Bobříky už skauti neloví. V Netolicích plní odborky a užívají si přírodu, dobrou partu a dobrodružství

Z kuchyně pod přístřeškem voní černá a bílá káva, v kamnech s velkou plotnou praská dřevo a klokotá voda na čaj. Osazenstvo kuchyně už sice začíná chystat oběd, ale zároveň si ještě užívá poklidnou chvíli a plánuje nákup dalších potravin ve velkém.

„Skautské letní tábory jsou vyvrcholením naší celoroční práce. Kluci a holky se tady učí hlavně samostatnosti, zodpovědnosti, spolupráci v partě kamarádů a orientaci v přírodě. A čeká je samozřejmě spousta her," říká Miki (Michal Císař), hlavní vedoucí tábora, který pro horké dny pamatoval v programu i na osvěžení. Jedno z nich spolu s kolegy zorganizoval předchozí den: sjíždění Jizery na raftech na Malé Skále.

Čtěte také

Přisedáme si ke stolu světlušek, které zdolávají ranní krajíce chleba. Většina z nich už je v Netolicích poněkolikáté.

„Na jiný tábor bych ani nechtěla, protože se mi tady moc líbí, třeba i to, že jsme na samotě, bez lidí. Potkáváme jen rybáře, kteří sem chodí chytat na rybník," svěřuje se světluška s přezdívkou Cvrček.

A jedna přes druhou pak děvčata vysvětlují, jak vypadá kroj, do kterého se za chvíli převléknou na ranní nástup, co se na něj našívá, proč se ráno vztyčuje vlajka a zasekává sekyra do špalku uprostřed stanového městečka.

Vlajka je na stožáru, další tábornický den v Netolicích začíná|foto: Vladislava Wildová

Kluk s přezdívkou Ludvík za námi přichází v kroji a ukazuje ozdobu na svém skautském šátku. „Říká se jí turbánek a buď si ho každý může vyrobit sám nebo ho dostane od vedoucích. Já si ho jakž takž umím udělat sám."

Proslulé Foglarovské bobříky nahradily tzv. skautské odborky a zkouška Tří orlích per

Odborky prohlubují zájem skautek a skautů pro konkrétní lidskou činnost, například o hru na hudební nástroj, sport, praktické dovednosti, historii, hvězdy, ekologii. Jsou mezi nimi i odborky jako „ajťák, ajťačka" nebo „ekonom, ekonomka". Plnění „stezek" je zase určené pro všestranný rozvoj a Tři orlí pera představují tři náročné celodenní zkoušky: mlčení, samotu a hlad.

Nejlepší kombinace: krásná příroda, dobrá parta a dobrodružství

„Už jsem tady podesáté, je to pro mě hezká část prázdnin, vždycky se sem moc těším, je tu krásná příroda, fajn lidi," svěřuje se čtrnáctiletá Eva Hodačová, která při ranním nástupu později předá svou službu denního rádce dál.

Tábor v Netolicích po budíčku|foto: Vladislava Wildová

„Jmenování denním rádcem znamená, že se staráte o všechno v kuchyni, aby byla dopumpovaná voda nebo umyté nádobí. Při nástupu velíte celému táboru a velíte i službě, což je skupinka, která k vám patří," přibližuje Eva.

Její o rok starší kamarádka Tereza Chvalinová jezdí na tábor v Netolicích hlavně kvůli kamarádům a kolektivu.

„Máme opravdu dobrou partu, rozumíme si a mě baví pracovat s dětmi. Máme tady ještě jeden tábor, pro větší skauty a tam taky s Evičkou jezdíme. Tady teď pomáháme se světluškami a vlčaty," říká Tereza.

Děvčata zatím ještě nezkoušela získat Tři orlí pera, ale vědí, že jejich kamarád dal na potřetí (ze tří možností) zkoušku mlčení. „Je to docela náročné, nedokážu si představit, že bych byla celý den zticha. Ráda si povídám," směje se Eva, která předpokládá, že se s Terezou k nelehkým zkouškám přihlásí příští rok nebo až ten další…?

Světlušky z tohoto stanu dostaly plný počet bodů, ale ještě je prý co zlepšovat|foto: Vladislava Wildová

Získat Tři orlí pera, to totiž znamená velkou dávku sebeovládání

Pak už se ozvala píšťalka, které velela k nástupu. K výjimečnosti chvíle přispěly i stejnokroje všech účastníků. Na stožár mezi stany vystoupala vlajka, do špalku se vrátila sekera, Eva předala službu denní rádkyně světlušce Terezce a hlavní vedoucí Miki vyhlásil tábornický program s dopoledním „kolotočem". Znamená to, že se táborníci na stanovištích postupně střídají a dozvídají se o zdravovědě, o hledání v mapách, o přípravě ohňů, o uzlech, které si vyzkoušejí, a hlavně o přírodě.

Bacha, aby nebyl letečák!

Sekera je zatnutá, táborový den pokračuje bodováním úklidu ve stanech|foto: Vladislava Wildová

Po rozchodu ještě vlčata a světlušky zkouší před ranním bodováním narychlo doklidit stany tak, aby získali plný počet bodů nebo se alespoň vyhnuli „letečáku".

„Letečák se využívá jen v extrémních případech, kdy ve stanu pomalu není kam šlápnout. Na zemi jsou odpadky, lůžka neustlaná, mezitím poházené oblečení. Pak všechno, co není ke stanu pevně přidělané, letí ven, včetně matrací. A obyvatelé takového „chlívku" si to pak narovnají zpátky tak, aby to bylo uklizené," vysvětluje skautka Tereza Chvalinová a jde se připravit na dopolední „kolotoč".