V ambitu augustiniánského kláštera ve vrchlabském Krkonošském muzeu je až do 4. dubna 2010 otevřena zajímavá výstava nazvaná "Sáňky, rohačky, vlčky - z historie sáňkování v Krkonoších". Dozvíte se mnoho poučných informací o historii jednoho z nejrozšířenejších zimních dopravních prostředků - saní. Saně rohačky dříve sloužily pastýřům ke svážení sena nebo dřeva. Když horalé nesváželi seno, vozili turisty. S Eliškou Pilařovou a s historikem Jiřím Loudou nahlédněme do ambitu augustiniánského kláštera, kde nás čekají především vlčky a rejdovačky a také saně téměř zámecké.
Dodejme, že na výstavě ve vrchlabském Krkonošském muzeu jsou k vidění i hospodářské saně rohačky i ty nejhezčí kolářské saně všech evropských typů. Výstava potrvá do 4. dubna 2010.
Výstava představuje širokou škálu běžných saní a sáněk vyjma těch, které byly určeny k zápřahu hospodářských zvířat. Návštěvníci tak uvidí saně ke svážení dřeva a sena, tedy krkonošskou specialitu - rohačky. Ty ovšem na sklonku 19. století podnikaví horalé využili k vození zážitkůchtivých turistů. Proto na výstavě nechybí ani přídavná korba se sedadly, která se na rohačky montovala. Vyrobit kvalitní sáňky musel umět každý kolář a chtěl-li je dobře prodat, musel se potýkat s početnou konkurencí. Na počátku 20. století proto někteří výrobci, například jilemnický Mečíř, nabízeli širokou škálu různých typů a tvarů sáněk, které na výstavě můžete vidět v reálu i v dobových katalozích. Ve městech se zase v zimě zaplnily ulice a promenády zmenšeninami kočárových saní, na nichž paní tlačily své ratolesti a páni zase dámy svého srdce. I tento typ saní, včetně sportovnější varianty - vlčků, můžete na výstavě vidět. Obliba sáňkování vedla až ke vzniku sáňkařského sportu, který na výstavě reprezentují různé typy řiditelných saní a bobů z první poloviny 20. století, mezi nimiž kralovaly oblíbené "rejdy". Jízdu na nich při slavných Ponikelských rejdovačkách i svážení dřeva na rohačkách návštěvníkům přiblíží doprovodné filmy.
