Češi bojovali i v Pacifiku. Na Filipínách se postavili Japoncům
Z Baťovy továrny až na jednu z pacifických front - takový osud uchystala 2. světová válka čtrnácti Čechoslovákům, kteří se zapojili do bojů na Filipínách. Sedm z nich válku nepřežilo. Posledním žijícím veteránem ze skupinky, která se v Manile přidala k americké armádě, je Karel Aster. Už od konce války žije několikrát oceněný veterán ve Spojených státech.
„Jsem poslední z těch čtrnácti Čechů,“ říká 94ti letý Karel Aster. Veterán z tichomořské fronty se na Filipíny dostal těsně před vypuknutím války v Pacifiku, jako zaměstnanec Baťových závodů. Po útoku na Pearl Harbour tehdy 21letý mladík neváhal a nabídnul své služby americké armádě.
„Když Japonsko napadlo Pearl Harbor a vypovědělo válku Americe a Filipínám, tak my jsme považovali za svou povinnost pomáhat Američanům. A jako dobrovolníci jsme se hlásili do americké armády. Oni nás přijmuli jako české dobrovolníky,“ vysvětluje pan Aster, který prošel jedněmi z nejtěžších bojů na Filipínách.
Boje na poloostrově Bataan a pochod smrti
„S nimi jsme bojovali na poloostrově Bataan, potom, když to padlo Japoncům, tak část z nás ještě unikla na ostrůvek Corregidor. Tam jsme zůstali asi měsíc, než ho Japonci převzali.“ Boje o poloostrov Bataan byly součástí nejintenzivnější fáze japonské invaze na Filipíny. Americké a filipínské síly byly nucené kapitulovat. Při následném pochodu smrti zemřelo několik set amerických a tisíce filipínských vojáků.
Vzpomínky na válečná léta pan Aster raději příliš neoživuje. Hlad, nemoci, vyčerpání a tvrdá práce - to vše obnášelo několik let zajetí v japonských táborech. Nejhorší podmínky panovaly v táboře Fukuoka. „Ve městečku Fukuoka jsem pracoval v uhelných dolech až do roku 1945, když tam padla atomová bomba na Nagasaki. A to bylo dost blízko, to bylo jen přes záliv. My ale nevěděli, o co se jedná, protože jsme v tu chvíli byli pod zemí. Tehdy bylo takových amerických náletů, že jsme nevěděli, co je co.“
Válka skončila, nyní jsme všichni přátelé
O událostech, které vedly ke konci války, se pan Aster společně s dalšími zajatými vojáky podrobně dozvěděl až od amerických reportérů. Ti přišli vzápětí poté, co japonský císař kapituloval. „Když jsme se vrátili z dolů zpátky do tábora, tak nás vůdce toho tábora zavolal, abychom se shromáždili. On si vystoupil na takový stupínek a řekl slova, která si dodnes pamatuji: ‚Válka skončila, nyní jsme všichni přátelé.‘ Tím to skončilo, on se sebral, sebral vojáky, kteří nás hlídali, a zmizeli,“ dodává Karel Aster.