Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Hrádek u Úštěka

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Hrádek u Úštěka - Autor: kolektiv autorů
Hrádek u Úštěka
Autor:    kolektiv autorů  

Rozsáhlé torzo hradu ležící na pískovcovém bloku, 3 km od Úštěka. Dominuje mu třípatrová věž, později upravená v romantickém stylu. Pro hrad se užívá také název Helfenburk. Původní, rozlohou velmi malý, hrad zde vybudoval Jan z Klinštejna, příslušník rodu Ronovců, kteří zdejší kraj získali do lenního vlastnictví od Jana Lucemburského. 

Jan, který se začal psát z Helfenburka, jej však zakrátko (roku 1375) prodal arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. Tím se Hrádek stal centrem zdejšího panství, ležícího napravo od řeky Labe, čímž vystřídal ve funkci nedaleký hrad Hřídelík.

Další majitel Hrádku, arcibiskup Jan z Jenštejna, synovec předchozího majitele, rozšířil hrad o dokonalé opevnění s třípatrovou věží.

Poté, co roku 1392 propukl dlouhodobý spor ohledně církevních otázek mezi Janem z Jenštejna a Václavem IV., se Jan stále častěji zdržoval na Hrádku (svého času i na podkrušnohorském Kyšperku či na jihočeském Helfenburku), čímž se chtěl vyvarovat panovnického hněvu, který vyvrcholil utopením Jana z Pomuka, generálního vikáře. Jejich spory nevyřešila ani Janova cesta do Říma.

Po smrti Jana z Jenštejna (1400) se na hradě vystřídalo několik arcibiskupů, z nichž nejvýznamnější byl poslední, Konrád z Vechty, který se těšil přízni panovníka pro svoje znalosti v oboru alchymie a věštectví.

Za jeho působení sloužil Hrádek jako pokladnice pro cennosti, které měly být uchráněny před rabováním husitů. Ty z předmětů, které nebyly z rozkazu Václava IV. převezeny na Karlštejn, zde přečkaly až do roku 1480.

Konrád z Vechty doplatil na svou slabost. Zemřel zapomenut na Hrádku den po Štědrém dni roku 1431.

Léta páně 1467, v době válek Jiřího z Poděbrad, byl hrad dobyt, protože se přes několik pánů dostal do držení Zdeňka Konopišťského, úhlavního nepřítele dobyvatele. Hradu se ujal stoupenec Jiřího z Poděbrad, který byl však později zajat příznivci Zdeňka ze Šternberka. Roku 1471 byl přinucen navrátit uloupené cennosti, do té doby ukryté na Hrádku.

Poté se zde vystřídalo několik pánů, než Hrádek přešel do vlastnictví jezuitského řádu, který jej získal po pobělohorských konfiskacích.

V tu dobu byl zcela pustý a chátral, neboť již v průběhu 16. století sloužil jen jako sídlo úředníků. Zkázu hradu urychlilo císařské vojsko, které jej roku 1620 pobořilo.

Hrádek u Úštěka 

Nedaleko hradu Helfenburk, zvaného též Hrádek, žil v dávných dobách hodný mladík. Tuším, že se jmenoval Jakub. Po smrti svého otce podědil statek a rázem se ze skromného mladíka stal docela jiný člověk. Majetek, který jeho otec získal za celý život, zakrátko utratil.

Když už propil celé jmění, vzpomněl si, že mlynář se často chlubí tím, že ví, jak snadno přijít k penězům. Jednoho dne se proto vydal do mlýna. Nedostalo se mu milého přivítání. Mlynář řekl: "Vím, jak přijít k penězům, ale je k tomu třeba velké odvahy."

"Povězte, mlynáři, jak se dostanu k penězům." Mlynář se dal do vypravování poté, co mu Kuba přislíbil polovinu toho, co získá. "Před půlnocí jdi na Hrádek a čekej tak dlouho, než se objeví modré plamínky. Na tom místě je ukryt poklad, ale hlídá ho sám čert a dobrovolně jej nikomu nevydá. Dál si musíš poradit sám.

Ještě té noci se vydal Kuba na Helfenburk. Do kapsy si dal kousek svěcené křídy a vyšel do tmy. Byla bezhvězdná noc, jen houkání sýčka rušilo noční klid.

Jakub došel na hrad právě ve chvíli, když začali ve vsi odbíjet půlnoc. Na zemi u hradby spatřil mihotavá modrá světýlka. Udělal krok kupředu a křídou nakreslil kruh. Stoupl si do něj a v té chvíli se zablesko a před Jakubem se zjevil ďábel v celé pekelné kráse. Koulel očima, z nosu mu vycházel dým se sirným zápachem, a kam plivl, zahořela suchá tráva rudým plamenem. Když začal po Kubovi natahovat dlouhé netopýří drápy, chtěl Jakub utéct.

Čert se pekelně zachechtal a zabručel: "Nic ti neudělám, jen mi nech mé peníze." Kuba zůstal stát bez hnutí a nevydal ani hlásky. Rozzlobený čert rozpoutal strašlivou bouři. Spustil se déšť, blesk stíhal blesk a vítr nesnesitelně kvílel. Přesto Jakub setrval v kruhu.

Blížil se jasný den, když čert vztekle odletěl. Bouře ustala a kolem Jakuba se blýskaly stříbrňáky a zlaťáky. Všechny je sesbíral do košile a vydal se na cestu k domovu. Nejdříve však zašel do mlýna, poctivě se rozdělil s mlynářem a za zbytek peněz koupil zpět svůj statek a začal pracovat. Od té doby už nikdo nenašel tolik odvahy, aby se o půlnoci vydal na Hrádek.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Litoměřice

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2017 Český rozhlas