Odbojář Lubor Zoufal přežil díky apokalypse Drážďan

Zničené Drážďany po náletu

Zničené Drážďany po náletu

Kontroverzní bombardování Drážďan, které si vyžádalo na 25 000 životů civilistů, paradoxně zachránilo životy některým českým odbojářům čekajícím v cele smrti.

 

Poslechněte si reportáž Pavla Poláka o zničení Drážďan a záchraně Lubora Zoufala.

Vložit na svůj web

Zničení Drážďan v únoru roku 1945 spojeneckými nálety je do dnešního dne sporné. Mělo bombardování smysl, nebo nemělo? Zemřelo při něm podle odhadu historiků na 25 tisíc lidí, drtivá většina civilistů. Drážďany byly ale významným dopravním uzlem stále se zmenšující Třetí říše a kromě toho se v nich montovalo kdeco pro německou rovněž se zmenšující armádu. Diskuzi, která trvá a trvat ještě bude, nechme zatím stranou. 

Spojenecký nálet lidské životy nejen zničil, ale v některých případech také zachránil. Únorové nálety v posledním roce války zachránily život mnoha českým politickým vězňům, kteří čekali v drážďanských celách na soud a následnou popravu. Mezi nimi byl dnes už třiadevadesátiletý Lubor Zoufal. 

Nebýt vybombardování Drážďan, skončil bych pod sekerou, říká dnes třiadevadesátiletý Lubor Zoufal. - Foto: Pavel  Polák

Nebýt vybombardování Drážďan, skončil bych pod sekerou, říká dnes třiadevadesátiletý Lubor Zoufal.Foto: Pavel Polák

„Když mě v listopadu roku 1944 přivezli z Pankráce do vězení v Drážďanech, viděl jsem na stěnách cely nápisy, většina jich byla česky. A byly to nápisy na rozloučenou." Luboru Zoufalovi bylo tenkrát 22 let, rodák z Prahy byl členem ilegální skupiny, roznášel letáky a s ostatními se připravoval na povstání. Jejich skupinu ale gestapo odhalilo. 

„Na nálet na Drážďany si vzpomínám přesně," říká Lubor Zoufal. „Byla noc 13. února. Kolem desáté hodiny jsme slyšeli dunění a záblesky v dálce." V tu chvíli se k městu blížily stovky britských bombardérů. „Začaly padat tříštivé a zápalné bomby. Se spoluvězněm jsme leželi pod zdí, protože žár, který přicházel oknem, byl nesnesitelný. Ta věznice měla jeden a půl metru silné zdi. Prakticky to byla pevnost," vysvětluje pan Zoufal okolnost, proč drážďanská věznice tak dlouho bombám odolávala. Bachaři se během náletu schovali, ještě předtím ale zajistili cely závorou. 

„Najednou se ozvala děsná rána, věznice dostala přímý zásah. Všude byl samý prach, pro který nebylo nic vidět, úplná tma. Když si prach sedl, uvědomil jsem si, že žiju. Ulomili jsme radiátor, vyrazili okénko ve dveřích, odsunuli závoru." 

Spojenecké bombardování téměř srovnalo Drážďany se zemí. - Foto:  CC BY-SA 3.0 DE

Spojenecké bombardování téměř srovnalo Drážďany se zemí.Foto:  CC BY-SA 3.0 DE

Lubor Zoufal se dal na útěk, ale bachaři ho zadrželi. Po náletech pak správa věznice odvelela vězně, kterým se nepodařilo utéct, do Lipska. Cestou procházela kolona vězňů pod ozbrojeným dohledem zničenými Drážďany. 

„Stály jenom obvodové zdi a komíny. Tramvajové koleje byly překroucené. Bylo to úplně mrtvé město. Nepamatuji se, že bych viděl nějaké lidi," popisuje děsivý obraz zničeného města. V Lipsku pak Lubora Zoufala a další vězně osvobodili Američané. Vážil 43 kilo, o polovinu méně než před zatčením. 

Třídenní nálety spojenců dost možná zachránily Luboru Zoufalovi život. Oddálily jeho proces. „Kdyby bylo bývalo došlo k soudu, býval bych byl odsouzen k smrti, k popravě sekerou." Na popravišti drážďanské věznice zemřelo do spojeneckých náletů na osm set Čechů. 

HRDiNA.CZ - Hledej svého hrdinu! - Foto: Honza Bažant, Aleš Vavřík

Autor:  Pavel  Polák  (ppo)

Nové články v rubrice

Twitter

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas