Poslední bitva u Slivice na Příbramsku. Běsnící nacisty zastavil až příchod Rudé armády

"Příchod sovětských vojáků nás zachránil," vzpomínají dodnes místní obyvatelé. - Foto: Podbrdsko encyklopedie

"Příchod sovětských vojáků nás zachránil," vzpomínají dodnes místní obyvatelé.Foto: Podbrdsko encyklopedie

Jinde už slavili mír, v Slivici ještě 11. května běsnili esesáci. Vraždili obyvatele, část partyzánů pobili lstí. Zastavil je až příchod sovětských vojsk.

 

U obce Slivice se střílelo ještě 12. května 1945.

Vložit na svůj web

„Nepřátelství oficiálně skončí minutu po půlnoci v úterý 8. května,“ oznamoval v rozhlase světu Winston Churchill. Jenže mír byl pořád spíše na papíře. Poslední větší vojenská operace druhé světové války v Evropě se totiž odehrála o čtyři dny později nedaleko Milína. 

„Ustupující složky hitlerovské branné moci, mezi kterými byly i části elitních divizí SS jednak od Prahy a jednak z výcvikového prostoru na Sedlčansku a Benešovsku se snažily využít dnešní strakonické silnice a po této trase se dostat do amerického zajetí,“ popisuje historik Josef Velfl. 

Osmiletý Jiří Vostarek žil tehdy s rodiči v Milíně u lesa. „Prostranství bylo okupováno uprchlými Němci, transportéry, tanky. V Praze už slavili 9. května ale my se tu ještě pořád museli bát.“ 

Nadšenci si každoročně připomínají poslední bitvu druhé světové války v Evropě. - Foto:  Muzeum Příbram

Nadšenci si každoročně připomínají poslední bitvu druhé světové války v Evropě.Foto:  Muzeum Příbram

Po 9. květnu do prostoru mezi osady Slivice a Čimelice dorazil zbytek vyzbrojené německé armády, čítající asi 6 tisíc mužů pod vedením generála Karla von Pücklera. A právě tyto dny byly pro místní snad vůbec nejhorší - Němci se totiž mstili i na civilním obyvatelstvu. 

„Italského legionáře Štěpána Richarda a jeho dva syny si vzali jako rukojmí, vlekli je přes Milín a zabili je nedaleko našeho bydliště v lese. Zabili i 70letého pana Zelenku,“ popisuje Vostarek. 

Dalším ze zavražděných byl Václav Šplíchal. „Esesák na něj něco křičel, pak přivolal z pochodujícího proudu důstojníka. Ten nejprve onoho člověka stloukl pažbou pušky, pak nutil koně, aby po něm dupal, nakonec do něj vystřílel celý zásobník pistole. Vojáci pak mrtvého odtáhli o kus dál. Teprve za pár hodin jsem se dozvěděl, že to byl manželčin strýc Václav Šplíchal z Buku, vzpomínal na tragické události těchto dní Stanislav Tuháček z Konětop. 

U památníku ve Slivici se každoročně připomíná osvobození a konec války. - Foto: Zdeněk Hejkrlík

U památníku ve Slivici se každoročně připomíná osvobození a konec války.Foto: Zdeněk Hejkrlík

Karl von Pückler-Burghauss dal příkaz vybudovat u Milína opěrný bod. A proti němu vyrazilo 11. května několik desítek partyzánů ze skupiny Smrt fašismu a členů revoluční gardy. Začala poslední bitva - u Slivice, do které se zapojily i tři ukrajinské fronty. 

Zuřiví Němci se ale neštítili žádných úskoků. „Esesáci mávali bílým praporem, že se vzdávají. Partyzáni vyšli a oni je postříleli,“ říká Jiří Vostarek a vzpomíná, jak byl tehdy schovaný s rodiči ve sklepě. „Celou dobu až do půlnoci jsme slyšeli střelbu, otřásal se barák. Po půlnoci mě naši sebrali, abychom šli na chvíli spát. Když se rozednívalo, viděli jsme zástupy vojsk se samopaly – to byli rudoarmějci. Táta se s nimi vítal, dal jim nějaké cigarety.“ 

„Příchod sovětských vojáků nás zachránil. Němci byli zuřiví, chtěli se mstít. Myslím, že nepřijít sovětští vojáci, naše vesnice by možná do rána nestála,“ vyprávěl po válce Rudolf Hacaperka z Lešetic. Ačkoli se Milínští často ptali, proč přišla Rudá armáda tak pozdě, hlavní bylo, že nakonec přece jen dorazila. V noci z 11. na 12. května pomohla německé jednotky porazit. 

Poslední výstřel údajně padl kolem třetí hodiny ráno. Ještě ten den podepsal Pückler kapitulaci v blízkém rakovickém mlýně. Potom se zastřelil. 

HRDiNA.CZ - Hledej svého hrdinu! - Foto: Honza Bažant, Aleš Vavřík

Nové články v rubrice

Twitter

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas