Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Rabštejnek

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Rabštejnek - Autor: kolektiv autorů
Rabštejnek
Autor:    kolektiv autorů  

Torzo velmi malého gotického hradu, ležící na skále v těsné blízkosti Rabštejnské Lhoty, nedaleko od Chrudimi. Hrad byl postaven pravděpodobně již v době první poloviny 14. století. Písemné zprávy jej však registrují až na konci tohoto věku, kdy jej vlastnil Jan z Orle. 

Patnáctým stoletím prošel hrad jako majetek několika dnes již zapomenutých rodů, z nichž za Šárovců ze Šárova byl prodán roku 1540 městu Chrudimi.

Ještě v sedmdesátých letech 16. století byl Rabštejnek, dle dochovaných písemných zpráv, obyvatelný. S blížícím se příchodem nového věku však zcela zpustl. Romantické úpravy z dob 19. století proměnily zpustlý hrádek v atraktivní výletní cíl.

Rabštejnek 

Je tomu dávno, co se mladý pytlák vydal do obory v blízkosti pevných zřícenin hradu Rabštejnka. Mládenec vpodvečer vykročil ze vsi směrem ke hradu, pomalu se procházel po lese a hledal vhodná místa pro nastražení ok.

Brzy však na celý kraj padla tma a vysoko nad ruinami hradu svítil stříbrným světlem měsíc v úplňku. Josífka, jak všichni mládenci říkali, najednou cesta přivedla přímo k Rabštejnku.

Všechno vypadalo náhle tak tajemně a strašidelně. Josífkovi se zdálo, jako by se ocitl úplně na jiném místě, každičký kámen mu připadal cizí. V tom hrozivě zapraskaly větve starého stromu a odkudsi z daleka bylo slyšet houkání sýčka.

Zanedlouho se přímo před ním objevila dvě zářící světýlka. Rychle se přibližovala a zakrátko Josífek zjistil, že to jsou lidské oči. Avšak postava, která se k němu blížila, nebyla živá. Zářící oči seděly v bledé tváři a ruka, která se ho dotkla, byla studená jako led.

Josífek se roztřásl strachem a poté, co duch začal promlouvat, vzal do zaječích. Utíkal, klopýtal o kořeny stromů i kameny a za sebou stále slyšel ten dutý hlas, jenž říkal: "Již nikdy se neopovažuj přiblížit k mému sídlu a do okolních lesů s takovými nekalými úmysly. Trest nejvyšší by tě neminul..."

Pytlák přiběhl do vsi celý uřícený a zavítal do hospody, kde polomrtvý strachem usedl za stůl. Dlouho nepromluvil ani slovo, až tu začal pomateně vyprávět o strašlivém přízraku, který ho zastihl pod zříceninami.

Od těch dob již nikdy Josífek nelíčil pasti a do lesa se bál ještě předlouho po této hrůzyplné noci vkročit. Mezi lidmi se tenkrát povídalo, že přízrak, který Josífek viděl, byl duch bývalého hradního pána, milovníka lovů a lesní zvěře.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Chrudim

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas