Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Mikulov

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Mikulov - Autor: kolektiv autorů
Mikulov
Autor:    kolektiv autorů  

Zámek stojí na Zámeckém vrchu v malebné krajině Pavlovských vrchů. Jeho předchůdcem bylo hradištní opevnění z druhé poloviny 11. století. Koncem 12. století patřil Mikulov pánům z Kounic, později jej vlastnili čeští králové. Ve 30. letech 13. století byla započata výstavba středověkého hradu. Jeho rozvoj pokračoval i za dalších majitelů, k nimž patřili i Lichtenštejnové. Ti zdokonalili hrad i předhradí, k věži přibyla další věž s branou. Hrad se stal nedobytnou pevností, neboť nepodlehl ani nátlaku husitů. 

V první polovině 15. století žila se svým manželem (z rodu Lichtenštejnů) na hradě Perchta z Rožumberka, popisovaná jako Bílá paní jihočeských zámků. Při hrozbě tureckého vpádu do střední Evropy (v 16. století), zahájili Lichtenštejnové přestavbu hradu na renesanční pevnost. Zdokonalili opevnění, ale nakonec z finančních důvodů hrad prodali. Dalším vlastníkem byl uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi a později rakouský rod Ditrichštejnů. František z Ditrichštejna se stal mocným úředníkem, a proto učinil z Mikulova svou rezidenci. Jeho pozdně renesanční přestavba přinesla hradu určité změny.

Ve 40. letech 16. století vznikly na hradbách čtyři renesanční bastiony, z nichž severní bastion využíval původního raně gotického zdiva hradního paláce. V místě hradu vznikla třípatrová budova, rozložená kolem nádvoří. Do areálu zámku byly zahrnuty bastiony. Největší z nich, severní, změnil Ital Gialdi v reprezentační sál. Fasáda zámku dostala renesanční sgrafitovou podobu. Ve 30. letech dal kardinál v předzámčí vybudovat zámecké divadlo a knihovnu.

V roce 1645 byl zámek dobyt Švédy, kteří odvezli část knihovny. V 70. letech 17. století, kdy hrozil další vpád Turků, došlo k úpravě opevnění a byla postavena nová vstupní brána, tzv. Temná. Po požáru v 18. století musel být zámek od základů renovován. Zámek byl barokně přestavěn, především šlo o přestavbu a výzdobu interiérů. Přestavbu vedl G. A. Oedtl.

Ve 20. letech 18. století vznikla tzv. Letní jezdecká škola (dnes hotel), jízdárna (dnes divadelní sál) a hospodářské budovy. Poslední stavbou byla klasicistní budova správy panství.

V roce 1805 zde pobýval Napoleon a jednal o míru s Rakouskem. V roce 1866 bylo na Mikulově uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem.

Za druhé světové války, 22. 4. 1945, vypálila zámek ustupující německá armáda. V letech 1947 - 1960 proběhla rozsáhlá rekonstrukce.

Nejstarší část hradu byla vybudována na skalnatém návrší. Nádvoří bylo původně opevněno kamennou hradbou. Na přelomu 13. a 14. století bylo severně od hradu vybudováno předhradí, jehož vstupní bránu chránila okrouhlá věž - Vlajková věž. V druhé polovině 14. století byla původní věž upravena na kapli. Z této doby pochází i její polygonální přístavba, první budovy v nádvoří a předhradí na severu, chráněné dosud zachovalou hranolovou věží. Tyto trakty jsou součástí dnešního vnitřního zámku. K zabezpečení hradu přispívala předsunutá věž - tzv. Kozí hrádek, stojící na osamělém skalisku.

Za vstupní barokní branou je čestný dvůr se zbytky sochařské výzdoby, hranolovou věží a klasicistní úřední budovou. Druhé přednádvoří je přístupné branou vedle věže s břitem. Stojí tu bývalá jízdárna a hospodářské budovy s vinným sklepem. Zámek je dvoupatrová budova s vystupujícími bývalými bastiony. Fasády jsou bohatě členěny římsami a pilastry se zbytky renesančních omítek. Na severu je ve skále vytesaná vstupní brána, nad ní původní okrouhlá věž s polygonální nástavbou, dnes je zakončena cibulovitou barokní střechou. Kolem zámku jsou zbytky hradeb.

Za barokní přestavby byla budova snížena z třípatrové na dvoupatrovou. Menší místnosti nahradily rozsáhlé sály. Malby jsou dílem A. J. Preunera, sochy pocházejí od I. Lengelachera. V přízemí a v jedné části prvního patra jsou zachovány klenuté místnosti, zbytky nástěnných maleb a sochařské výzdoby.

Mikulov 

V lesích kolem zámku Mikulov se můžeme setkat se strašidlem tuze zvláštním, ne - li dokonce podivuhodným. Je to strašidlo opravdu zvláštní, jak sami zanedlouho uvidíte...

Před mnoha a mnoha lety žil na zámku pán, který nesmírně miloval projížďky po lese a hony. Proto také k jeho panství patřilo nepřeberné množství lesů. A aby byl v lesích pořádek, potřeboval pán myslivce.

Dlouho pán vybíral ze všech uchazečů a nakonec si vybral muže nemilosrdné povahy i podivného vzhledu. Byl to mužík s velkým nosem, dlouhým vousem a husté obočí skrývalo velké kruté oči. Nosil červený kabátec, vysoké boty, na hlavě klobouk s dlouhým pérem a v ústech měl stále fajfku.

Lidé se o myslivcově krutosti brzy přesvědčili a zakrátko se báli do lesa chodit. V létě jim muž vyhuboval, když trhali maliny, borůvky a sbírali houby, v zimě potom vyhnal každého, kdo by si jen větvičku chtěl odnést domů na topení. Vysokou pokutou hrozil každému, dokud nenechal chrastí v lese.

Jednoho mrazivého rána se vydal do lesa chudý chalupník, aby sebral několik šišek a větví na topení. V chalupě byla zima a malý synek ošklivě stonal. Myslivec jej však zastihl i v tak časnou ranní hodinu. Rozzuřil se a chalupníka jako zloděje okřikl. Chasník se jeho výhružkám bránil se slovy, že to jsou jen staré suché větve.

Když odmítl větve nechat tam, kde je našel, udeřil jej myslivec takovou ranou, že padl k zemi a již nikdy nevstal. Puška prý tenkrát čertovým přičiněním sama vystřelila tak nešťastně, že myslivcovi hlavu ustřelila.

Tak se čert dočkal jedné hříšné lidské duše. Myslivec však od těch dávných dob bloudí po lese, v jedné ruce drží svou hlavu a v druhé pušku, která se mu stala osudnou a zatím marně hledá klid a odpuštění za své nemilosrdné činy.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Břeclav

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas