Zajímavý gotický hrad, rozšířený pozdějšími přístavbami, jemuž dodnes dominuje výjimečný most, ležící v lesnatém podhůří Šumavy, 10 km od Sušice. Hrad byl postaven začátkem 14. století v blízkosti tehdejších Velhartic.
Dalšího stavebního rozvoje se hradu dostalo za Menharta, pozdějšího nejvyššího purkrabího na hradě Karlštejně, který zde nechal vybudovat velkou věž, jejímž úkolem měla být ochrana vzácných korunovačních klenotů před husity. Ukryty zde však v tu dobu nebyly, neboť byly tajně převezeny do Uher. Přesto je velhartický hrad na čas skrýval - v době válek Jiřího z Poděbrad je zde ukryl Menhart, v tu dobu již purkrabí karlštejnský. I monumentální most spojující starý palác s nově postavenou věží vystavěl patrně Menhart.
Poté se přes Menhartova syna Oldřicha dostaly Velhartice roku 1506 do držení proslulého Zdeňka Lva z Rožmitálu. Tento pán však nežil zrovna střídmě, a tak po jeho smrti zbyly jen samé dluhy. Proto musel jeho potomek celý hrad i s panstvím roku 1540 prodat Adamovi ze Šternberka. Ten však také s hradem nenakládal nejlépe, a proto po 49 letech jeho působení došlo k rozdělení velhartického panství.
V pobělohorských konfiskacích byl hrad tehdejšímu majiteli zabaven a do svého držení si jej přivlastnil generál císařského vojska Baltazar de Marrdas. Dlouho jej však sám nedržel, neboť jej roku 1628 prodal císařskému plukovníkovi, proslavenému svými krutými skutky na nekatolících, Martinu de Hoeff Huertovi.
Po polovině 17. století se zde vystřídalo mnoho nových vlastníků.
Obrat nastal až roku 1813, kdy hrad koupili Sturmfelderové. Hrad opravili částečně v romantickém duchu. Dalších úprav se Velhartice dočkaly ve dvacátém století.
Na ostrohu nad údolím říčky Ostružné ční gotický hrad Velhartice. Pověst praví, že pod hradem jsou tajné podzemní chodby, které vedou až k řece. Kdysi tu prý páni mívali skryté své poklady. Avšak jednou, v dobách velmi neklidných, dostali strach, že jejich poklad bude objeven, a proto jej ukryli na nedalekém hradu Kašperku.
Bylo to prý obrovské bohatství a páni dobře učinili, že jej ukryli na jiném místě. Zanedlouho potom byli všichni pobiti a nepřátelé by poklad zajisté objevili. A právě proto, že byl skryt na jiném hradě, dlouho o něm nikdo neměl sebemenší tušení.
O mnoho a mnoho let později bylo tajemství prozrazeno. Tenkrát, za těch dávných časů, šla prý o svátku Všech svatých slabomyslná dívka kolem hradu a poklad spatřila.
Vypráví se, že se jí zjevil přízrak ozbrojeného muže, snad v rytířské zbroji a zavedl ji do tajných chodeb a tam jí poklad ukázal.
Dutým hlasem ji vyzval, aby si nabrala tolik zlata a šperků, co jen pobere.
V tom se však objevil obrovský černý pes, který divoce koulel ohnivýma očima a žalostně vyl. Jakmile se dívka k pokladu přiblížila, zavrčel a tak ji vystrašil. Vše se opakovalo ještě několikrát a dívka z pokladu nezískala jediný zlaťák.
Nikdo neví, jak dlouho dívka v tajných chodbách byla, ale když skončily v kapli bohoslužby, stalo se před jejími zraky cosi podivuhodného. Země se rozestoupila a pohltila celé bohatství. Z jejího nitra vyzařovalo zlatavé světlo. V tom okamžiku se dívka ocitla na tom samém místě, kde ji přízrak oslovil.
Podle pověsti, až za přemnoho dlouhých let, bude moci v tu samou hodinu a ten samý den mravná dívka poklad najít...
[
