na svoji cestu, poučena a změněna chybami svých otců, nebylo by co řešit. Přesto se pořád trapně přetřásá, jestli ti naši mladí jsou horší, nebo lepší, než jsme byli my. Aby bylo jasno, jsou především svoji, protože jsou mladí a život je teprve omlátí a naučí tomu, co my už považujeme za samozřejmé. Vždycky si vzpomenu na svého strýce Slávka, který k nám do vesnice pravidelně dovážel dechovou kapelu pražského pana kapelníka Vokouna. Platil jim nekřesťanským penízem a dokonce se mu povedlo jednou přivábit Zorku Kohoutovou, zpěvačku tehdy hvězdnou, ovšem dechovou, což jsem já ostře kritizoval. On jen utrousil, že jsem přiblblej jazzista, ale nechal mi můj názor. To samé mi naznačil můj syn, když se zamiloval do Beatles a jeho syn jen kroutí hlavou, jaká muzika se mně i jeho tatíkovi líbí. A jsme u toho, každá generace má prostě své. Nějaké lámání přes koleno je stejně úspěšné, jako když házíte hrách na stěnu. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 37 (11.10.2009)
Naše smysluplné hubnutí se Šarmem spěje pomalu k závěru. Jestliže jsme v únoru počítali svá rozhodnutí na měsíce, do říjnového závěru nám už zbývá jen pár dní. Každý z účastníků začíná přemítat, jak byla jeho několikaměsíční trnitá cesta úspěšná. Jak změnil svůj jídelníček, šatník zvyky i hříchy a vůbec celý život, co nového poznal, zažil a čím prošel. Já jsem například díky pohybové cyklistice poznal, že je ještě dost netolerantních řidičů vůči kolákům a od této chvíle jsem jako řidič vůči cyklistům daleko ohleduplnější. Jak jsem postupně ztrácel nadbytečná kila, s radostí jsem si vypaloval další dírky na řemenech ke kalhotám, že jsem na správné pouti, poznal jsem i podle toho, jak se mi najednou začaly na ruce otáčet hodinky a musel jsem posunout o dva stupínky i jejích kovový náramek. S radostí! Díky pohybu, bez kterého hubnutí není možné, jsem na svých trasách okouzleně pozoroval časové posouvání přírody. Od kvetoucích stromů až k současnému popadávajícímu listí. Ať už jste hubnutí se Šarmem zahajovali s optimismem či pesimismem, je to jedno. Jedno od druhého se prý liší jedině v datu konce světa. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 36 (4.10.2009)
Tělesné proporce musí být samozřejmě přizpůsobeny tomu, co například člověk, nebo vrcholový sportovec dělá. Dovedete si představit osmdesátikilovou výškařku nebo stokilového maratónce, padesátikilového koulaře či kladiváře a ještě lépe sumáka? Prostě to nejde. Před mnoha lety jsem prožil jeden den s našimi olympioniky, které pozvala do Lomnice nad Popelkou někdejší gymnastka Boženka Krejcarová. Samé legendy - od boxera Tormy přes výškařku Rezkovou až po Zátopkovi. Padli jsme si do oka s našim tehdejším vzpěračem Petrem Pavláskem a ten mi právě o proporcích a stravě lidí z jeho okruhu vyprávěl. Týdeník Stadión napsal tehdy o sovětské vzpěračské hvězdě Juriji Vlasovovi nějaký materiál a krátce po obědě mu ty noviny Petr Pavlásek nesl. "My toho zbaštíme kvantum, ale když jsem vlezl k nim do pokoje, bylo chvíli po obědě, on ležel na posteli a z kabely vedle ní koukala nějaká roura, něco jako hadice od vysavače. Její druhý konce cpal do sebe Vlasov. Když jsem se podíval pozorně, byla to klobása, kterou půl hodinky po důkladném jídle ten chlap do sebe temoval. Nevěřil jsem,"říkal tehdy Petr Pavlásek. Inu, všechno chce své. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 35 (27.9.2009)
Veliké finále rozhlasového hubnutí se Šarmem na hradeckém rádiu se blíží. Včera prošli ti, kdo vytrvali a nevzdali posledním kontrolním bodem, absolvovali ve studiu Lenky Jebouskové měření, vážení, srovnávání výsledků i povídání, jak se komu dařilo či nevedlo. I tady se ukázalo, že pořád platí mnoho povolaných, málo vyvolených. Pokud jste poslouchali včerejší podvečerní vysílání Radioklubu, jste plně v obraze a situaci znáte. Výsledek několika účastníků je skutečně obdivuhodný a protože příklady táhnou, šli vzorně v prvé řadě vstříc oba redakční figuranti, Eva Zálešáková a Martin Pařízek. Klobouk dolů! Za měsíc už budou všichni pouze absolventy kilogramového klání o změnu životního stylu. Na vylepšení výsledku zbývá ještě téměř měsíc. Ovšem zatímco ve sportu se dá na poslední chvíli zabrat a vyhrát, těžko ti, kdož neprojevili silnou vůli a statečnost od začátku, dorazí do cílové pásky mezi nejlepšími. Výhoda patří totiž těm, kdož od ledna vláčeli svá těla těžce, den po dni na cvičišti, aby jako vítězové stanuli na bojišti. Jak už řekl Napoleon - nejsnadnější je vyhrát bitvu, která už skončila. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 34 (20.9.2009)
Stará pravda říká, že slibem nikoho nezarmoutíš. Při budování českého kapitalismu se začíná uplatňovat čím dál víc a pro některé firmy jsou dokonce sliby, které se neplní, základním stavebním kamenem činnosti. Objednali jsme vnukovi postel v poměrně slušné cenové hladině. Samozřejmě, že nás prodavačka ubezpečila, že do čtrnácti dnů ji budeme mít, samozřejmě, že požadovala nezbytnou zálohu, obnášející polovinu ceny. Po dvou týdnech, když se nikdo nehlásil, zavolali jsme my, jestli si můžeme přijet. Bohužel, postel vyrábějící firma nestihla prý doručit, protože auto musí být vytížené na směr, kam plánují rozvoz, tudíž postel nebude ani do konce týdne, ale asi v příštím. Navíc můžeme být rádi, že tak brzy, nebo´t výrobce to obvykle dodává až za šest týdnu. Kde byla slova ubezpečování o čtrnácti dnech při našem prvním jednání. Pokud prý nechceme čekat, zálohu nám prodejna vrátí, reagovala paní na naši roztrpčenost. Někteří podnikatelé by si mohli dát klidně do štítu upozornění: Nikdo vám nedá tolik, co vám my slíbíme. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 33 (13.9.2009)
Je zřejmé, že to, co v dávné minulosti činili naši praprapředkové se nám mnohdy hodí a navazujeme, možná nevědomky na jejich zkušenosti. Poznatky máme založené někde hodně hluboko v kořenech, vyplouvají však na povrch, kdykoliv je potřebujeme využít. Naši předchůdci byli například pěstitelé i bojovníci. A co my? Celý život s něčím bojujeme a stejně tak pořád něco pěstujeme. Od plodin k obživě až po krásné květy v zahrádkách, pěstujeme ale i daleko ušlechtilejší záležitosti člověčí - pevnou vůli, trpělivost, slušnost, svaly či vytrvalost.Všimli jste si, mimochodem, kolik lidí například nedělá rozdíl mezi slovy pěstovat a chovat? A je přeci rozdíl mezi chováním rajčat a pěstováním králíků, že? Abych se ale vrátil ke zkušenostem předků. Po celý náš život vezdejší také bojujeme. Nemyslím teď nesmyslnost válek a řinčení zbraní. Myslím naše bitvy s vůlí, vytrvalostí, zápas s kouřením, kruté seče s nadváhou. Tedy s vlastnostmi a zlozvyky, od kterých se chceme oprostit. Někdy jsme vítězové, jindy poražení. To proto, že člověk je tvor nedokonalý, ale dokonale si prý s tímto nedostatkem poradí. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 32 (6.9.2009)
Některá zvířata jsou hýčkána druhá lovena, jedněm slouží lidé a další jsou člověku prospěšná. Ten je chová pro svoji zábavu, práci, radost, bohužel poměrně často i obživu. Vzájemné spolužití lidí a zvěře má svoji historii. Jedním z nejprospěšnějších tvorů pro lidská pokolení je kůň, určený velmi záhy po ztrátě své volnosti i k břemenu nosit člověka. Nejen to. Vydatný pomocník na polích, spolehlivý přepravce dostavníků i první železniční koněspřežky, nezbytná součást válečných a bojových tažení i ozdoba šlechtických stájí, součást kovbojských akcí a okrasa sportovních zápolení. V poslední době tvor veliké renesance jeho postavení, někdy i oběť snobské libůstky a rozmařilosti. Když jsem viděl jednoho významného majitele koně z města perníku, jak v politice i tělesně mohutní, že mu musejí určitě pomáhat do sedla, litoval jsem nebohé zvíře, že onu tíhu zodpovědnosti musí nosit. Někteří majitelé by opravdu udělali nejlíp, kdyby v pravý čas, s narůstající váhou, vyměnili své koně za masivnější, pivovarské. Ti už ale nejsou vůbec k mání, škoda. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 31 (30.8.2009)
Když koncem srpna začaly posedávat vlaštovky na dráty kolem našeho domu, blížil se závěr prázdnin. V chladných ránech si povídaly o tom, jaká cesta je opět čeká, než najdou zimní útočiště v teplých krajinách, alespoň takhle nám to vždycky vysvětlovala babička. Od té doby mám posedávání vlaštovek spojené se smutkem, protože čas prázdnin už vždycky dospěl definitivně do svého finále. A stejně jako dnes, nastala doba nákupů školních potřeb, zkoušení šatů, kalhot, triček, košil i bot, znovuvybavení penálů, tašky i přezouvacích pytlíků.A už bylo zapotřebí promyslet každoročně se opakující první školní úkol, a´t už ústní nebo písemný: co jsme o prázdninách dělali., kde jsme byli. Nejčastější naše tehdejší informace o volnu úžasně prožitém u babiček či dědečků, obohacují u našich dnešních vnoučat postřehy z Itálie, Egypta a třeba Malty, místo rybníků a českých řek jim omývají nohy různá moře. Už jen jediný celý zítřejší den zbývá školákům z volna, které uletělo stejně rychle, jako se zvednou brzy vlaštovky na každoroční putování. A první zvonění otevře vrátka podzimu. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 30 (23.8.2009)
Jedna z teorií podobnosti tvrdí, že psi se podobají svým pánům. Přesněji řečeno, že lidé si vybírají své čtyřnohé miláčky, možná i nevědomky, často tak, že opravdu, třeba anatomickou stavbou, skutečně společné rysy obou lze vystopovat. Zářným příkladem může být americký seriál Jake a tlusťoch, jehož sotva se valící pes svého pána, tak říkajíc, nezapřel. Mnohdy byste se ovšem také mohli zle napálit a tahle teorie neplatí. Tehdy, když například subtilní dívenku vleče obrovská doga. Na první pohled je zjevné, že toto sice harmonická dvojice může být, ale nikoliv hmotně, možná povahově, což na první pohled nepoznáme. Někteří majitelé se ke svým pejsků, pokud jde o stravu, chovají mnohokrát tak, jako k sobě. Nezřízeně je vykrmují, přejídají se oni i jejich svěřenci. Potom musejí hledat lékařskou péči oba. Páníček jde přes pojišťovnu, léčba stonavé němé tváře bývá obvykle nákladnější a za hotové. Pokud tedy patříte do rodiny milovníků jakýchkoliv plemen pejsků, ušlechtilých i obyčejných voříšků, nezapomínejte, že přiměřená strava je pro psy základ zdraví a dohodnout se se svým svěřencem na dietě bývá těžké. Protože snaha konči u zamávání prvním kouskem masa nebo buřtem. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 29 (16.8.2009)
V rámci rozhlasového hubnutí s Šarmem, do kterého jsem se na konci ledna dobrovolně přihlásil, jako řada posluchačů hradecké stanice, jsem našel pohybové zalíbení v cyklistice. Zabíjím nyní dvě mouchy jednou ranou. Dopřávám pohyb tělu a mám i potěšení na duši, když poznávám na cestách krásná místa české krajiny. V tomto týdnu jsem zabloudil při kopcovité trase do údolí říčky Mohelky na Liberecku. Vyšlapal jsem veliký kopec k parku státního zámku Sychrov. Když jsem se podíval dovnitř na stromy a průsek, vybavila se mi okamžitě příhoda, kterou kdysi vyprávěl nezapomenutelný Jiří Sovák. Jako neduživý chlapec trávil pobyt v nedaleké dětské ozdravovně Radostín. Při vycházkách objevil krásné dcery knížete Rohana, které si hrály v zámeckém parku. Do jedné z nich se zakoukal a chodil ji pozorovat na dálku. Jednou sebral odvahu, přelezl plot a kradl se parkem k dívkám. To ovšem nevěděl, že park je uspořádán tak promyšleně, aby z oken zámku byl pohled až na jeho konec. Služebnictvo chytilo nezvaného hosta Sováka a odvedlo ho k majiteli. Kníže Rohan ho vyzpovídal, co dělal v parku a když zjistil, že důvodem byla láska, doporučil mu, ať sežene nejdříve peníze, potom že budou jednat. Vtip byl v tom, že já ty prachy opravdu sehnal, ale v době, kdy už zase byl bez nich, úplně "švorcovej", pan kníže. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 28 (9.8.2009)
Jednou z vášní, kterým podléhá značná část celkové populace, od dětí až po staříky, je houbaření. Jsou specialisté, kteří chodí a nalézají po celý rok, jsou úspěšní houbaři, ale také "slepejši", pro které by houby musely mít rohy a trkat, aby je našli. Houbařská vášeń se dědí a pěstuje v rodině, stejně jako rybařina nebo myslivost. Bohatý úlovek vyžaduje mnohdy značnou fyzickou kondici. Po rovině chodí všichni, ale zdolávat stráně, kopce, dokonce i skály, to už musíte mít dobrou formu. Každé přebytečné kilo váhy je nepřítelem.Většina houbařského pelotonu sbírá osvědčené druhy hub. Zbytečně neexperimentuje, aby potom nemuseli čekat v kruté nejistotě potřebný počet hodin a dojít k poznání, že onen druh jimi nasbíraných a snědených hub, patří mezi ty, které jsou jedlé bez lékařského zákroku obvykle pouze jednou. Můj soused je náruživý houbař, zdolává jakékoliv terény a po lese běhá jako zajíc. Nedávno se vydal za houbami hned po vydatném dešti. Kluzká stráň, náročný svah, ale vášeń větší. Jeden špatný krok stačil. Jel kopcem dolů po břiše, cestou, jako naschvál, rozkopl vosí hnízdo, dostal okamžitě několik žihadel, košík upustil a ten skončil dole v rybníce. Houby vysypané po cestě. Tak nám popsal závěr, když se vrátil domů, opuchlý a nešťastný. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 27 (2.8.2009)
Jeden z mých synovců je dvojí cent. Záhadu hned vysvětlím. Za prvé je tedy docent, což je titul akademický. Za druhé je, bohužel, nad cent, protože váží přes 120 kilogramů živé váhy. O obojí se zasloužil měrou vrchovatou zcela sám. Jestliže to prvé mu zaručuje společenskou vážnost a respekt k autoritám, to druhé už tolik ne. Protože svou výškou, kterou lze charakterizovat, že je malému prasátku po kolena, nabranou váhu ještě umocňuje. Koupaliště nenavštěvuje od té doby, co se při jedné koupací neděli s rodinou a dětmi zaklínil při převlékání do civilu v kabince tak záhadným způsobem, že ho museli málem vysekat. Jeho subtilní rodina, ve které vyrůstal, nechápe, jak se mohl k té druhé "centnosti " dopracovat. Pozorný strýc v tom má ovšem jasno. On se tam jednoduše prožral, používá mírně vulgárního vyjádření ke své vysvětlovací teorii. Při každé návštěvě lékaře dostává onen synovec základní pokyn,ortopédem počínaje a internistou konče: shodit! Jsou to však slova vypuštěná do větru, jako když házíte hrách na stěnu. Nedbá ani rodinného varování bratra světáka. Chlape, tebe místo druhé mízy čeká spíš první infarkt. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 26 (26.7.2009)
Když se prázdninový krajíc lámal v polovině, první neděli po Jakubovi, kterému kráčel v patách chladná Anna, byla a je u nás slavná pouť. Voňavá chvíle léta, dědictví tradice, slavnostní svátek dětského štěstí. Jinak útok na linii, žlučníky i peněženky.S příjezdem prvních komediantských vozů rozkvetl výměnný obchod. Pou´tové koláče už byly od pekařů v košatinách doma a handl mohl začít. Za houpání komediantům pět koláčků, na kolotoč za deset. To byla jen předehra k nedělnímu galakoncertu. Kohoutí budíček a hlas kostelního zvonu probouzely sváteční spáče. Vůně smažených řízků, okurkového salátu, pečených hus a kachen se mísily a valily vesnicí od chalup k návsi. Tady cukrárna pana Pluhaře nabízela neskutečné množství zákusků a skvělou vanilkovou a ovocnou zmrzlinu. Proti tomu byl stánek s cukrovou vatou pouhou chudobkou. Dav poutníků, korzující mezi stánky, atrakcemi, balónky a větrníky byl velkovýrobnou odpoledních dětských přání. Pouť, to byl čas hojnosti a i nejzapřísáhlejší odpůrci bohaté stravy. Podlehly i oni. Když kovový hlas křídlovky vyletěl navečer z oken sálu hospody a zval dovnitř, dětské závratě zapadaly se sluncem a nádhera končila. S ní odcházely i všechny gastroprohřešky, tolerované některým pouze o svatojakubské pouti. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 25 (19.7.2009)
Letní maturitní srazy, které někdy začínají už v červnu a plynule přecházejí až do podzimu, jsou příležitostí nejen k tomu, abychom se po určené době setkali se spolužáky, ale také abychom na vlastní oči viděli, jak se měníme. Tradiční pětileté cykly vystřídá po dovršení důchodové hranice každoroční setkávací rituál. Všichni si totiž uvědomí, že za pět roků se semele tolik věcí, a čas pádí rychleji než dříve, že každoroční posezení je s blížícím se stářím vítaným rozptýlením. Jeden stačí i za ten rok přibrat řádně na své hmotnosti, druhý už přijde o zbytek svých kdysi kadeřavých vlasů, další je v lepším případě přírodně přebarven do šediva až bíla. Spolužačky si vysekávají poklony, jak pěkně vypadáš a kam chodíš na kosmetiku? Dřívější pětileté proměny už nejsou tak markantní. Častěji hrozící změnou bývá to, že se nemusíme vidět příště v tom složení, v jakém jsme se minule rozcházeli. A nakonec to může dopadnout jako v té krásné povídce učitele a spisovatele Jana Buchara. Jak jede děda vlakem a průvodčí se ho ptá, kam má namířeno? Jedu na sraz, maturitní. Po kolika letech? Po sedmdesáti. To vás už moc, dědo není, že? Není, už jsem sám. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 24 (12.7.2009)
Pro člověka hubnoucího je asi největší potíží odolat lákadlům, která kdysi patřila k jeho oblíbeným pamlskům, ale zároveń nepodlehnout také zcela novým svodům potravinářské vichřice. Ti, kteří se dali na cestu ztráty nadměrných zásob a zapojili se do rozhlasového maratónu pod dohledem odborníků, ti mi tenhle problém jistě potvrdí. Nejde jen o fakt, že dříve jsem měl například rád utopence, uzený bůček, kachnu, ovar, grilované klobásky, borůvkové knedlíky i knedlo, vepřo, zélo. Potravináři útočí na národ stále vynalézavějšími a lákavějšími laskominami, stejně jako restaurace a cukrárny. Nenasytný jedinec si ovšem dokáže připravit divy světa i z doneseného a nakoupeného doma.Co se každým létem vyrojí nově připravených mas, zákusků a všemožných pamlsků, útočících na naše smysly zrakové a chu´tové. A jen velcí hrdinové vydrží a nepodlehnou. Už nám nestačí naše české dobroty a čile se inspirujeme po světě. Znám dokonce specialisty, kteří se pouštějí do barbecue. Doporučuji jim před začátkem přečíst vtipnou knihu Jeffreye Steingartena Muž, který snědl vše. Je tu důležitá rada, jak grilovat žebírka, tedy ono barbecue dělat: Teplota by se měla pohybovat mezi 76 a 120 stupni Celsia, někteří odborníci doporučují ještě nižší. Ovšem jestli vám na maso začnou sedat mouchy, je teplota nepochybně moc nízká. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 23 (5.7.2009)
Nikdy jsem v dětství neslyšel klasickou pohádku o chlapečkovi nebo dívence, kteří nechtěli jíst a byli tak hubení, že se mohli převlékat za bičem. Zato o jejich opaku, jídlem deformovaných postavách, jsem zaslechl několik vyprávění. Napucánkem počínaje a Bumbrlíčkem konče. Ta jedna si s Erbenovýmy horrory nezadá vůbec. Snědl mámu, tátu a pokračuje to až k obrovsky velkému kanibalismu. Potom se divme, že se naše děti bojí, nebo hledají vzory v ne zrovna vydařených příkladech. To už vůbec nemluvím o některých moderních pohádkách, které mnohdy pohádkový svět ani nectí. Když se naše děti v mládí dívaly na Marka Ebena coby televizního Válečka, moc je nezaujal. Dnes, kdy k někdejšímu obtloustlému chlapečkovi už má odstup téměř čtyřiceti let, by v něm někdejšího hrdinu nikdo nehledal a na mladé pokusy on sám vzpomíná s úsměvem i svižnou postavou zralého muže. Proměny prostě patří k člověčímu bytí a mnohdy nějaké to kilo hmotnosti, ztracené se záměrem a plánovaně, vám přinese nejen svěžest, ale i lepší pocit téměř zapomenutého mládí. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 22 (28.6.2009)
V době našich studií byl jedním z velmi vydávaných autorů novinář, spisovatel a dramatik Ludvík Aškenázy. Občas sáhnu do knihovny a vytáhnu jeho Černou bedýnku, úžasné dílo. K válečným fotografiím napsal jakési básně v próze, velmi emotivní a působivé. Kdo ho v šedesátých letech znal, malá kulaťoučká postava, nikdy by neřekl že byl dokonce válečným vojákem. Ve studentském divadle jsme tehdy použili některé jeho texty a on se na představení přijel podívat. Byl tak nadšen, že si usmyslel obsadit dva lidi od nás do právě se rodícího Jirešova filmu Křik. Pozval mně na schůzku do pražského hotelu Jalta, kde při džusu a kávě líčil, jak by potřeboval zhubnout, držet dietu, že se mu nyní špatně dýchá a jak to měl za války, kdy jídlo nebylo, jednoduché. Potom jsme se vydali do Flimového klubu za. Jen jsme vyšli, zapomněl na dietu, vletěl do prvního řeznictví a do jednoho papíru si poručil po deseti dekách celý tehdejší salámový sortiment. Pařížský, gothajský, polský, myslivecký a navrch šunkový. Venku papír rozbalil a za pochodu Václavským náměstím dolů mi z onoho přídělu nabízel. Propadal jsem se studem, nevzal si nic.Až v klubu mi pan režisér Jireš řekl, že to pojídání bylo u Ludvíka Aškenázyho daní válce a nouzi, které zažil. Jak říká Seneca, to co nelze napravit, musíme snášet. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 21 (21.6.2009)
Mám možná šťěstí, že se mi jako několika dalším účastníkům hubnutí s hradeckým rozhlasem podařilo nějaké to kilo shodit. Ale o to štěstí, se v těchto případech musí zasloužit každý po svém. Člověk se samozřejmě cítí hned lépe a překvapivě i radostně oceńuje - některé s hubnutím související skutečnosti. Především se lépe dýchá, hlavně při cestě do schodů a jízdě na kole. Pokud chcete úspěšně zvládnout boj s kilogramy, musíte počítat s tím, že vás čeká zvýšená pohybová aktivita. Cvičení, běh, chůze, kolo, je možné zvolit si podle vlastní úvahy. Pokud jste nezažili radostný pocit třeba při jízdě na kole, jak se vám den po dni lépe šlape a vyjedete větší a větší kopeček, nevěříte. Z vlastní vůle hubnoucí člověk dokáže ocenit tu slast, když otevřete skříň a obléknete trička, kalhoty, šaty i svetry, které ještě nedávno ležely na dně hromádky, protože na ně nemohlo dojít. Byly nenositelné a málem odsouzené k vyhození. Dnes jsou košile jsou volné, některé dokonce tak, že je nemůžete nosit, ale tahle ztráta za lepší pocit svěžesti stojí. Kombinace změny v jídelníčku, kdy konzumujete úplně jiné potraviny než dosud, pohybu a disciplíny, o které už Švejk tvrdil, že musí bejt, dělají prostě zázraky. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 20 (14.6.2009)
Krása našeho jazyka je opravdu úžasná. Čeština umí vyjádřit v řadě případů jeden pojem tolika slovy, že člověk až žasne. Nejen to, naše rodná mluva, možná se nám to jenom patrioticky zdá, ale zřejmě je to fakt dokáže i to, aby význam slova byl zřejmý i při vyslovení jeho zvukové podoby. Zkuste křiknout hodně nahlas tenký. Ač jsem se snažil sebevíc, už to té na začátku přibrzdí sílu výkřiku a ačkoliv opak tohoto pojmu, tedy tlustý začíná na stejné písmeno, řazení druhých a dalších písmen umožní, že tlustý můžete docela obstojně zařvat. Účastníci rozhlasového hubnutí, pod dohledem nutriční terapeutky Lenky Jebouskové, budou dnes kolem poledne opět poslouchat sérii rad a pokynů - už v pátém měsíci váhového maratónu. Pro ně jsou slova, kterými jsem začal, tedy tlustý a tenký dobře známé protiklady. Podívejme se, kolika pojmy se dá hmotnost vyjádřit. Člověk může: dobře vypadat, být pořádný kousek, nebýt líný se najíst, být kulatý, zakulacený, vypasený, plnoštíhlý, těžký, tučný, obézní a řadu dalších vyjádření popisujících postavu určitě doplníte sami. A sen těch, kteří tahle označení důvěrně znají? Být štíhlý, tenký a hubený - a klidně jim stačí jen jeden výraz, další nehledají, ačkoliv i ty existují. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 19 (7.6.2009)
Někteří lidé vidí své vzory v těch, které je vidět víc. Takzvané celebrity, především herci a zpěváci, prostě tahle skupina VIP těm, kdož si nevědí rady sami se sebou, pomáhá určovat tón. Jan Werich svého času v jedné scénce velebil objemnější ženy, protože je nikdo nemůže přehlédnout a manžel, když přijde domů, není na pochybách u širší manželky, jestli je či není doma, zatímco u hubené může pochybovat. Dámy byly na koni a upozorńovaly své muže, že i tenhle velikán měl raději širší tvary. Nebo Vladimír Menšík, když mluvil o svém nikoliv tlustém, ale usedlém tatínkovi, dával přednost takovým postavám, jako byl sám. A dokumentoval to na příkladu, když teprve v polovině představení v Národním divadle pozná divák u vychrtlého člověka jako byl Josef Kemr, že je to on: Mámo, podívej, že to není strom, ale pan Kemr, znělo poznání. Ve výčtu nezapomenutelných nelze opomenout Helenu Růžičkovou, její úžasnou pohyblivost v tak obrovské postavě. Jedni nám radí jak zhubnout, druzí vaří, třetí lákají ke sportu, další doporučují své diety. A lidé je berou, napodobují, obdivují , poslouchají i proklínají. Ani celebrity se ovšem nešetří navzájem. Jinak by si Fanánek Hagen v jedné písni nedělal posměch z Petra Novotného, že bavič co žral ananas, už se zase spravil... 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 18 (31.5.2009)
Jak dokazují i různé televizní pořady, nejsme zrovna národ, který by si mohl zakládat na štíhlosti. Deformace tělesných proporcí probíhá tak říkajíc napříč celou populací. Postihuje i děti, které mají zítra svátek a jimž už přichystaly různé spolky a organizace náležitá občerstvení místo dvojnásobné dávky pohybu. Počítače už i děti, ale především mládež poutají k nekonečným vysedáváním nad svítícími obrazovkami. Jestliže čas strávený na rybách se prý do života nezapočítává, čas mladé generace u počítačů určitě ano. Když jsem nedávno hovořil s naší skvělou běžkyní na lyžích Květou Jeriovou - Peckovou, mimochodem práh padesátky překročila se svižnou postavou mladice, říkala mi žertem, že se snaží na gymnáziu přimět žáky coby učitelka tělocviku k jinému pohybu než tomu na počítačových klávesách. Obecně je málo sportu, k tomu dobré jídlo a jako doplněk fenomén fascinujících obrazovek, to je dohromady něco jako včelí mor. Trend podporují i firmy a výrobci. K sekačce s pojezdem dávají notebuck. Táta bude kosit trávu, kluk sedět a surfovat na internetu. Otřepané vzpomínky dědečků, jak přišli domů, bouchli taškou a celé odpoledne byli venku na vzduchu, věčně v pohybu, jsou pro mladé k pousmání. Naši vnuci začínají mít největší svaly, kvůli věčnému vysedávání, totiž kousek pod zády. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 17 (24.5.2009)
Když léto začíná klepat na májovou bránu a teplými dny hlásí, že už co nejdříve zapne své solární generátory na plné obrátky, něžná polovin populace zbystří. Začíná nesmlouvavé sčítání zimních ztrát v podobě přibraných kil, viditelně získaných faldíků a strach z momentu, kdy lońské plavky budou malé. Jako Švejk, má každá nešťastnice dvě možnosti. Buď koupit větší, nebo se pustit vehementně do tvrdé likvidace přebytečných kil. V ten čas se obvykle rojí boubelatější dámy, běhající po silnici i v terénu a z ničeho nic si ničící kolena téměř k nepotřebě. Případně slečny i mladé paní obléhají houfně fitcentra, jako spásu před blížící se dovolenou, nebo třetí skupina, beroucí si jako záchranu kolo. Moje známá praktikuje tento postup celý život. Přes zimu nedělá nic, naříká jen, jak jí Vánoce daly zabrat, do Velikonoc, že to musí shodit. Na Jiřího propadá melancholii a při prvomájovém líbání pod kvetoucím stromem je už na pokraji zhroucení. Potom teprve nasadí plna odhodlání kruté páky ke svému znovuodtučnění. Když jí ani studený máj nepřinese kýžený hmotnostní ráj, koupí na novou sezónu větší plavky. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 16 (17.5.2009)
Člověk je ve své podstatě tvor nedokonalý, úžasné ovšem je, jak si s vlastní nedokonalostí mnohdy dokonale poradí. Celý život bojujeme se svými nedostatky, chybami, zlozvyky a slabostmi. Jednou úspěšně, potom zase marně. Někdo je celoživotní gurmán, jiný zase téměř večný dietář. Na Frantovi Kocourkovi od nás ze vsi je na první pohled vidět, že opravdu není líný se najíst. On není labužník, on je balounský nenažera. Pokaždé, když měli doma zabíjačku, vzal si týden dovolené. Především proto, že si to chtěl užít. Snědl na posezení pět litrů polévky a lahůdky, počínaje tlačenkou a konče řízečky, tlačil do lačného těla měrou vrchovatou. Dokonce dával svým malým klukům před spaním hodně pít, aby chodili v noci čůrat a tím ho vzbudili. Pohotově vstal a v tichu nočního domu konzumoval rozvážně přebytky. Franta byl prostě přes kuchyń a nesmělo se před ním o jídle ani dlouho mluvit. Chlapi v hospodě to věděli a nedalo práci nenažeru vyhecovat. Několikrát se stalo, že když přišla řeč na jídlo, vaření je totiž v restauraci oblíbená zábava mužů, Franta prostě nevydržel. Jen zmínka o svíčkové, kachničce, gulášku a biftečcích v něm vyvolal nejdříve viditelné polykání pavlovovských slin, po chvíli vyskočil a utíkal domů, aby polkl něco na hlad a hlavně chuť, neboť apetit k jídlu byl u něho věčný. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 15 (10.5.2009)
V době ne příliš vzdálené, kdy jesle, školky i družiny rostly jako houby po dešti a byly naprostou a vyhledávanou součástí života mladých rodin, protože produktivní babičky a dědečkové byli ještě v pracovním procesu, byly z ničeho nic součástí veřejného stravování bezmasé dny. Což o to, půst znali a uplatňovali už dávno před tímto vynálezem křesťané. V nějaké hlavě jídelního takyexperta se ovšem narodila myšlenka, že jsme národ přetučnělý, nějak moc si zvykající na maso a že nejlepší bude, když se přestaneme přežírat. Bezmasý den vypukne každý týden v určený den - a basta! Kdo neobědval doma, měl smůlu.V bufáčích, závodních i školních jídelnách, restauracích i rekreačních zařízeních. Jen snad hotely s cizineckou klientelou byly pardonovány. Jak tahle vymoženost v praxi vypadala? Tuším, že každý čtvrtek jste ve svém oblíbeném stravovadle dostali hlavně buchtičky se šodó, nudle s mákem, zemlbábu neboli žemlovku, koprovku s vajíčkem a další speciality, o kterých můj kamarád říkal, že to jsou neproduktivní blafy, dusivky a zbytečnosti k namáhání žvýkacích svalů. On a jemu podobní polkli nejméně jim vadící potravinu, pokud nevletěli do masny a nevzali si na přikousnutí dvacet deka "gothaje" a tři rohlíky. To vydrželi, protože večer už bylo doma normální jídlo, nejčastěji knedlo, vepřo, zélo a pivko navrch. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 14 (3.5.2009)
Když jsem v jednom z prvních fejetonů k hubnutí s rozhlasem říkal, že nejdůležitější je vydržet a ztráty, že jsou plánované, potvrdilo se to před týdnem, kdy se už podruhé shromáždili účastníci ve studiu specialistky Lenky Jebouskové ke své první zpovědi. Proti úvodnímu srazu v lednu jich bylo opravdu méně, ale všichni už částečně zvítězili nad sebou i vlastní pohodlností, což mohli doložit ztrátou třech, deseti, patnácti i dvaceti a dokonce i více kilogramů. Jedí to, co dříve nepozřeli, cvičí, hýbou se, jezdí na kole nebo chodí, kontrolují se a hlídají. Ačkoliv dříve někteří tvrdili, že voda není dobrá ani v gumovkách, vyměnili ji za pivo, slazené nápoje a kombinují ji s čajem. Také pochopili, že signálem pro to, že mám pít, není žízeň a pitný režim je stejně důležitý jako vyvážená strava. Občas si zcela lidsky zahřeší, ale druhý den to musejí napravit. Jsou i případy, že manželé žen zapojených do rozhlasového hubnutí jedí něvědomky nekalorická a zdravá jídla, aniž by to tušili, protože přeci kuchařky nebudou doma vařit nadvakrát - jednou sobě, pak ostatním. Inu nevědomost hříchů nečiní. Dámy nejvíc potěšilo zhubnutí v pasech a všechny berou problémy s šatníkem, kdy jim najednou jsou oblíbené oděvy velké, za průvodní radostné jevy. Protože všichni účastníci šarmového hubnutí poznávají, že ztráta je někdy veliký zisk. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 13 (26.4.2009)
Lidé se setkávají proto, že se chtějí podělit o zážitky, zkušenosti, výsledky i prohry. Sdělená radost je prý dvojí radostí. Ti, kteří absolvují šarmové hubnutí s naším rozhlasem, neměli při první společné schůzce koncem ledna mnoho důvodů k radosti. Tížila je kila, váha nepřítel, a proto se rozhodli něco s tím dělat s pomocí jiné stravy a pohybu. Dnes se odvážní hubitelé nadváhy setkávají podruhé v Hradci s rozhlasem, protože dospěli ke kontrolnímu bodu. Do září, kdy všechno skončí, je sice ještě cesta daleká a trnitá, ale první nadějné výsledky se dostavují. Někteří rekormani už balancují na hranici viditelného úbytku mezi deseti a dvaceti kilogramy, početná skupina usilující o redukci hmotnosti láteří na situaci, kdy každý půlkilogram je neskonalý boj, další s rozechvěním pozorují dílky osobní váhy, jak oscilují nahoru a dolů. Několika málo zklamaným se přes veškerou snahu nepodařilo výrazně hnout s nenáviděnou hmotností. Těm všem expertka fitline centra Lenka Jebousková radí v nedělním Šarmu a dnes s nimi osobně rozebere veškeré potíže. Podle vlastní zkušenosti vím, že nejdůležitější je pevná vůle, vydržet, přemoci se a nepodlehnout beznaději. Nejít tam, kam nás cesta vede, ale odvážně kráčet po té nové, nevyšlapané, dlážděné jen pekelným úsilím. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 12 (19.4.2009)
Ještě v době mého mládí, když člověk potkal některého z komíníků - a bylo jich tehdy opravdu dost, chytil se za knoflík. Další cesta ke štěstí měla různé podmínky a doplňky. U nás sem patřil zrzavý, uniforma a brýlatý. Kominík nosil štěstí a při správném technologickém postupu, byla radost na obzoru. Dneska, když potkáte kominíka, musíte se chytit spíš za hlavu. Ještě pořád vidím sešitek toho našeho černého opatrovatele komínů, kde po každé návštěvě zapsal 1Kč za vymetení. Účet dvou kominických vydřiduchů činil u nás za dva ošetřené komíny při topení plynem naposledy téměř čtyři stovky za patnáct minut práce. To jsem ještě musel roury od plynového kotle nosit vyklepat sám ven. Daleko víc mi však vadilo, že jeden ten černý fešák byl tak objemný, že se neprotáhnul ani střešním okýnkem k hlavní činnosti. Chlapci, vy berete určitě tolik, jako špičkový kardiochirurg, opřel jsem se kriticky do cen jejich firmy. Takovou faru bych chtěl mít, ale tebe bych honil jak nadmutou kozu. Źádné auto pod zadkem, hezky pěšky, jako dřív tvoji předchůdci, abys prolezl střechou. Kdyby byly ještě vysoké tovární komíny, kde se lezlo i vnitřkem, tak bys ho ucpal, přidal jsem další argument na zamyšlení tlustému vyděrači. Neposlouchal, provokativně sedl do škodovky, vybalil svačinu a čekal, až z nás jeho hubený kolega vytlačí kýžený nekřesťanský peníz. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 11 (12.4.2009)
Chvíle, kdy pod načepýřenou kvočnou jara se začal klubat velikonoční čas, jsem měl rád. Především na neděli jsem se vždycky těšil. Náš rozvážný strýček nás nejdříve poslal na vrbové proutky, aby pletení velikonočních pomlázek mohlo v jeho manufaktuře zahájit po roční odstávce svoji činnost. Přes zimu pletl z proutí košíky, koše i košťata, ovšem neděle před Pondělím velikonočním patřila výhradně tomuto sezónnímu artiklu. V úvodu se strýček zeptal na znění objednávky, tedy jestli ze čtyř, šesti či osmi proutků, a potom už koncert pro dvě ruce a vrbové výhonky mohl začít. Každý si držel při pletení konec pomlázky vlastnoručně, strýcovy baňaté a upracované prsty se proplétaly k úspěšnému konci s hbitostí a elegancí klavírního virtuóza. Když všem zájemcům vyrobil jejich nezbytný a hlavní velikonoční nástroj, sklidil od nás dětí díkůvzdání a šel nakrmit králíky. Potom se vrátil, sedl za stůl a pojedl první nepostní jídlo od Popeleční středy. Čtyřicetidenní půst dodržoval, ačkoliv do kostela pravidelně nechodil. Tak zítra pořádně obejděte celou vesnici. A jestli vám zbyde v košíku něco dobrého, přineste mi ochutnat. Třeba i nakřáplou kraslici. Věděli jsme, že si dělá legraci a takové úplatky za pletení pomlázek, nikdy nebere. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 10 (5.4.2009)
Malíř Vladimír Komárek měl rád dobré jídlo - obyčejné české, které mu vařila jeho žena Růžena i občasné lahůdky, například parmskou šunku. Vždy´t to na něm bylo i vidět, že rád pojí. Řízeným a regulovaným dietám, které by měl absolvovat kvůli své hmotnosti, se bránil a nikdy je nevyhlédával. Když jsme spolu připravovali knížku jeho vtipných glos, které nejdříve vycházeli každý týden v novinách, a potom z nich vznikly knížní Řeči z Neděvězího, samozřejmě, že tam zahrnul i jedno povídání s názvem O dobré stravě, základu zdraví. Už když mi vyprávěl, jak to napíše, těšil jsem se na jeho oroginální postřehy. Vzpomínal na zážitek, když mohl jet poprvé na svoji výstavu do "buržoázie", kde ho fascinovaly krámy narvané masem. Každý oběd u těch čistotnejch Němců se skládal z přednášky, že se člověk nemá přejídat. Pak na stole rozsvítili svíčku a na talíři přinesli tři sušenky se strouhanou mrkví. Každej se plácal po břiše, jak je přejedenej. Platilo to ale jen, když my jsme byli u nich. Když tihle lidé správné výživy přijeli do Čech, tak neváhali si to svoje ekologický střevo úplně zničit. Talíř se k nim musel málem přisunovat klackem, aby člověku neukosnuli ruku. Vzpomínal Vladimír Komárek. Ten by nás s nějakou hubnoucí soutěží asi poslal někam. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 9 (29.3.2009)
V posledním domku vpravo, na cestě ke hřbitovu bydlela v naší vsi paní Fišerová. Mohutná slovanská postava, jejíž majitelka bez dlouhé pracovní zástěry neudělala ani krok. Z naší pozorovatelny na košatých javorech u parku jsme měli dokonalý přehled o tom, kdo se z kterého směru blíží. Když někdo z nás zaregistroval v dálce na kopečku tuhle rozložitou paní, dal signál ostatním. A už se jen čekalo, až se dostěhuje k návsi. Kryti javorovým listím jsme měli odvahy na rozdávání a jakmile se obrovská "perzóna" přiblížila ke křižovatece, zaznělo z výšin: metrák jde! A ozvěnou se tahle novina rozlehla ještě několikrát. Paní Fišerová byla povznesená na to, aby se pídila po nějakých hloupých vinících oné poplašné zprávy. Jednak to byla pravda, a potom si asi říkala, že dokud se o ni lidé zajímají, ještě žije. Rozvážným houpavým krokem zamířila do koloniálu paní Křížové na nákup. To se stopadesátikilovým panem Formáčkem to bylo daleko obtížnější. Kdepak pokřikovat z korun javorů. Stačilo, když jsme ho potkali a téměř neznatelně se zasmáli jeho dusavé chůzi. Nejbližší hříšník dostal s úsměvem takový pohlavek, že si málem nosem cvrnknul o zem. Protože pan Formáček věděl, že úsměv stojí méně než elektřina a dá nám také, v kombinaci s ručním napomenutím, víc světla do života. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 8 (22.3.2009)
Vzpomínky nás, kteří jsme zažili zelený vojenský rovnošat jsou mnohdy i gastronomického charakteru. Nemálo oplácaných a zbačkorovatělých mladíků se vrátilo po dvou letech domů se získaným základním svalstvem a postavou k nepoznání. Pokud nováčkovi někdo nezařídil pohodlné místo v kanceláři,nebo u kuchyně, neměl synek nouzi o pohyb a v kombinaci se stravou, ne zrovna hotelovou, padala kila od úvodního stříhání vlasů až po fasování civilu téměř zázračně. Tohle byla jedna z mála předností, o kterou stáli v zeleném ovšem jen někteří. Na vojně byl vždycky hlad a ti největší Balouni neměli nikdy dost. Někdy se mi vybaví obrázek, kdy polní kuchyně na výjezdním cvičení připravovala nedělní řízky a hladový Bijov, jak jsme říkali věčně nedojedenému kolosovi, kroužil kolem nich. Najednou zaslechl, jak hlavní kuchař hlásí: tenhle veliký řízek jsem si udělal pro sebe a ať se někdo spálí na něho sáhnout. Bijov skočil, chytil kořist a utíkal pryč. Když se za rohem zakousnul do křupavé kůrky řízku, teprve potom a pozdě zjistil, že mu škodolibí "knedlíci" obalili kus hadru na podlahu. Tak poznal, že náhlé štěstí se může někdy proměnit nechutné zklamání. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 7 (15.3.2009)
V souvislosti s rozhlasovou akcí ZHUBNĚTE S ŠARMEM jsem poprvé zaslechl termín vlčí hlad. Ačkoliv vlk asi nespořádá na jeden zátah mnoho jídla, ale jeho chuť je permanentní. Svého času, když ženskou část populace doslova pobláznil věhlasný lékař Rajko Doleček, podlehl národ dietománii. Kupodivu, šla napříč celým spektrem a postihla i některé muže. Po osmém pivu se u nás v dolení hospodě "troštovali" jednou v březnu otec a syn Vondráčkové, že do toho půjdou. Když to vydrží jejich žena a matka, oni přece nejsou "mejdla". O co jiného by se mohli vsadit, než o štěně piva. A cíl byl jasný - zhubnout do léta deset kilo! Čin to byl vskutku hrdinský, neboť nehodlali vynechat své pravidelné návštěvy dolení osvěžovny, ani trápit svá pivní těla nějakým svižným pohybem. Jak rychle tahle ušlechtilá myšlenka vznikla, tak rychle také po týdnu skončila. To když se v noci, zdeptáni pivním i vlčím hladem najednou, plížili oba ve tmě potichu k ledničce, každý z jedné strany, aby tajně ukořistili nějaký žvanec. Srazili se hlavami. Rozsvítili, zamáčkli boule, najedli se a bylo po sázce. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 6 (8.3.2009)
Pokaždé, když jsme šli s kamarádem městem a potkali jsme nějakou korpulentnější dámu, nechal ji přejít, a potom sarkasticky poznamenal: Ta kdyby foukla do varhan, tak hrajou tři dny Ave Maria. Podívej se na sebe, chlapče, vždyť ty seš už dávno nad cent, pronesl jsem, abych poněkud ochladil jeho sebevědomí. V klidu domova jsem potom uvažoval, jak je to možné, že ve veřejném povědomí tlustý chlap není to samé, co kyprá žena? Kdyby se muži rozkrájeli, nedokáží třeba nosit ona přebytečná kila s takovou noblesou, jako některé dámy, kterým ani boubelatější postava nevezme šarm. Samozřejmě všechno má své meze i váha,a pokud dosáhnete hmotnosti takové, že vás málem musejí dávat do obručí, zvládá se to těžce. Když jsme svého času chodili v zájmu zdraví do sauny, byl na dřevěných pryčnách často k vidění záhonek českých knedlíkových hrdinů, vydatně zalévaných pivními substráty všemožných značek. A když se jeden značně přehmotnělý účastník obrátil na přítomného lékaře s otázkou, co by měl pro zhubnutí dělat, rada byla rychlá a jednoduchá: ráčejí odpustit, ale jedině nežrat a cvičit! 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 5 (1.3.2009)
Vstoupili jsme do druhého měsíce našeho snažení v klání ZHUBNĚTE S ŠARMEM. Ačkoliv na to, co nyní konzumujeme, by bohatě stačila miniváha do půl kilogramu, my jsme doma oprášili starou řeznickou váhu po babičce, na které pečlivě odvažujeme záchovné dávky. Starostlivě nakupujeme potraviny, počítáme na kalkulačce hodnoty, mnozí už zaznamenávají prví menší či větší pokles své hmotnosti a zároveň poznávají, že kombinace stravy s pravidelným cvičením přináší kýžené ovoce. Je nás sice pár, kteří jsme pod odborným dohledem vzali dlouho se s námi vlekoucí kouli nadměrné zátěže do rukou a rozhodli se s ní dále nevláčet. To by nás musela pochválit i šestnáctá ministryně zdravotnictví v pořadí za dvacetiletou historii. Nikdy jsem nepoznal takové lahůdky, jako jsou lámankový chléb, brokolici se sýrem, kukuřičné plátky, zapékaný lilek nebo "okradený sýr", tedy ten, který má asi k sýru, myslím kaloricky, strašně daleko. Pryč jsou dny tučné stravy, onoho sémě ďáblova. Vždyť už Hippokratés věděl, že výcvik ke zdraví, toť střídmost a píle v námahách! 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č.4 (22.2.2009)
Únor bílý - pole sílí. Co však bude posilovat nás, kdož už téměř měsíc zápolíme s vlastní váhou, odměřujeme své denní životaschopné dávky a ještě to kombinujeme s pohybem? Pro některé jde o ateistický půst, který je pro mnohé věřící samozřejmostí a ničím výjimečným. Zrovna včera, když jsem se rozhodoval, jestli si dám odpoledne půl jablka, nebo malou mrkvičku, přišel ze školy náš vnuk Kuba. Jen odložil batoh s učením, hned hlásil, že měl dnes šťastný den. Školní oběd že byl mimořádně výborný. Na první pohled je na něm vidět, že rád pojí dobré věci a tentokrát že na to vyzrál. Sedl si k holkám, které prý jsou "veverky" a dostal od nich dvě masa. Chlapče, brzdi, zakrátko bys toho moc litoval jako já, říkám. Je to prostě nespravedlnost, někdo tloustne po vodě, můj soused, když jsme loni venku vařili kotlíkový guláš nebo grilovali, tvrdil, že neví, co je to být přejedený. Švagrová, která konzumuje třikrát víc jídla než já, mi tuhle slavnostně oznámila, že přibrala. Už má 48 kilo! Jí moc, rychle a pořád, nesportuje a bez problémů. K mé účasti v akci ZHUBNĚTE S ŠARMEM jen poznamenala: chceš kávu se šlehačkou a zákusek? Odmítl jsem hrdě všechno. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č.3 (15.2.2009)
Celý život jsem měl nějaké to kilo navíc, v mládí méně, s léty víc. Kupodivu mi to nejdříve nevadilo při sportování, kde jsem zvládal i discíplíny, ve kterých byla váha zjevným nepřítelem. Lepší jsem byl pochopitelně v těžké atletice, hodu koulí a diskem. Na základní škole i gymnáziu jsem měl vždycky z tělocviku jedničku. Na vojně i po návratu z ní jsem hrál i hokej. Tehdy na přírodním ledě, bez helmy a proti dnešku s metrákovou výstrojí. Největší obavu jsme měli z hochů Cerekvice, kde se hrál tak zvaný bandyhokej. Udělaní chasníci přišli z domu už ustrojení, v boudě u kluziště navlékli jen brusle a začali řezat do puku. Ten létal sem a tam po kluzišti a než jsme se nadáli, prohrávali jsme o tři góly. Svoji menší rychlost a bruslařské manko nahrazovali tvrdostí. Ti si s váhou nedělali starosti, žádné diety nebo nějaké Kilo za kilo pod dohledem. Hokej mne také donutil, abych pomocí diety shodil vždycky před sezónou nějaké to kilo. Zkusil jsem jednou i vaječnou dietu. Po týdnu konzumace domácích vajíček, jsem toho měl dost a vyhýbal jsem se u babičky na dvoře kurníku, protože bych každou tu pilnou nosnici nejraději nakopnul. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č.2 (8.2.2009)
Po úvodním fasování munice, výkladu generálů a radách hlavního stratéga, paní Lenky Jebouskové, začala naostro naše rozhlasová bitva, která vejde do dějin pod názvem Kilo za kilo. Každý z nás, obyčejných pěšáků, kteří se vlečou po bitevním poli života s přebytečnou zátěží, má v tornistře maršálskou hůl. Na konci tažení může být nejen vyznamenán, oceněn, pochválen a vyfotografován za odměnu před prázdnou ledničkou, jako šoféři na vojně před natočenou véeskou, což byl vojenský vtip. Ale ty nejstatečnější hrdiny rozhlasové seče může na konci potkat i trvalé zařazení do elitní jednotky manekýnů hradní stráže. Protože svým dokonalými zevnějškem a předpisovými mírami, sem budou patřit. V tomhle tažení nebude asi platit ono okřídlené - těžko na cvičišti, lehko na bojišti, protože převážné většině hubnoucí armády bude možná ouvej po celou dobu jejich mírového a dobrovolného nasazení do této ušlechtilé mise. Po prvním týdnu ostrého střetu s nepřítelem hladem se držíme. Spojení s velením funguje a ačkoliv ztráty jsou jako v každé bitvě plánované, nikdo netouží být hned na začátku ani raněným, ani dezertérem. 

ZHUBNĚTE S ŠARMEM fejeton č. 1 (1.2.2009)
Uplynulou sobotu dopoledne procházely hradeckým Moravským předměstím, uprostřed Benešovy třídy postavy, ne zrovna průhledné. Prostě lidé, kteří dosud nebyli líní dobře najíst, možná i ty, co tloustnou i po vodě, někteří, co by potřebovali shodit dvacet i třicet kilo, ale i slečny, které po týdnu rozumného jídla a jedné úplňkové dietě by se mohly převlékat za bičem. Ti všichni se přihlásili na výzvu Českého rozhlasu HK ZHUBNĚTE S ŠARMEM. Pod dohledem nutriční terapeutky Lenky Jebouskové jsme absolvovali nezbytný úvod k tomu, abychom byli šarmantní a šik. Ačkoliv nás, mužů tam bylo jako šafránu, jeden rekord jsme trhnuli hned v premiéře. Statnému muži totiž nestačila digitální váha a číslice se zastavily na poslední sto čtyřicítce.Hluboce si také oddechl, že půst nezačne hned. V rámci hesla, že nejkrásnější zimní sporty jsou zabíjačky, ho čekala odpolední návštěva příbuzných.
Absolvovali jsme všichni zdravotní testy, povídání, vážení, fotografování, ti nejzapálenější dokonce i odpolední cvičení. Jako lákadlo se předvedla i dáma, původně boubelka, které úprava životosprávy a pravidelné cvičení ubraly přes 30 kilo, změnily život i podobu. V uplynulém týdnu jsme ještě mohli jíst, co jsme chtěli, ale všechno vážit, zapisovat, studovat tabulky a energetické hodnoty. Tak nám držte palce, ještě dnes máme poslední normální nedělní oběd. 

Soutěž ZHUBNĚTE s Českým rozhlasem Hradec Králové

Soutěž ZHUBNĚTE s Českým rozhlasem Hradec Králové

Soutěž ZHUBNĚTE s Českým rozhlasem Hradec Králové

Soutěž ZHUBNĚTE s Českým rozhlasem Hradec Králové