Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Bezděz

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Bezděz - Autor: kolektiv autorů
Bezděz
Autor:    kolektiv autorů  

Zachovalé torzo jednoho z nejpevnějších a nejdůležitějších českých gotických hradů. Národní kulturní památka. Hrad byl zbudován v průběhu let 1264 až 1278 Přemyslem Otakarem II. 

Velkorysé královské plány však z velké části pohltila nešťastná bitva na Moravském poli, v níž přišel roku 1278 o život. Hrad však byl toho roku již skoro dostavěn, a tak mohl přijmout první obyvatele, kterými se, rok po smrti Přemysla Otakara II., stali mladý Václav II. a jeho matka Kunhuta.

Oba zde byli uvězněni z moci markraběte Oty Braniborského, toho času poručníka budoucího krále Václava. Tímto činem na sebe strhl Ota nečekaný odpor svých bývalých příznivců. Proto poté měla královna relativní volnost pohybu, což jí posloužilo k útěku. To samozřejmě Otu rozhněvalo, a tak raději nechal převézt Václava II. do Žitavy.

Na královský trůn usedl Václav II. až roku 1283, kdy byl vykoupen ze svého zajetí několika městy a hrady, mezi nimiž nechyběl ani, s jeho osudem tolik spjatý, pevný Bezděz. Ota se však z nově nabytého majetku příliš dlouho neradoval, neboť již zanedlouho byla jeho smlouva o propuštění Václava prohlášena za neplatnou a všechen majetek opět putoval pod ochrannou ruku krále.

Politika krále Václava II. se lišila od myšlenek jeho předchůdce a tak se z Doks stalo jen nepříliš významné městečko a centrem kraje se mělo stát podhradní město. Václavovy výdaje však zanedlouho nedovolily držení Bezdězu, který získal na počátku 14. století Hynek Berka z Dubé, který si již dříve nedaleko odsud vybudoval pohodlné sídlo - hrad Housku.

Roku 1350 vstoupilo v platnost nařízení Karla IV., podle něhož nesměl být Bezděz zastavován. V ten čas byl hrad již dva roky v držení královské koruny, neboť jej již dříve od Berků vykoupil samotný Karel IV. Ten zde také několikrát pobýval a jeho zásluhou se v nevelké vzdálenosti od Bezdězu objevil rozlehlý rybník, v dnešních dobách nesoucí honosný název Máchovo jezero.

V dobách husitských válek se stal Bezděz prozikmundovskou pevností skrývající mnoho odpůrců Husova učení. Toho času byl, již tak skoro nedobytný, hrad ještě lépe opevněn, a tak husité táhnoucí tímto krajem neměli sebemenší šanci na jeho dobytí.

Po lipanské bitvě se zde vystřídalo ještě několik zástavních majitelů, kteří však opravám pomalu chátrajícího hradu nevěnovali patřičnou pozornost.

S příchodem konce 16. století vyrostl v blízkých Doksech pohodlný zámek, do kterého se nastěhovali Vartemberkové, do té doby majitelé Bezdězu, který pro ně ztratil svůj bývalý význam, a tak ho opustili.

Po pobělohorských konfiskacích zakotvil hrad spolu s celým panstvím v rukou mocného Albrechta z Valdštejna, majitele severočeského Frýdlantu. Albrecht chtěl důkladně zabezpečit své rozsáhlé panství, a tak začal s přestavbami, které měly zvýšit obranyschopnost v té době již značně zchátralého Bezdězu.

Avšak záhy přestalo být nebezpečí vpádu nepřátel aktuální a hrad se proměnil v sídlo mnichů, do té doby sídlících v bělském klášteře. Mniši zde však nebyli příliš spokojeni, a tak jen uvítali, když hrad po roce 1632 opustili a vrátili se do svého původního sídla. Bezděz se totiž měl stát sídlem Monserratských mnichů. To se však, díky smrti Albrechta, stalo až později.

Roku 1642 si vybrali Bezděz jako sídlo pro své výpady Švédové. Pobyli tu dlouhou dobu a před svým nuceným odchodem neopomněli své dočasné sídlo jaksepatří zlikvidovat. Po odchodu švédské posádky si celý kraj oddechl a samotný hrad se mohl těšit na další obyvatele. Ti si však dali načas.

Teprve od počátku 60. let 17. století se Bezděz začal proměňovat v klášterní sídlo mnichů.

Opravdový zájem o hrad se však objevil po roce 1666, kdy hradní kaple přivítala kopii monserratské Madony. Od té doby putovalo na Bezděz tolik poutníků, že již nevelká kaple nestačila, a mniši zde proto postavili venkovní oltář a jednoduché dřevěné zastřešení.

O dvacet let později vyrostlo při cestě ke hradu několik kapliček, které tvořily křížovou cestu. Ještě před polovinou 18. století si zde mniši postavili dřevěnou zvonici a jednoduchou stavbu, z níž prodávali občerstvení pro poutníky vysílené táhlým kopcem. Klášter zde nashromáždil mnoho cenných věcí, které v romantickém 19. století přitahovaly četné hledače pokladů, kteří tak často přispěli ke zkáze hradu. Část zde ukrytých předmětů však uloupili Prusové, kteří na Bezděz nezvaně zavítali v dobách prusko-rakouské války.

Zlom nastal až roku 1785, kdy byl klášter zrušen. Bezděz zůstal opuštěn, čehož rychle, tak jako i mnohde jinde, využili místní obyvatelé ke svému obohacení.

Chátrající hrad odvrátilo od trvalé zkázy až 19. století, které kromě hledačů pokladů přineslo i mnoho nadšených romantiků, kteří se o hrad postarali.

Bezděz 

Ani hrad Bezděz není výjimkou a je opředen tajemstvím. Na hradě žila kdysi hradní paní se svými dětmi sama, poté co její muž odtáhl do války. Byla to žena znalá bylin a léčení lidských neduhů. Jedné chladné zimní noci nespala paní příliš klidně. Hodiny ve věži právě odbíjely hodinu půlnoční, když uslyšela vrznutí dveří. Posadila se na lůžku a co nespatřila. V pootevřených dveřích zářilo modré světýlko. Hradní paní si promnula oči a podívala se znovu. Nemohla uvěřit vlastním očím, ve dveřích stál drobounký skřítek s dlouhými vousy až na zem a s lucerničkou v ruce.

"Drahá paní," zašeptal zvonivým hlasem skřítek. "Dcera mého krále tuze stůně, nepomůžeš-li jí ty, nepomůže jí nikdo. Vezmi si své byliny a pojď se mnou, ukážu ti cestu. Zachraň ji, budeme ti navždy vděční."

Když paní vše vyslechla, vzala léky a pospíchala za skřítkem.

Skřítek se zastavil před hradní zdí a ukázal na dvířka, která paní nikdy neviděla. Dvířka se otevřela a skřítek vedl paní dolů, do nitra vrchu pod hradem. Paní byla učarovaná, čím byli hlouběji, tím více přibývalo světla, až nakonec stanuli na třpytivé louce s maličkým hradem. Skřítkové vynesli nemocnou princeznu z hradu. Paní ji prohlédla, nalila jí lék do křišťálového poháru a odešla zpět do své ložnice.

Ráno, když se paní probudila, vyprávěla dětem sen o malých skřítcích.

Pozdě večer paní ulehla na lože. Přesně o půlnoci ji probudilo známé modré světlo. Ve dveřích stál skřítek, vyřídil poselství od krále, který vzácné paní děkoval za uzdravení své dcery a předal jí křišťálový pohár plný štěstí. "Paní, buď velmi opatrná, pohár se nesmí rozbít, jinak štěstí vyprchá."

Ráno se paní probudila do slunného dne a spatřila třpytící se pohár. Zvedla jej ze země a v té chvíli uslyšela troubení.

Hradní pán se vrátil zdráv z boje. Od těch dob vládlo na Bezdězu dlouhá léta štěstí.

Uplynulo mnoho času, když změnil hrad pána, který se pověsti o štěstí vysmál a pohár roztříštil o zem. Ten se rozletěl na miliony kousků po celé komnatě rytířovy dcery. S pohárem se rozpadlo i štěstí. Ještě té noci byla krásná panna unesena. Rytíř nasedl na koně a rychle vyrazil za únoscem. Za temné noci se zřítil s koněm ze skály a zlámal si vaz. Krátce poté na Bezdězu vypukl požár a celý hrad vyhořel.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Česká Lípa

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas