Hospic v Červeném Kostelci již 20 let pomáhá svým klientům

Květě Čepelkové je pětasedmdesát a do červenokosteleckého hospice chodí pomáhat od jeho otevření: „Řekla jsem si, že bych mohla být něčím nápomocná, nebo něco dělat, aniž bych za to chtěla peníze. Teď už jsem se tak s tím hospicem sžila, že kdybych sem nemohla chodit, tak by mě to úplně chybělo."

Dříve chodila jednou týdně, poslední dva roky jednou za čtrnáct dní.

Pracuje na recepci, v hospicové čajovně anebo si povídá s klienty: "To jsem hrozně moc ráda, že je přivedu na jiné myšlenky ty pacienty. Víc jim to pak uteče a cítí se třeba o trochu lépe. Povídám si s nimi o všem možném, třeba o počasí nebo o kytkách, to už je jedno o čem."

Čtěte také

Mezi pět desítek dobrovolníků patří i Marie Valčuhová.

Pomáhat začala před čtyřmi roky, po smrti svého manžela. Ten přitom zemřel právě v hospicu: „Jsem za ním docházela a viděla jsem tu péči jak se starají, tak z takové jako i vděčnosti za tohle."

Před dvaceti lety byl hospic v Červeném Kostelci prvním zařízením svého druhu v České republice, další vznikly později.

celý svět na dlani, cestování, země, ruce|foto: CC0 Public domain

Pokračuje ředitel Miroslav Wajsar: „Dneska je v republice 16 hospiců, většině z nich jsme pomáhali při vzniku."

V červenokosteleckém hospicu je aktuálně třicet lůžek, současně ale jako jeden z mála nabízí i ambulanci paliativní medicíny a současně provozuje tzv. mobilní hospic.

Hospic sv. Lukáše v Ostravě-Výškovicích|foto: Charita Ostrava

„Který v okruhu zhruba 20 až 30 kilometrů kolem Červeného Kostelce poskytuje v podstatě stejnou péči kdy celý hospicový tým dojíždí do domácnosti pacienta," dodává Miroslav Wajsar.

Právě na zlepšení zázemí pro mobilní hospicovou péči i ambulanci se v budoucnu chtějí v Červeném Kostelci zaměřit, zároveň chtějí rozšířit půjčovnu zdravotních pomůcek.