Nuceně nasazený v Říši: Nikdy nevíš, co se ti v životě bude hodit

23. duben 2015

Karel Rádl patřil mezi 600 000 Čechů nahnaných na nucené práce do nacistického Německa. Život mu zachránila znalost geometrie a němčiny.

Nacisté dovlekli na území Říše miliony cizinců, kteří museli dřít v továrnách, na stavbách a všude tam, kde nacistům chyběla pracovní síla. Mezi totálně nasazenými bylo i více než 600 tisíc Čechů. Řada z nich zemřela při spojeneckých náletech a mnozí se domů vrátili vážně nemocní. Pamětníků ubývá. Svědectví o otrocké práci pro Hitlerovu Třetí říši podávají už jen v knihách nebo na zvukových záznamech natočených před lety.


Zpravodaji Českého rozhlasu v Německu Pavlu Polákovi se do rukou dostaly kazety s vyprávěním Karla Rádla z Domažlic, kterého povolali na práci do Říše na podzim roku 1942. Nahrávku pořídil v roce 2001 na magnetofon Rádlův vnuk Václav Mls, který je podle svých slov „velmi rád, že si s dědou sedl a toto čtyř nebo pětihodinové interview udělal”.


Karlu Rádlovi bylo jednadvacet let, když vlakem dojel s ostatními totálně nasazenými do bavorského Berchtesgadenu v Alpách. Pracoval nejprve v místním kamenolomu v blízkém Obersalzbergu, kopali šachty a tunely. Práce byla těžká, jídlo špatné a pracovní podmínky nevyhovující. Karel Rádl v zimě vážně onemocněl. Protože ale uměl z gymnázia dobře německy a kromě toho také rýsovat, vzali ho Němci jako pomocnou sílu do kanceláře, kde překresloval plány místních staveb, mimo jiné i plány Hitlerova bunkru - Alpské pevnosti. „Tam byly chodby i tři sta metrů hluboko ve skále. To by spojenci nikdy nebyli dobyli, ani atomovou bombou by to nemohli dobýt,” vzpomíná Rádl.


Poblíž pracovního tábora měli letní sídla přední nacističtí pohlaváři, Joseph Goebbels, Hermann Göring a Martin Bormann. “Göringova vila byla nejhezčí,” vzpomíná na záznamu Karel Rádl. Adolf Hitler tu měl také rezidenci, která se jmenovala Berghof. Karel Rádl si pamatuje na návštěvy nacistických lídrů, často vídal v Berchtesgadenu ministra propagandy Goebbelse. Když byl ve svém sídle Hitler, platil jiný režim. “Do Berchtesgadenu nesmíme. Vůdce je tu stále,” psal Rádl na pohlednici rodině zkraje dubna roku 1943.

K.Radl_2001


Karel Rádl se pokusil dvakrát utéct. “Po druhém útěku byl internován v takovém, jak on říkal, malém koncentráčku. Ale nakonec se odtamtud dostal zpátky do pracovního tábora,” říká dnes jeho vnuk Václav Mls. Karel Rádl přežil bombardování spojenců a dočkal se osvobození tábora Američany. Po téměř třech letech nucených prací se pak mohl vrátit domů do Domažlic. Na svůj nedobrovolný pobyt v Říši prý Karel Rádl podle slov jeho vnuka vzpomínal vždy střízlivě a bez hořkosti. Na nahrávce mluví o nacistech peprně. Ale prý i mezi Němci, se kterými přišel do kontaktu a se kterými pracoval, se našli slušní lidé. Totální nasazení byla životní zkušenost, kterou není třeba opakovat.


„Jednou jako malý kluk jsem si dědovi stěžoval, že se ve škole učíme věci, které nebudu nikdy v životě potřebovat, že se učíme nesmysly,” vzpomíná dnes Václav Mls. „Děda na to zareagoval velice hezky, on říkal: Podívej, nikdy nevíš, co se ti v životě bude hodit z toho, co se naučíš. Mně znalost geometrie a němčiny možná zachránila život.”


Karel Rádl zemřel v roce 2003.

autor: Pavel Polák
Spustit audio