Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Kozí hrádek

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Kozí Hrádek - Autor: kolektiv autorů
Kozí Hrádek
Autor:    kolektiv autorů  

Trosky hradu, proslaveného pobytem mistra Jana Husa, ležící u levého břehu Kozského potoka, v lese, nedaleko od Sezimova Ústí na Táborsku. Národní kulturní památka. Zakladateli hradu byli pravděpodobně páni z Hradce. První písemné zprávy jej uvádějí jako majetek Vlčka z Kozího. Poslední známí majitelé Kozího hrádku jsou bratři Ctibor a Jan z Kozího, synové předchozího majitele Viléma z Újezda a Poděhus. 

Kolem roku 1438 byl hrad pobořen a od těch dob se uvádí jako pustý.

Jeho zbytky byly odkryty v letech 1899 až 1929, na čemž měli největší zásluhu učitel Josef Švehla a profesor August Sedláček. Později bylo hradní zdivo konzervováno a Kozí hrádek byl zapsán do seznamu národních kulturních památek.

Kozí hrádek 

Dnes již zde najdeme jen zříceniny, pamatující život mistra Jana Husa. Ale ještě od dob starších se tu vypravuje o pokladu ukrytém pod hrádkem. Za dávných časů žil nedaleko Kozího hrádku, u Knížecího rybníka, mládenec. Pobýval v chaloupce sám, stal se z něj sirotek, ještě než dospěl. Byl chudý, ale měl šikovné ruce, a proto ho měli všichni rádi.

Po dlouhé zimě nastalo jaro a všechno kolem rozkvetlo. Byl vlahý večer před Velikonocemi, když seděl Jiřík u rybníka a v osamění pozoroval hladinu, lesknoucí se od zapadajícího slunce. Náhle uslyšel podivné zvuky, snad nářek. Vzhlédl směrem k hrádku a spatřil tajemný bělavý přízrak muže. Neodvažoval se však jít k ruinám.

Druhého dne vypravoval ve vsi, co viděl, a jedna stařenka mu pověděla: "Je to duch zlého správce, který hlídá zdejší poklad.

Vysvobodit ho může na Velký pátek jen mládenec s dobrým srdcem, který bude velice skromný. Víc už ti nepovím, pokud chceš správce z prokletí vysvobodit, musíš si poradit sám."

Po Zeleném čtvrtku nastal Velký pátek a Jiřík se rozhodl, že se na hrádek podívá. Blížil se již večer, když stanul na zemanské louce pod Kozím hrádkem. Tu se znenadání rozvaliny rozestoupily a začaly se z nich sypat zlaťáky. Jiřík se udiveně díval na ten zlatý potok, který se ztrácel až na protější stráni.

Jiřík se dlouho nerozmýšlel. Stařenka mu radila, že musí být velmi skromný. Sedl se tedy k rozestoupeným zříceninám a čekal, až se všechny penízky vykutálí ven. Potom sebral ten úplně poslední zlaťák, odešel domů a tam se uložil k spánku.

Když nastala půlnoc, Jiříka cosi probudilo. Pomalu otevřel oči a uviděl přízrak muže, stejný jako před několika dny na hrádku. Duch tichým hlasem pravil: "Děkuji ti, Jiříku, vysvobodil jsi mě z věčného prokletí." A po těchto slovech zmizel.

Ráno, když se Jiřík probudil, přemýšlel o tom, jaký měl zvláštní sen. Vstal z postele, a co nevidí. Na stole stojí koš plný zlaťáků. To mládence ujistilo, že se mu to jen nezdálo. A za peníze, za ty si Jiřík opravil chaloupku. Zanedlouho se oženil a šťastně žil po mnoho dlouhých let.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Tábor

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas