Barokní zámek, stojící na vysoké skále nad řekou Dyjí, je umělecky pozoruhodným dílem se středověkým původem. Vranovský hrad vznikl jako jeden z nejvýznamnějších hradů podyjské obranné soustavy. Z jeho opevnění se zachovala strážní a vodní věž.
Od roku 1323 byl zástavním majetkem Jindřicha z Lipé, později byl majetkem Lichtenburků. Majitelé se často střídali, vlastnily jej významné rody, jako byli páni z Boskovic, z Pernštejna, z Lomnice, za nichž došlo k zesílení opevnění. Za Ditrichštejnů v 16. století byl obestavěn renesančními budovami. Roku 1678 byla započata přestavba na honosné barokní sídlo.
Zámek poté vlastnil pražský advokát Josef Hilgartner u Lienbornu, po něm dva polské rody, rod Mniszků a Stadnických. Počátkem druhé světové války se stal majetkem německého barona Gebhrada von Wense. Od r. 1948 byl majetkem státu.
Hrad Vranov se vypíná na vysoké skále čnící nad řekou Dyjí již od věku dvanáctého. Je svědkem dob klidných i válečných a jeho osud byl několikrát nejistý. Po požáru roku 1665 z něj zbyly jen trosky, ale hrabě Jan Michal z Althanu z něj udělal zámecké sídlo.
Hrabě Jan Michal byl vskutku dobrý člověk. Miloval všechno krásné a tajemné, nejvíce umění, a často tedy pobýval na vídeňském dvoře, kde se seznámil i se stavitelem a sochařem Janem Bernardem Fischerem z Erlachu. Jan Michal byl pánem opravdu zámožným a protože měl vranovský hrad v oblibě a stál také na místě, odkud není do Vídně daleko, rozhodl se vyhořelý hrad přestavět.
Povolal si z Vídně proto svého přítele Jana z Erlachu jehož dílem je i pozoruhodná "síň předků" oválného tvaru s deseti eliptickými okny v kopuly a deseti sochami předků hraběte.
Hrabě se však nezasloužil jen o přestavbu vranovského hradu.
Pověst praví, že pod hradem jsou již odnepaměti tajné chodby vedoucí až na Cornštejn. Jan Michal tyto chodby prozkoumal a možná, že v nich ukryl i své bohatství a poklad se zde skrývá dodnes.
V těchto tajných chodbách našli prý své útočiště dvě šlechtičny při dobývání Cornštejna. Když vojsko vtrhlo na hrad, dámy prchly do sklepení a odtamtud tajnými dvířky vstoupily do podzemních chodeb a chtěly dojít na vranovský hrad.
Tajné chodby jsou však tuze spletité a hraběnky nikdy na Vranov nedošly. Říká se, že zde našly smrt a jejich duchové tam straší dodnes. Procházejí se prý od Cornštejna k Vranovu a jen na okamžik se na hradech zjevují. Je na ně však teskný pohled a snad každý, kdo je spatří, se stane němým, potom co se mu sevře hrdlo úzkostí.
[
