Uplynulo 75 let od úmrtí Jaroslava Ježka. Málo se ví o jeho ‚pojízdném orchestru‘ na Jičínsku

6. únor 2017

Tuto zajímavost zjistila reportérka Vlaďka Wildová, která se v Sobotce zúčastnila tradičního Šrámkovského matinée. Kromě letošního připomenutí 65. výročí úmrtí básníka a spisovatele Fráni Šrámka, byl program v sále sobotecké spořitelny věnován právě Jaroslavu Ježkovi. Tuto osobnost přiblížil emeritní vysokoškolský profesor z Turnova Vlastislav Hnízdo. Vlaďku Wildovou především zajímalo, jaká náhoda zavedla mimořádně talentovaného umělce na Libáňsko a do Veliše.

Jak se Jaroslav Ježek na Jičínsko dostal? Proč nastal ten dotyk?
„Bylo to díky Josefu Škodovi, který byl jeho spolužákem a velkým kamarádem. Ten pocházel z Domousnice. A Jaroslav Ježek tam zajížděl v době světové války jako student. Do řeznictví rodiny Škodových. Od té doby se stýkali. A Josef Škoda byl pak od roku 1924 varhaníkem na Veliši. A tam se setkali s Janem Knobem. Tam vlastně vzklíčilo jejich přátelství," říká profesor Vlastislav Hnízdo.

Čtěte také

V čem si byli blízcí?
„Věkem. Protože Knob byl jen o dva roky starší. Oby byli samozřejmě muzikální a múzičtí. Protože je sbližoval zájem o výtvarné umění, o literaturu. Vzniklo přátelství, které bylo okamžité. A které trvalo až do Ježkova odchodu do emigrace," vysvětluje Vlastislav Hnízdo.

Vyzkoušel si Jaroslav Ježek varhany v kostele sv. Václava ve Veliši?
„Ježek moderně preludoval. Tak jej poznal Jan Knob. To je vlastně sblížilo. Byli to mladíci oslnění moderní hudbou 20. let, tedy avantgardou. A nejen hudebně, samozřejmě také avantgardou literární a výtvarnou," říká Vlastislav Hnízdo.

Kostel sv. Václava ve Veliši na Jičínsku, ve kterém Jaroslav Ježek rád preludoval na varhany v moderním duchu

A co znamená pojem ‚pojízdný orchestr‘?
„To byl valník tažený koňmi. Základem valníku bez těch obrub bylo piano. Na to hrál Ježek. A byla tam řada muzikantů a takto jezdili po Veliši a okolních vesnicích. Když byla Anenská zábava v roce 1927, tak si pozvali i několik profesionálních hráčů vojenské kapely z Jičína," doplňuje Vlastislav Hnízdo.

Jak dodal profesor Vlastislav Hnízdo, jako dítě vyrůstal za okupace společně se svými kamarády právě na Ježkových písničkách, které interpretoval Hlas Ameriky.

Snímek z tradičního Šrámkovského matinée v Sobotce. Na snímku (vlevo) jsou interpreti Ježkových skladeb Martin Hybler (klavír) a Ivan Hájek (kontrabas) a přednášející, profesor Vlastislav Hnízdo z Turnova

„Posléze to byli Voskovec s Werichem s jejich satirickými čtvrthodinkami, které jsme navzdory známému faktu, že se poslouchání cizího rozhlasu trestá smrtí, absorbovali s napjatýma ušima u rádia. Jako děti jsme to nebezpečí nevnímaly a já jsem od té doby, ale i po válce, sbíral všechny možné materiály Osvobozeného divadla. Také jsem se přátelil se spisovatelem Janem Knobem a tím jsem se dostal velice blízko k Jaroslavu Ježkovi, kterého jsem však už nemohl poznat osobně. Přesto je Ježek moje celoživotní vášeň a láska," říká emeritní vysokoškolský profesor Vlastislav Hnízdo.

Přátelství Jaroslava Ježka s velišským rodákem a spisovatelem, ruralistou Janem Knobem, které později ještě pokračovalo v Turnově, dokládá i hojná korespondence mezi oběma muži. Zájemci ji mohou najít v Památníku národního písemnictví na Strahově.

autor: VaW
Spustit audio