Torzo malého hradu, ležící na zalesněné vyvýšenině nad soutokem dvou potoků v Dolském údolí, nedaleko od Holan. Na místě původního slovanského hradiště postavili hrad Berkové z Dubé. První písemná zpráva zmiňující se o Chudém hrádku pochází z roku 1391, kdy Jindřich Berka z Dubé a na Housce rozdělil svůj majetek mezi sebe a své potomky. Po smrti Jindřicha se střídali v držení hradu.
V první polovině 16. století, roku 1532, přešel Chudý hrádek koupí do majetku Vartemberků a již koncem tohoto století byl opuštěn a stal se součástí novozámeckého panství.
V pobělohorských konfiskacích o Chudý hrádek přišel Jan Jiří z Vartemberka. Od těch dob se na hrad zapomnělo a ten rychle zchátral.
Temná noc byla právě ve své polovině a měsíc osvětloval chatrné ruiny Chudého hrádku. Honza tvrdě spal, celý den byl totiž na cestě. Blízko Chudého hrádku jej zmohla únava, a tak se zde rozhodl přenocovat. Ještě před západem slunce si opekl několik brambor na ohýnku, pojedl a zanedlouho jej přemohl spánek.
Nespal však až do rozbřesku, jak by si po dlouhé cestě zasloužil. Noční ticho, do té doby příjemně podbarvené jen bubláním dvou potůčků stékajících se v Dolském údolí, narušil nebývalý hluk, který probudil i Honzu. Vstal tedy a šel se podívat blíže k bývalé hradní studni, odkud hluk vycházel. Po pár krocích se však zarazil a s děsem v očích, které osvětloval pouze měsíční svit, se ukryl za rozpadlou hradní zdí.
U studny bylo šest postav. Pět jich bylo zahalených v mnišských kutnách a jedna postava byla celá v bílém. Teprve po delší době v ní odhalil mladou dívku se smutným výrazem v tváři. Jedna z postav cosi předčítala ze staré knihy a okolo studny se vznášel temný opar tajemna.
Najednou nastalo ticho a Honza si všiml, že dívka má vzadu svázané ruce a za nohy je přivázána ke stromu, který svoji korunou zastřešoval hradní studnu. Jedna z postav přikročila k dívce. Honza pochopil, že ji chce tajemný mnich vhodit do hluboké hradní studny vytesané v pevné skále.
Honza nečekal ani chvíli a přiskočil k dívce, kterou vzal pevně za ruku, a než se mniši stačili vzpamatovat, rychle s ní utekl z hradu. Zastavili se až v bezpečí na nedaleké louce, kde se dívka statečnému zachránci svěřila, jak měla být takto potrestána za svou lásku k jednomu z mnichů. Toho dne si spolu povídali ještě dlouho a dlouho.
Dívka se zamilovala do Honzy a žila s ním šťastně po mnoho dlouhých let.
[
