Klíšťata se rozšiřují i na hřebeny hor

Terénní experiment spočíval ve vysazení klíšťat umístěných ve speciálních klíckách na 10 lokalitách s různou nadmořskou výškou (650-1 550 m n. m.) a sledování úspěšnosti a rychlosti jejich vývoje. Experiment prokázal, že klíště obecné je v současné době schopné přežívat a vyvíjet se přinejmenším v nadmořské výšce 1 100 metrů. V minulosti byla horní výšková hranice rozšíření klíštěte na území České republiky stanovena na základě dlouhodobých terénních sledování a výsledků obdobného experimentu mezi 700 až 800 m n. m. Tato nadmořská výška byla i horní hranicí možné infekce původci klíšťové encefalitidy a dalších onemocnění přenášených klíšťaty. "Dnes panují v květnu v 1 100 metrech takové teplotní podmínky, jaké byly před 50 lety v 600 metrech," uvádí zoolog Správy Krkonošského národního parku Jan Materna. "Pro potřeby našeho projektu jsme požádali Český hydrometeorologický ústav v Hradci Králové o analýzu dat z pěti krkonošských klimatologických stanic za období 1961-2007. Ta odhalila statisticky významný nárůst průměrné roční teploty vzduchu v 1 100 m n. m. o 1,5 stupně Celsia, přičemž nejvýraznější je vzrůst teploty zejména v květnu-srpnu, tedy v období, které je klíčové pro rozmnožování a vývoj klíštěte," zdůraznil Materna. Tyto změny klimatu - vzhledem k velmi silné závislosti rychlosti vývoje jednotlivých stadií klíštěte na teplotě - jsou podle výsledků provedeného výzkumu hlavní příčinou změn ve výškovém rozšíření klíštěte. "Zatímco při 14 stupních Celsia se nasátá larva klíštěte promění do stadia nymfy za 4 měsíce, při 19 stupních Celsia jí to trvá o polovinu kratší dobu," upřesnil Materna. Vyšší teploty tedy pro klíště znamenají větší šanci, že stihne dokončit svůj vývoj ještě před nástupem chladného podzimního a zimního období. Obdobný posun ve výškovém rozšíření klíštěte byl prokázán i na Šumavě a v Jeseníkách.
I přes výzkumem potvrzenou skutečnost, že v současnosti se klíšťata vyskytují ve vyšších nadmořských výškách, než tomu bylo v minulosti, četnost jejich výskytu se stoupající nadmořskou výškou výrazně klesá. V polohách nad 1 000 m dosahuje průměrných hodnot od 1 do 5 jedinců klíštěte zjištěných za 1 hodinu jejich sběru pomocí vlajkování. To je v průměru přibližně 50krát méně než na kontrolních plochách v 600 m n. m. Riziko napadení klíštětem v polohách nad 900 m n. m. je tedy mnohem menší než na níže položených lokalitách.
Spolu s klíštětem byli ve vyšších polohách zjištěni i původci onemocnění přenášených klíšťaty (lymské borreliózy a klíšťové encefalitidy). Na základě laboratorních vyšetření sebraných klíšťat všech stadií byla bakterie Borrelia burgdorferi - původce lymské borreliózy - prokázána až do nadmořské výšky 1 270 m n. m. a virus klíšťové encefalitidy až do výšky 1 140 m n. m. Průměrný počet klíšťat infikovaných původci lymské borreliózy se pohyboval v rozmezí od 3,6 do 10,6 % v závislosti na konkrétní lokalitě. Díky nízké početnosti klíšťat v nadmořských výškách kolem 1 000 m n. m. je však riziko napadení infikovaným klíštětem poměrně malé.
Projekt přispěl ke stanovení současné mezní hranice výškového rozšíření klíštěte v našich zeměpisných šířkách a znalosti mechanismů, které jej podmiňují. Zároveň umožnil posouzení aktuálního výškového rozšíření původců klíšťové encefalitidy a lymské borreliózy, stanovení rizika napadení klíštětem a rizika výskytu původců obou jim přenášených onemocnění v horských oblastech, které jsou intenzivně využívány k rekreaci.