Torzo hradu, nazývaného též Vildštejn, ležící na skále, obklopené mohutnými příkopy a valy, nedaleko od Blovic. Jméno Vildštejn se v písemných zprávách objevuje poprvé již k roku 1284. Dnešní kamenný hrad byl však postaven Rožmberky až v první polovině 14. století.
Od roku 1421 byl hrad v držení husitů, kteří zde sídlili s malými přestávkami až do roku 1446.
V 16. století byl hrad Vlčtejn v majetku pánů z Roupova. Roku 1611 sloužil Vlčtejn jako sídlo známého cestovatele a spisovatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Počátkem 17. století byl ještě využíván jako sídlo, v následujícím století se proměnil v ruinu.
Po horkém létě nastal podzim plný barevného listí, pokojně se snášejícího k zemi. Celý kraj kolem hradu sužovali divocí vlci.
Pán proto přikázal vykopat kolem hradu, zvaného za těch dávných časů Vildštejn, příkop, do kterého se vlci pochytají, když se budou chtít přiblížit k panskému sídlu.
Jednoho již téměř mrazivého večera seděl pán Holen se svým synem u krbu, v němž plápolal hřejivý oheň. Vyprávěl tenkrát malému Ondřejovi tajemný příběh, když přiběhl čeledín a volal: "Pane, rychle, vlk se chytil do pasti."
Holen popadl kuš a několik šípů a rychle se vydal za čeledínem. Ale když přišli k příkopu, spatřili vlka, jak prchá pryč. Utíkali dlouho za ním, avšak v lese mezi stromy jej zakrátko ztratili.
Snad jen několik dní uplynulo a strašlivá věc se přihodila. Pán musel odjet a právě tehdy kdosi unesl jeho syna. Když se Holen vrátil, přikázal prohledávat celé okolí. Byla temná noc a po malém Ondřejovi ani památky.
Ráno přišla k hradnímu pánovi žena, podívat se mu do tváře nedokázala a pověděla, že Holenova syna odvedla do lesa a tam ho opustila.
Muži se rozjeli po lese a zakrátko se samotnému pánovi Vildštejna podařilo Ondřeje najít. Ležel na chladné zemi jako mrtvý. Pán seskočil z koně a když zjistil, že syn jen spí, rozzářila se mu tvář štěstím.
Ondřej otci vypověděl, že v noci potkal velikého psa, který jej zavedl na toto místo a celou noc u něj ležel a zahříval ho svým hustým kožichem. Na památku toho, že vlk zachránil pánova syna, se od těch dob zdejšímu hradu začalo říkat Vlčtejn.
[
